Jsme ve válce a musíme se bránit

Není to výmysl, je to realita. Demokracie, politický systém, v němž žijeme a který je zárukou naší svobody, našich práv a v neposlední řadě i životní úrovně, eroduje. Ohrožují ji jednotlivci a skupiny, kterým jsou pojmy svoboda a právní stát cizí. Ze svobodné společnosti pociťují frustraci, vnímají ji často jako hrozbu nebo ohrožení svých pozic a postavení. Brání se útokem. Jsme tak součástí konfliktu, v němž neexistují pravidla, jen s výjimkou, že na rozdíl od Ukrajiny zde nebyly použity konvenční zbraně a přímé násilí. ​

Hybridní a informační válka

Pojmy, kterých je dnes mediální svět plný. Ve veřejném prostoru se objevily v roce 2013, kdy se předmětem zájmu bezpečnostních analytiků, vojáků a stratégů stal text náčelníka ruského generálního štábu gen. Velerija Gerasimova, který hovořil o novém konceptu vedení moderních válek. Hybridní válka představuje konflikt, který v sobě kombinuje využití klasického způsobu boje s dalšími nevojenskými metodami, na které je kladen velký důraz. "Úloha nevojenských prostředků dosahování politických a strategických cílů narostla a v mnoha ohledech překonává sílu klasických zbraní. Těžiště vedení konfliktů se přesouvá k politickým, ekonomickým a informačním prostředkům, jejichž síla spočívá ve využití protestního potenciálu populace." Jinak řečeno, cílem takového snažení je v maximální možné míře rozložit systém a stabilitu v zemi, kterou vnímáme jako hrozbu, resp. na kterou cílíme. Takový stát se stává podstatně jednodušším cílem pro vojenský útok nebo dosazení závislého politického vedení země.

Rusové tento koncept plně využívají v praxi. Tuto realitu vnímá i Evropská unie. Evropský parlament (EP) přijal dne 23. listopadu 2016 usnesení o strategické komunikaci EU s cílem bojovat s propagandou třetích stran zaměřenou proti Unii, které mimo jiné říká: "(EP) uznává, že ruská vláda využívá širokou škálu nástrojů a prostředků, jako jsou expertní skupiny (think tanks) a zvláštní nadace (např. Russkij mir), zvláštní orgány (Rossotrudničestvo), vícejazyčné televizní stanice (např. RT), domnělé tiskové agentury a multimediální služby (např. Sputnik), přeshraniční sociální a náboženské skupiny, neboť režim se chce představit jako jediný obhájce tradičních křesťanských hodnot, sociální média a internetové trolly s cílem zpochybnit demokratické hodnoty, rozdělovat Evropu, získávat domácí podporu a vytvářet dojem selhávajících států ve východním sousedství EU; zdůrazňuje, že Rusko investuje významné finanční zdroje do svých dezinformačních a propagandistických nástrojů, které využívá buď přímo stát, nebo společnosti a organizace ovládané Kremlem; zdůrazňuje, že na jedné straně Kreml financuje politické strany a další organizace v rámci EU s úmyslem poškodit politickou soudržnost a že na druhé straně se jeho propaganda přímo zaměřuje na konkrétní novináře, politiky a jednotlivce v EU "

V souvislosti s informační a hybridní válkou se o ruských aktivitách jednoznačně vyjadřuje i Severoatlantická aliance (NATO).^[1]

Staronová hrozba

Způsob myšlení současné politické a vojenské reprezentace Ruska se od dob studené války a rozpadu SSSR prakticky nezměnil. Z pohledu nestranných pozorovatelů, kteří dobře znají historické reálie, je patrné, že zde nadále panuje personální a mentální kontinuita. Ke změně paranoidního vnímání svobodného světa jako nepřítele, který se snaží Rusko všemožně zničit, doposud nedošlo. Současným prezidentem země je bývalý důstojník Výboru pro státní bezpečnost - komunistické tajné policie KGB. Jsou to právě bývalí příslušníci KGB - elitní složky komunistického totalitního režimu - režimu oddaní lidé s řadou výhod. Ti jej bránili především šířením strachu a využíváním represe. Základem všech totalitních a nedemokratických režimů je lež, manipulace a strach. A i kvůli personální kontinuitě v současných bezpečnostních složkách Ruské federace mají i dnes tyto prostředky a nástroje (manipulace, překrucování faktů a dezinterpretace skutečností) své významné postavení. Stále jsou vnímány jako spolehlivá forma udržení mocenského postavení.

