Náš soudruh v Havaně
Vznik čs. rezidentury a spolupráce s kubánskou Bezpečností
Pavel Žáček
Převzato z Paměť a dějiny č. 3/2012
V druhé polovině roku 1959 se změnila politika Sovětského svazu i jeho satelitů vůči Kubě. Nezastupitelnou úlohu v tomto procesu sehrála sovětská rozvědka, I. hlavní správa KGB při Radě ministrů SSSR pod vedením gen. Alexandra Michailoviče Sacharovského,1 která do složité zahraničněpolitické operace získání důležitého předmostí na západní polokouli zapojila i bezpečnostní služby komunistických satelitů. Rozsah čs. pomoci v bezpečnostní oblasti a vliv československé Státní bezpečnosti na Kubě zůstával v podstatě až dosud na okraji odborného zájmu.2
Obr. Alexandr Michailovič Sacharovský, náčelník I. hlavní správy KGB (zahraniční rozvědka) v letech 1956 - 1971
Dne 25. ledna 1960 správa zahraničněpolitické rozvědky MV předložila ministrovi vnitra, náměstkovi předsedy vlády a členovi politického byra ústředního výboru Komunistické strany Československa Rudolfu Barákovi návrh na zřízení nové rezidentury v hlavním městě Kuby. Náčelník I. správy MV plk. Jaroslav Miller přitom argumentoval normalizací vzájemných diplomatických styků po pádu diktátorského režimu gen. Fulgencia Batisty, mimořádným politickým a hospodářským významem Kuby a v neposlední řadě i návrhem ministerstva zahraničních věcí na zřízení čs. velvyslanectví v Havaně. Vývoj současné hospodářské a politické situace na Kubě již dnes jasně dokazuje, že Kuba je nejpokrokovější a nejdemokratičtější stát v Latinské Americe a z hlediska našich celkových politických zájmů se pro nás stala jednou z nejdůležitějších zemí v této oblasti.
Jako jeden z hlavních úkolů měla rezidentura stanoveno odhalování chystaných hospodářských a politických opatření Spojených států amerických proti Kubě. S takto získanými poznatky měla realizovat vlivovou politiku s cílem diskriminovat (sic!) činnost USA a dále přispívat k růstu nacionalismu a rostoucím snahám o nezávislost států Latinské Ameriky. Politické i hospodářské zprávy chtěla čs. rozvědka využívat k aktivním opatřením, a to společně s I. hlavní správou KGB, s jejímž vedením byl také návrh na zřízení rezidentury pochopitelně projednán.3
V příloze dokumentu byly oceňovány významné úspěchy kubánských revolučních sil, zejména důsledně prováděná očista starého státního a vojenského aparátu, konfiskace majetku Batistových příznivců a realizace zákona o pozemkové reformě. Je možno konstatovat, že Kuba svým dnešním postojem má velký vliv na rostoucí odpor proti dosud existujícím diktátorským vládám v Latinské Americe, které jsou podporovány USA. Vývoj událostí na Kubě ovlivňuje i růst nacionalistického hnutí v LA státech, které začínají odhodlaněji vystupovat proti hospodářské nadvládě USA v Latinské Americe a sílí boj zemí této oblasti za hospodářskou nezávislost a samostatnost.
