Oprava za všechny prachy

Analýza postupu vedení Ústavu pro studium totalitních režimů ve věci opravy pláště budovy v Praze na Žižkově. Schvalovala rada ÚSTR jako nejvyšší ogán ústavu úplnou rekonstrukci budovy a jakou tudíž nese zodpovědnost? Jak budou členové rady ÚSTR řešit flagrantní porušení zákona? Pořídili si radní nějaký právní rozbor situace anebo personální řešení alibisticky ponechají až na vyšetření policií a státního zastupitelství?
 
Na přelomu června a července média informovala o uzavřeném jednání Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), které skončilo rozhodnutím, že rada v souvislosti s pochybnostmi o rekonstrukci sídla ústavu v pražské Siwiecově ulici zadá mimořádnou kontrolu u Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Ta však nejspíše v nejbližších měsících neproběhne, protože NKÚ provádí kontroly podle dlouho dopředu schváleného plánu. Vzhledem k politickým tlakům v minulosti vyvolává každé zpochybnění práce vedení ústavu okamžitě podezření nebo i obvinění kritiků z předpojatosti. Takové uvažování však v sobě skrývá nebezpečí, že způsobí pravý opak. Politické ohledy a zájmy totiž mohou zabránit objektivnímu posouzení manažerského výkonu vedoucích pracovníků.
 

ÚSTR sídlí v budově bývalého ministerstva informatiky v Siwiecově ulici v Praze na Žižkově. V loňském roce jeho vedení poslalo své zaměstnance pracovat domů, budovu nechalo vyklidit a předalo ji stavební firmě Strabag, která zvítězila ve výběrovém řízení na zateplení budovy. Téměř čtyřsetstránkovou smlouvu s detailním popisem rekonstrukce za ÚSTR podepsal ředitel Zdeněk Hazdra dne 27. července 2017.

Termín dokončení prací smlouva stanovila na květen 2018 a objem prací ve smlouvě uzavřený dosáhl téměř 140 mil. Kč (vč. DPH). Stavební firma ve smlouvě odsouhlasila penále za nedodržení termínu ve výši 0,2 % z ceny (tedy téměř 2 mil. Kč/týdně). Přestože veřejná zakázka byla vypsána na zateplení a také smlouva se jmenuje „Zateplení sídla Ústavu pro studium totalitních režimů“, z rozsahu stavebních prací je zřejmé, že jde o mnohem více než jen o zateplení.

V mnohastránkovém položkovém rozpočtu se skrývá drobná poznámka u položky likvidace azbestu. Ta je sice stanovena částkou 21,3 mil. Kč, ovšem poznámka upřesňuje: „Rozsah prací s azbestem je pouze odhadován, na základě posudku. Cena bude stanovena jako celková, protože ji nyní nelze určit podrobněji“. Není zde ovšem uveden objem azbestu, který má být za nasmlouvanou cenu odstraněn, není ani jasné, jak se k této částce dospělo. Co však jasné je, že v tomto bodě smlouva zakládá možnost budoucího zvýšení ceny a k tomu také záhy dojde.

V prosinci 2017 si dodavatel stavebních prací sjednal prodloužení smlouvy. Sdělil totiž, že musí provést podrobný stavebně technický průzkum, který může trvat až 150 dnů. ÚSTR přistoupil na prodloužení doby dodávky a doba provedení stavby se tak prodloužila o polovinu a nový termín dokončení připadl na letošní říjen.

V únoru 2018 dalším dodatkem ke smlouvě vedení ústavu odsouhlasilo další prodloužení a současně drobné zvýšení ceny o 1,2 mil. Kč. Termín dokončení po podepsání tohoto dodatku je nyní listopad 2018. O měsíc později však ÚSTR souhlasil se zásadním zvýšením ceny, a to o 38,5 mil. Kč. Hlavní položkou zvýšení je nepřekvapivě demontáž azbestu, která se prodražuje o 19,4 mil. Kč, tedy téměř na dvojnásobek původně sjednané částky. Další velkou položkou (16,6 mil. Kč) je ztužení budovy. To je vyvoláno tím, že dodavatel navrhl osazení těžší tepelné izolace, než jaká byla v projektu. Na tu ovšem, jak se zjistilo, není stavba dimenzována. Proč vedení ústavu souhlasilo se zdražením stavby namísto návratu k projektované izolaci, není jasné.