Kontinuita myšlení a různé fóbie (jako je např. strach ze ztráty moci) jsou atributy, pro které by bylo naivní se domnívat, že mluvit o válce, jejíž jsme součástí, je zbytečným přeháněním a výmyslem. Stejně tak není výmyslem říkat, že cílem útoku je rozvrácení důvěry ve společnosti, důvěry v systém, vzájemné důvěry mezi jednotlivci a skupinami kumulací konfliktů. Položme si jednoduchou otázku. Je snazší "ovládnout" vnitřně oslabenou a názorově rozdělenou společnost, bez důvěry občanů v její reprezentaci, zmítanou politickými konflikty a skandály, nebo společnost, v níž se nic podobného neděje?​

Osvědčená strategie?

Současnost můžeme definovat i jako dobu post-faktuální, postfaktickou, kde fakta a informace přestávají být důležité. Kde prim hrají zejména emoce. Samozřejmě to také souvisí s rozvojem internetu a sociálních sítí, jejichž prostřednictvím se k nám dostává obrovské množství informací. Souvisí to i s uspořádáním lidského mozku. Lidé spíše sáhnou po fotografii nebo krátké "výbušné zprávě" a už méně často řeší její původ, případně pravdivost. Je pohodlné mít názor rychle a lacině. Takto to dělá většina z nás. Ale právě v tom se skrývá riziko, že podlehneme různým manipulacím.​

Proč je směrem dovnitř strategie šíření dezinformací, fake news a hoaxů v demokratických zemích tak úspěšná?​

Riziko pro demokracii je o to větší, že žijeme v době davů. Dav vůbec nemusí znamenat jen velké shromáždění lidí na jednom konkrétním fyzickém místě. Může to být klidně i shromáždění (nespokojených, frustrovaných) lidí na sociálních sítích, kteří jsou ovlivňováni vzájemnou interakcí, kde podstatnou roli hrála stejná emoce na základě konkrétního podnětu.^[2] Masu silným emocím podléhajících, atomizovaných jedinců lze snadno manipulovat (v době internetu a sociálních sítí je reálná sociální interakce ještě menší a šíření lží ještě jednodušší). V minulosti tento sociálně-psychologický fenomén a jeho účelové posilování propagandou, úmyslnou manipulací a šířením lží, vedl k tomu, že moc získali ti, pro něž byli ostatní lidé jen prostředkem k jejímu nabytí. Získanou moc pak uplatnili především k tomu, aby potlačili svobody a práva všech ostatních.​

Bylo by naivní myslet si, že tohle vše patří do minulosti. Vždy tu budou skupiny, které budou využívat zmíněné fenomény ve svůj prospěch, vytvářet, podněcovat a šířit dezinformace, fake news a hoaxy, snažíc se přetvořit svět k "obrazu svému". Bez pravdivých a ověřených informací a faktů lze těžko něčemu důvěřovat. Cílený útok na fakta a pravdivé informace je útokem na důvěru. Pokud nevěříme ničemu, nevěříme institucím, zákonům, ani lidem ve svém okolí, můžeme zůstat osamělí, uzavření a dezorientovaní. Vše může skončit apatickým mávnutím ruky nad světem, nebo únikem tam, kde budeme cítit záruku jistoty, nějakého "pořádku", klidně to může být náruč autoritáře. Apatie a strach ze svobody jsou zaručeným receptem nástupu různých totalit. Tak to bylo v minulosti, a mentální dědicové totalitních vládců to ví a využívají to.​

Americký filozof španělského původu George Santayana řekl dnes už známý výrok, "že ten kdo nezná svou minulost je nucen si ji zopakovat". Je proto velmi dobré znát minulost, umět se z ní poučit a rozpoznávat staronové hrozby.​