Ministr Barák rezidentuře v Havaně odsouhlasil hlavní i vedlejší úkoly. Patřilo mezi ně sledování vnitropolitické situace na Kubě, hospodářských a politických vztahů v regionu i vůči evropským zemím, informování o vlivu USA a činnosti proamerických „živlů“. Metody a formy práce americké FBI na Kubě a její agenti. Obviňování kubánské vlády z komunismu se strany USA a pozadí a cíle těchto kampaní. Diktátorský režim v Dominikánské republice, Haiti a Nicaragua jako nástroje USA v přípravě intervence proti Kubě. […] Pátá kolona USA ve státních úřadech a institucích, odhalovat jednotlivé osoby i skupiny. Činnost batistovců na Floridě. Příslušná pozornost měla být věnována také americkým vojenským základnám v regionu. Vedlejšími úkoly se rozumělo sledování hospodářské a politické situace v Dominikánské republice i ve Venezuele a jejich vztahů s USA i Kubou. Podle předběžné systematizace měla rezidentura sestávat z rezidenta (legalizován jako III. velvyslanecký tajemník) a dvou členů (účetní a šifrant zastupitelského úřadu). Na druhou polovinu roku 1960 byla na její činnost rozpočtována částka 6500 pesos.4 Ještě před rozhodnutím politbyra ÚV KSČ o návrhu ministerstva zahraničních věcí na obsazení čs. zastupitelského úřadu v Havaně velvyslancem Vladimírem Pavlíčkem navrhla čs. rozvědka obsadit funkci III. tajemníka příslušníkem 1. odboru I. správy MV kpt. Zdeňkem Kvitou (krycí jméno „Peterka“), již čtvrtým rokem působícím na rezidentuře v Mexiku. Kromě toho s jedním orgánem v nediplomatické funkci počítá na čs. ZÚ v Havaně i 15. odbor I. správy MV. A je přirozené, že orgánem I. správy MV bude i vyslaný šifrér.5
ZAHÁJENÍ ČINNOSTI
Obr. Fidel Castro na obálce magazínu TIME, 26. leden 1959
V předvečer čs. státního svátku, dne 8. května 1960, se po skončení akce „Gnom“7 uskutečnilo mezi 16. a 23. hod. třetí setkání s R. Castrem, kterého se mj. zúčastnili členové ÚV komunistické strany Osvaldo Sanchez a Fabian Escalante, pověření politickou prací v Bezpečnosti a armádě, dále velitelé rozvědky a kontrarozvědky. Ověřili jsme si znovu, že kubánští funkcionáři chovají velké sympatie k SSSR, ČSR, ČLR a celému socialistickému táboru, od něhož v současné době očekávají především pomoc v jejich těžkém boji. Následujícího dne se příští rezident společně s npor. Oldřichem Novickým (krycím jménem „Neužil“) a kpt. Fuchsem – „Dominikem“ vrátili do Mexika.
Obr. Obr. Zakladatelé rezidentury čs. rozvědky v Havaně kpt. Zdeněk Kvita – „Peterka“ a jeho nástupce npor. Bedřich Kubeš – „Rogl“
Rudé Právo, 22. červen 1960
Dne 20. června 1960 rezidenta srdečně pozdravil náčelník 1. odboru I. správy MV mjr. Václav Louda (krycím jménem „Linhart“). Naší nové residentuře v Havaně přisuzujeme jak my, tak naši přátelé velký význam. Proto již dnes počítáme s postupným rozšiřováním stavu residentury. Vezmeme-li v úvahu, že spolupráce mezi Kubou a zeměmi socialistického tábora má vzestupnou tendenci na poli hospodářském, technickém a vědeckém, docházíme k závěru, že Kuba se pro nás jeví z hlediska politického vlivu jako klíčová země Latinské Ameriky. Této úrovni také bude muset odpovídat i práce naší residentury, k čemuž přeji hodně zdaru.10