V březnu 2018, kdy stavba podle podepsané smlouvy již měla být před dokončením, se tedy její cena zvyšuje téměř o 30 % a dokončení se odkládá na listopad. Vzhledem k tomu, že ovšem platí původní procentuální penále za nedodržení termínu, také to se automaticky zvyšuje a to na 2,5 mil. Kč týdně.

Vedení ÚSTR informovalo radu na jednání 6. června 2018, že s dodržením ani prodlouženého termínu nepočítá a také nepočítá s tím, že by stavba proběhla za nasmlouvanou cenu. Hovoří se o zvýšení na více než dvojnásobek původní částky.

Zásadní otázkou ovšem je, proč by management organizační složky státu – v postavení kapitoly státního rozpočtu – neměl trvat na dodržení smluvního (navíc výrazně prodlouženého) termínu a v případě nedokončení stavby ve stanovené lhůtě trvat na smluvním penále, na který má ÚSTR ze smlouvy nárok a jak to vyžaduje péče řádného hospodáře. To že se Strabag vůbec nechystá termín splnit, je jasné každému, kdo na Žižkově projde okolo vyklizené a vybourané budovy. 

Vedení a rada ÚSTR by na termínu splnění trvat měly i proto, že částka ve státním rozpočtu uvolněná na rekonstrukci byla již uzavřením smluvních dodatků výrazně překročena a ústav tudíž nemá rekonstrukci finančně krytou. Proto snížení ceny o smluvní penále by bylo řešením, jak je možné stavbu dokončit za původně rozpočtovanou částku.

Naopak kroky vedení  ÚSTR schvalované členy rady, která má vedení kontrolovat a dbát na řádné hospodaření ústavu, jež by vedly k odpuštění penále, by mohly být vnímány jako vědomé poškození hospodářských zájmů státní instituce.

Zásadním problémem celého smluvního vztahu mezi ÚSTR a Strabagem je ovšem uzavřený dodatek z 29. března 2018, který výrazně zvyšuje cenu stavby. Zákon o zadávání veřejných zakázek totiž v § 222 zadavateli výslovně zakazuje podstatně měnit smlouvu bez toho, aniž by bylo vypsáno nové výběrové řízení. A zákon rovněž výslovně stanovuje, že podstatnou změnou je zvýšení ceny o 15 % a více. Tuto hranici tedy management překročil o 100 %.

Vedení ÚSTR zřejmě spoléhá na jiné ustanovení zákona, které umožňuje zvýšení ceny až o polovinu, pokud dodatečné stavební práce jsou nezbytné a změna dodavatele přitom není možná z technických nebo ekonomických důvodů. Je ovšem stěží obhajitelné, že by odstranění azbestu a posílení statiky budovy, pokud už přistoupíme na to, že jsou nutné, nemohla provést jiná stavební firma.
Vedení ÚSTR tedy bude nejspíše čelit obvinění z porušení zákona o veřejných zakázkách. Nejde přitom o nějakou administrativní záležitost, nýbrž o porušení zásadní podstaty tohoto zákona, jehož cílem je, aby státní firmy byly nuceny postupovat při správě majetku a hospodaření s financemi státu racionálně a efektivně. To, co by si v případě soukromé společnosti uhlídal majitel, má ve státní firmě hájit zákon. To však předpokládá, že ho představitelé státních institucí respektují.
 
(Smlouvy a dodatky jsou dohledatelné prostřednictvím webu Hlídač státu)

Redakce