V našem projektu poukážeme na styčné body, pojítka, prostřednictvím kterých lze sledovat historický rukopis dnešních dezinformační akcí. Mechanismy tvorby a mnohé cíle dezinformací se od dob studené války prakticky nezměnily. Mění se pouze prostředky, jakými jsou realizovány.​

Dezinformace před internetem

Poukážeme na skutečnost, že i před nástupem internetu zde existovaly sofistikované nástroje propagandy a lži, jejichž cílem bylo ovlivnit veřejné mínění v té které zemi, nebo ovlivnit politická rozhodnutí. Fakenews a jiné nástroje hybridní války se neobjevily náhodně, ale stojí za nimi lidé s bohatými zkušenostmi a tradicí v šíření lží, dezinformací a polopravd. V projektu se zaměříme převážně na dezinformační kampaně, které vedla I. správa FMV (Federálního ministerstva vnitra) - rozvědka komunistického Československa.^[3] První správa FMV, byla satelitní službou sovětské I. hlavní správy KGB, představitelé – poradci KGB  – působili v útvarech FMV až do r. 1989. Tyto kampaně byly prováděné v součinnosti s KGB. S ohledem na výše zmíněnou kontinuitu v ruských tajných službách jsou příklady konkrétních dezinformační akcí z dob studené války cenným zdrojem informací a umožňují nám nahlédnout do způsobů, forem a pracovních metod těchto služeb. Staronový rukopis je patrný i v dnešních aktivitách. 

Přiblížením historických faktů chceme čtenáře motivovat k vlastnímu uvažování nad realitou a podnítit je k reakcím, které budou vést k dalším kritickým otázkám. Jeden z nejúčinnějších prostředků proti pasivnímu přijímání neověřených informací z pochybných zdrojů představujících mimořádnou hrozbu pro demokracii a svobodu je umění kriticky vyhodnotit a ověřit informaci.​

Pro aktivity, které mají za cíl vnitřní rozklad společnosti, se v dokumentech NATO a dalších bezpečnostních analýzách často používá pojem "aktivní opatření". ^[4] Opět se nejedná o novum. Aktivní opatření (AO) byla součástí práce tajných služeb celého někdejšího východního bloku. Byla zaměřena směrem ven a měla působit v zemích nepřítele, ale byla také spolu s propagandou orientovaná i na vlastní obyvatelstvo.​

Československá komunistická rozvědka aktivní opatření definovala jako přísně tajné opatření směřující v konečném účinku k podpoře zahraniční politiky a bezpečnosti světové socialistické soustavy, nebo k naplnění určitého operativního záměru. Cílem aktivních opatření mělo být:

• Odhalovat agresivní dobrodružnou politiku imperialismu (zejména amerického a západoněmeckého), podporovat politiku odzbrojení, mírové koexistence.
• Rozkládat a zpomalovat činnost stávajících nebo vznikajících vojensko-politických a ekonomických imperialistických uskupení.
• Vyvolávat rozpory a nedůvěru mezi jednotlivými imperialistickými mocnostmi navzájem, jejich vládami, představiteli a institucemi.
• Vyvolávat nedůvěru neutrálních rozvojových zemí k hlavním imperialistickým mocnostem a naopak.
• Vytvářet situace vedoucí v imperialistickém táboře k politickým, ekonomickým, vojenským nebo jiným rozporům a krizím.
• Pomáhat národním hnutím nebo jiným protiimperialistickým hnutím.
• Aktivně pomáhat a podporovat národy nebo státy, které se vymanily z kapitalistického područí.^[5]

Příprava, koordinace a řízení aktivních opatření na I. správě FMV byla v gesci Odboru aktivních opatření. Před jeho vznikem v roce 1963 dezinformační a psychologické operace prováděly jiné úseky zaměřené na linii politického zpravodajství (akce proti SRN zaměřené zejména proti německému revanšismu, na poúnorovou emigraci). Po vzniku samostatného dezinformačního odboru v r. 1964 začínají jednotlivé úseky rozvědky operace více koordinovat a zefektivňovat. Okupace v srpnu 1968 a následná normalizace měla na čs. rozvědku rovněž krátkodobý dopad co do počtu realizace jednotlivých aktivních opatření. Po "konsolidaci a normalizaci", zejména té personální v druhé polovině 70. let, se linie aktivních opatření soustředila na operace, jejichž cíle byly formovány na mezinárodních poradách zástupců rozvědek zemí socialistické soustavy a dále koordinované při pravidelných konzultacích s příslušníky Odboru A1. Hlavní zprávy Výboru pro státní bezpečnost (KGB). Cíle dlouhodobých operací se měnily jen minimálně a rozvědky východního bloku se zavazovaly svými aktivitami naplňovat mimo jiné:​ 