Již následujícího dne se na kpt. Kvitu – „Peterku“ obrátil kpt. O. Sanchez s požadavkem ministra obrany, aby bylo mladému veliteli kubánské kontrarozvědky i rozvědky a nejbližšímu spolupracovníku bratrů Castrových gen. Ramiro Valdésovi Menéndezovi umožněno absolvovat odborné školení. Sanches doporučuje tomuto přání vyhovět a školení zaměřit kontrarozvědně (jak čelit US rozvědce, jak organisovat obranu, konspirace práce s agenturou, používání a obrana proti technice, apod.). KS Kuby předpokládá, že v budoucnu bude přikročeno ke koordinaci rozvědné činnosti s ČSR a to na území LA v boji proti USA. […] Kubánci očekávají, že jim bude v požadavku vyhověno.11
Obr. Za řízení rezidentury na Kubě a pomoc kubánské revoluci nesli po linii I. správy MV zodpovědnost náčelník 1. odboru mjr. Václav Louda – „Linhart“ a jemu podřízený náčelník 2. oddělení kpt. Jan Stehno – „Skořepa“
Náčelník I. správy MV plk. Miller informoval 28. června 1960 ministra Baráka o požadavku na školení gen. Valdése během návštěvy kubánské delegace v ČSR. Zajistili jsme, soudruhu ministře, aby s. Peterka doprovázel Raúla CASTRA a Ramíro VALDEZE ve zvláštním letadle do Prahy. Dosáhli jsme rovněž toho, aby s. Peterka byl zařazen do oficiálního doprovodu kubánských hostí během jejich asi třítýdenního pobytu v Československu.12
Ve svém přehledu rozvědné práce následně mjr. Louda – „Linhart“ zdůraznil, že hlavním úkolem rezidentury je pomoc při obraně kubánské revoluce, přičemž se její pozornost měla zaměřit na využití formy legální rozvědky a vlivové politiky na co nejvyšší úrovni, agenturní práci měla provádět výhradně při rozpracování amerických objektů, za přímé spolupráce s kubánskou rozvědkou a kontrarozvědkou realizovat aktivní opatření a perspektivně vytvářet podmínky pro vysílání agentů z kubánského území do USA. Plk. Miller náčelníkovi 1. odboru připomněl také oblast vzájemné výměny rozvědných informací.13
Obr. Kubánský ministr obrany Raúl Castro Ruz (nar. 3.6.1931) v r. 1959
ŠKOLENÍ V PRAZE
Gen. Valdés také zmínil některé úspěšné akce kubánské kontrarozvědky, mezi nimi likvidaci „kontrarevolučního spiknutí“ z konce předchozího roku, organizovaného z Dominikánské republiky, a vyhoštění dvou amerických diplomatů (včetně údajného šéfa FBI pro Karibskou oblast) poté, co byli přistiženi na schůzce s kontrarevolucionáři. Na základě tohoto pohovoru plk. Kudrna navrhl, aby gen. Valdésovi byly formou besed poskytnuty informace neodhalující bezprostředně metody práce čs. Státní bezpečnosti, představující však činnost USA a Vatikánu v oblasti ekonomie, církve a v dílčích otázkách týkající se teroru, atentátů a sabotáží. V neposlední řadě měl být touto cestou objasněn význam konspirace a způsob budování agenturní sítě.14
Ministr Barák rozhodl, aby žádosti bylo vyhověno, a vedením školení pověřil právě svého prvního náměstka. Jeho první část proběhla od 11. do 17. července 1960 povětšinou v konspirační vile náčelníka I. správy MV v Praze na Barrandově. Plk. Kudrna provedl osobně čtyři instruktáže, které byly zaměřeny na politický přístup k otázkám bezpečnostní práce, kádrovou práci v ozbrojených složkách (jak zabránit infiltraci nepřítele do armády a Bezpečnosti, výběr a prověrky orgánů, školení a výchova kádrů), organizaci řízení bezpečnostní práce (koordinace práce jednotlivých úseků, spolupráce centrály s krajskými správami, práce krajských správ, úkoly inspekce), archivy a operativní evidenci (typy archivů a operativní evidence, jejich organizace, ochrana před pronikáním nepřítele).