• "Podporovat socialistické země v jejich boji za mírové a odzbrojovací strategie, odvrácení zbrojení v kosmu,.. prosazovat pásma bez zbraní ... dosažení likvidace chemických zbraní .., zřeknutí se vývoje nových zbrojních systémů .."
• "Napomáhat protiválečnému hnutí v Západní Evropě a USA, podporovat mírové iniciativy nezúčastněných zemí s cílem posílit politický tlak na vlády zemí NATO, ..
• Oslabovat pozice USA v Západní Evropě a zostřovat konflikty v NATO.
• Aktivně působit na vlády, jednotlivé veřejné činitele a velké byznysmeny​ hlavních kapitalistických zemí s cílem stimulovat je ke konstruktivnímu postoji k socialistickým zemím...
• Odhalovat agresivní charakter zahraničně-politického kurzu USA, jejich politiku státního terorismu, odhalovat nebezpečné následky realizace Strategické obranné iniciativy.
• Odhalovat intriky pekingského vedení.
• Diskreditovat nepřátelské tajné služby, centra ideologické diverze, odhalovat akce speciálních služeb západních zemí, namířené na pomoc disentu a tzv. ochranu lidských práv ...

Jednotlivé cíle byly rozpracovány v konkrétních operacích, tzv. liniových, tematických aktivních opatřeních rozvědky. Toto rozdělení existovalo v rámci I. správy FMV až do listopadu 1989.​

Přehled metod a způsobů provádění dezinformačních a psychologických operací před r. 1989

Pokud dnes sledujeme medializované a prokázané aktivity Ruska v rámci hybridní války a porovnáme je s aktivitami, které ve studené válce v rámci aktivních opatření uskutečňovala KGB a satelitní služby východního bloku, můžeme konstatovat plynulou kontinuitu v prostředcích a formách jejich provádění. Pro srovnání, mezi nejzákladnější způsoby a prostředky realizace prováděných aktivních opatření patřilo:​

• organizování stávek, protestních shromáždění, mírových demonstrací, konferencí, besed, veřejných schůzí
• využívání vysoce postavených osob (politiků, žurnalistů), dokumentů různých organizací, vládních úřadů
• interpelace v parlamentu, rozprava v parlamentu, projev ve vládě, šeptanda v diplomatických kruzích, nota ministerstev
• resoluce na kongresu, interpelace na kongresu
• oficiální intervence velvyslance
• předání informací, předání dezinformací
• prohlášení politických stran
• publikace článků, dokumentů, komentářů v tisku a rozhlase
• tisková konference, prohlášení ČTK
• zahraniční vysílání čs. rozhlasu
• kampaň v tisku
• televizní programy a filmy
• protestní telegramy, dopisy čtenářů, výhrůžné dopisy
• dopisy solidarity vládním činitelům
• vydávání knih, brožur, letáků, nálepek, plakátů
• využívání napodobenin bulletinů, dopisů, dokumentů
• ovlivňování politiky prostřednictvím vysoce postavených významných osobností, organizací nebo skupin.

Dezinformace představují bezpečnostní riziko a jsou ohrožením svobody a demokracie. Jeden z efektivních způsobů jak jim čelit, je systematické vzdělávání a informování věřejnosti  a rozvíjení občanské společnosti vážící si svobody. Není a nebude to lehký boj, protože svoboda nese i nutnou dávku odpovědnosti a ta se každému nezamlouvá. Na druhé straně, vyjádřeno anekdotou Tomáše Janovice "totalita osvobozuje od myšlení". Můžete si vybrat.

My si vybíráme (dokud se můžeme samostatně rozhodnout) svobodu a život v pravdě.  A proto vznikl tento projekt.

Autor: Martin Slávik