Plk. Miller společně s mjr. Loudou – „Linhartem“ nadvakrát gen. Valdésovi objasňovali úlohu a význam rozvědky, výběr a výchovu kádrů, dobré i špatné zkušenosti čs. porevolučního vývoje, organizaci rozvědky na území nepřítele (úloha zastupitelských úřadů v zahraničí a jejich využívání pro krytí kádrových rozvědčíků), báze, výběr a rozpracování tipů, verbovky, řízení, výchovu a prověrku agentů, konspiraci, rozpracování objektů, spojení s agenty a rezidenturami. Při projednávání tohoto bodu generál Ramiro VALDEZ požádal o poskytnutí pomoci při organisování spojení jejich centrály s residenturami. Uváděl, že jejich způsoby spojení jsou primitivní. Žádnou tajnou šifru nemají, vědí, že tu, co mají, nepřítel může pohodlně dešifrovat. V případě, že se jim jedná o utajení informace nebo pokynu, používají pouze osobního spojení, což je samozřejmě velmi zdlouhavé. Plk. Miller vysvětlil náčelníkovi kubánské Státní bezpečnosti, že tento problém vyžaduje komplexní řešení, zejména získání spolehlivých kádrů pro centrálu i rezidentury, a dále vybudování dokonalého obranného systému na zastupitelských úřadech. Pomoc při vyřešení této otázky bude jedním z úkolů našich soudruhů, kteří budou pracovat v Havaně.15
Dne 13. července 1960 pozval Raúl Castro do své „rezidence“, kde se nacházel spolu s gen. Valdésem, kpt. Kvitu – „Peterku“ a náčelníka 2. oddělení I. odboru I. správy MV kpt. Jana Stehna (krycí jméno „Skořepa“). Požádal je na 16. července 1960 o zprostředkování přijetí u ministra Baráka. Kubánští funkcionáři plánovali odletět na třídenní cestu do Sovětského svazu teprve následující ráno a připojit se k ostatním členům delegace, kteří měli dorazit do Moskvy již 15. července.16 Castro chtěl Baráka požádat o rozšíření instruktáže na další dva příslušníky revolučních ozbrojených sil Kuby a o vyslání dvou legalizovaných čs. poradců pro otázky kubánské rozvědky a kontrarozvědky.17 V průvodním dopisu ministrovi vnitra navíc zástupce náčelníka I. správy MV mjr. Jan Příhoda (krycím jménem „Pražský“) uvedl, že Castro chce předložit návrh na spolupráci mezi čs. a kubánskou rozvědkou a kontrarozvědkou.18
V sobotu 16. července 1960 proběhla schůzka ministra Baráka s Castrem, jeho osobním tajemníkem Luisem Mas Martinem a gen. Valdésem, na níž opravdu iniciativně předložil plán spolupráce mezi čs. a kubánskou bezpečnostní službou. S. ministr Barák zdůraznil, že jsme ochotni předat Kubě všechny naše nejlepší zkušenosti z boje naší bezpečnosti s USA rozvědkou a současně upozornil, že se jedná o zkušenosti z boje v našich čs. podmínkách s tím, že jejich aplikování na podmínky Kuby závisí na kubánských vedoucích činitelích. Kubánci se také dozvěděli, že ve vztahu k imperialismu mají obě země společné zájmy a pomoc jim je pokládána za mezinárodní povinnost.
Barák na Castrův návrh reagoval takto: Již nyní by bylo možno přejít ke spolupráci ve formě vzájemné výměny zpráv, získaných československou a kubánskou rozvědkou o politice USA. Velkoryse prý v zájmu koordinace nabídl informování kubánských přátel o všech čs. akcích proti USA v Latinské Americe. Castro prohlásil, že také kubánská strana bude informovat o svých akcích ve směru podněcování revolučního hnutí v jiných zemích Latinské Ameriky. Zároveň však uvedl, že není třeba, aby věděli o veškerých čs. akcích, nýbrž pouze o těch, které se bezprostředně týkají kubánských zájmů. Ministr přislíbil pomoc i v jiných oblastech, včetně dalšího školení příslušníků, stejně jako zvážení vyslání dalších čs. příslušníků na Kubu. V souvislosti s odjezdem do Moskvy vyjádřil Barák přesvědčení, že budou mít možnost jednat s odpovědnými představiteli sovětské Státní bezpečnosti, přičemž Castro projevil zájem o setkání s předsedou KGB při RM SSSR. S. ministr Barák přislíbil a na dotaz ministra CASTRA odpověděl, že bude zcela přirozené, bude-li o obsahu jednání s čs. ministerstvem vnitra19 informovat i s. Šeljepina.
LIMITY ČS. POMOCI
Již 18. července 1960 byl na úrovni plk. Millera a jeho zástupce mjr. Příhody – „Pražského“ projednán příkaz ministra Baráka vyslat na sondážní cestu na Kubu dva příslušníky I. správy MV. Náčelník správy rozhodl, že půjde o mjr. Loudu – „Linharta“ a kpt. Stehna – „Skořepu“. V nejbližším možném termínu měla být také kubánská rezidentura posílena o npor. Bedřicha Kubeše (krycí jméno „Rogl“) z rezidentury v Mexiku. Na příkaz s. ministra bylo navrženo několik pracovníků 1. správy, z nichž bude určeno pět, kteří se počínaje 1. srpnem 1960 spolu s pěti pracovníky kontrarozvědky začnou intensivně učit španělsky, aby v případě nutnosti mohli být okamžitě vysláni na Kubu. Předběžně byli do kurzu navrženi kpt. Karel Brus (krycí jméno „Zelenka“), npor. Ferdinand Viduna („Jaroš“), por. Josef Hegenbart („Hruban“), mjr. Jaromír Kábrt („Klička“), kpt. Lubomír Valčík („Vašata“), kpt. Lubomír Šefrna („Šumavský“) a kpt. Milan Rybníkář („Rabas“). S vedením 6. odboru ministerstva zahraničních věcí mělo být projednáno urychlené vyslání náhrady za npor. Kubeše – „Rogla“ a jeho přesun do legalizační funkce II. velvyslaneckého tajemníka na velvyslanectví v Havaně (srpnový termín však rozhodně naplněn nebyl).20
Ve dnech 21. až 29. července 1960 proběhla druhá část školení. Náčelníci a jejich zástupci z II. správy MV (kontrarozvědka) plk. Vladimír Matoušek a mjr. Jaroslav Saksl, III. správy MV (politická kontrarozvědka) plk. Jaroslav Bartoň a pplk. Bohumil Souček a IV. správy (ekonomická kontrarozvědka) plk. Jiří Rybín nadvakrát seznámili gen. Valdése s úkoly a organizací práce kontrarozvědných součástí, včetně spolupráce s rozvědkou. Při obou instruktážích byla zvláštní pozornost věnována otázce „bývalých lidí“ a formám boje proti jejich nepřátelské činnosti. Zástupci ostatních centrálních součástí Státní bezpečnosti mu v hlavních rysech představili úkoly vojenské kontrarozvědky, sledovačky, ochranky i správy operativní techniky. Gen. Valdés podle záznamu kpt. Stehna – „Skořepy“ věnoval všem prováděným instruktážím maximální pozornost. Závěrem se měl před plk. Kudrnou o všech instruktážích vyjádřit velmi pochvalně, přičemž zdůraznil, že všechny získané zkušenosti se vynasnaží co nejvíce uplatňovat na práci kubánské rozvědky a kontrarozvědky a tím přispět k obraně kubánské revoluce a k boji proti severoamerickému imperialismu. O obsahu školení přislíbil informovat také Fidela i Raula Castrovy.21
Ve dnech 28. července až 22. srpna 1960 absolvovali mjr. Louda – „Linhart“ a kpt. Stehno – „Skořepa“ cestu na Kubu s úkolem posoudit vnitropolitickou, hospodářskou a zahraničněpolitickou situaci, pevnost revoluční vlády a zpracovat souhrnnou zprávu, která by napomohla stanovit konkrétní rámec spolupráce v bezpečnostní oblasti. Dne 6. srpna 1960, v předvečer veřejného vyhlášení znárodnění velkých amerických společností, byli rozvědčíci přijati R. Castrem. Ministr obrany situaci na Kubě označil za nejvážnější od převzetí moci. Uvedl, že očekávají, že tato nová opatření vlády vyvolají další diferenciaci kolísavých živlů, hlavně z řad buržoasie, a jejich odklon od revoluce, jakož i resignaci některých ministrů a dalších vysokých vládních úředníků. Očekávají i aktivisaci Američanů a proamerických živlů uvnitř země, což se projeví ve zvýšení diversní, sabotážní a špionážní činnosti, pravděpodobně i formou různých drobných povstání, organisovaných vnitřní reakcí, podporovanou USA, eventuálně různými vyslanými záškodníky ze zahraničí. Především však předpokládají, že dojde k přímé či nepřímé intervenci USA. O týden později gen. Valdés představil oběma čs. soudruhům své zástupce gen. Manuela Piñeira Losadu, který krátce nato odjel přes Prahu na školení do Sovětského svazu, a šéfa rozvědky, devětadvacetiletého Wilkinse del Rio, legalizovaného ve funkci velvyslance a vedoucího latinskoamerického odboru ministerstva zahraničních věcí.22 Zároveň se dozvěděli, že s průběhem školení v Praze byl seznámen Fidel Castro. Informoval jej (Castra – pozn. aut.) i o té části rozhovorů, v nichž mu ministr vnitra s. Rudolf Barák v rámci vzájemné spolupráce nabídl předávání informací se vztahem ke Kubě, získaných čs. rozvědkou v kapitalistických a hlavně latinskoamerických zemích. Na posledním jednání 16. srpna 1960 gen. Valdés uvedl, že nabízenou pomoc bratři Castrovi i on osobně velmi rádi přijímají. Potěšitelné bylo zjištění, že generál Valdez spolu s ministrem Raúlem Castro začínají uplatňovat do praxe zkušenosti, získané v ČSSR. Náčelník kubánské Státní bezpečnosti mj. požádal o pomoc při použití tajných inkoustů a mikroteček. Vyřešili by tak alespoň částečně nejožehavější jejich problém – spojení s agenturou, pracující v zahraničí i na americké bázi Guantanamo, jež je relativně dosti vzdálena od Havany a kde jim proto vznikají potíže, jak rychle a spolehlivě přebírat od agentury zprávy. Požádal také, aby vyslání čs. příslušníků na Kubu i další spolupráce na poli rozvědky a kontrarozvědky byly konzultovány s KGB, aby nedocházelo ke dvoukolejnostem, jež by mohly být škodlivé odborně i politicky.
Základní podmínka úspěšné spolupráce (a hlavně správného politického zaměření práce čs. příslušníků na Kubě) spočívala podle něj i podle mjr. Loudy – „Linharta“ a kpt. Stehna – „Skořepy“ v dokonalé koordinaci práce a rozdělení zodpovědnosti mezi čs. ministerstvem vnitra a sovětskými přáteli. Z náznaků gen. Valdése pochopili, že o vyslání odborníků po linii rozvědky a kontrarozvědky bylo jednáno také se sovětskými přáteli. Plk. Miller navíc ministra Baráka seznámil se záměrem vyslat na rezidenturu v Havaně další tři příslušníky I. správy MV: npor. Kubeše – „Rogla“ (prosinec 1960) a po skončení jazykového kurzu také kpt. Bruse – „Zelenku“ a kpt. Kábrta – „Kličku“ (leden 1961). Ve zvláštním jazykovém kurzu španělštiny se navíc připravovali náčelník 3. odboru II. správy MV pplk. Bohumil Šimáček, náčelník 1. oddělení 3. odboru II. správy MV kpt. Emil Filip, náčelník 4. odboru III. správy MV pplk. Jiří Syrovátka, náčelník 2. odboru III. správy MV mjr. Karel Cibulka a náčelník 1. oddělení 1. odboru IV. správy MV kpt. Richard Hochman. Jejich perspektivním úkolem byla konzultační činnost zaměřená na pomoc při výstavbě kubánského kontrarozvědného aparátu a operativní práci kontrarozvědky. Bližší zaměření jejich práce by mělo být stanoveno individuálně dle zásadního rozhodnutí o množství vysílaných orgánů a jejich pravomoci po konsultaci se sovětskými přáteli.23
Rezident kpt. Kvita – „Peterka“ obdržel prostřednictvím rezidentury v Mexiku zprávu o výcviku severoamerických důstojníků v Chicagu k nasazení proti Kubě a dle pokynu ji předal 15. září 1960 gen. Valdésovi (alias „Din“). Informoval mne současně i o zatčení skupiny severoamerických špionů, řízených s největší pravděpodobností severoamerickým diplomatem ROBERTEM DONALD WIECHA, kteří byli přistižení při budování odposlechů v budově, v níž měla sídlo tisková agentura SINHUA z ČLR.
Následujícího dne v konspiračním bytě gen. Valdés představil čs. rezidenta náčelníkovi sekce Raynaldovi Rodriguezovi (alias „Demetrio“), který v nepřítomnosti zastupoval gen. Piñeira ve funkci náčelníka kontrarozvědky. Krátce po představení DIN odešel s tím, že před odjezdem Fidela do OSN má mnoho práce a s příslibem, že se uvidíme po jeho návratu z USA.
Dne 22. září 1960 Rodriguez vyvolal schůzku s kpt. Kvitem – „Peterkou“. Zastupující šéf kubánské kontrarozvědky informoval rezidenta o protistátní skupině, řízené americkým diplomatem Wilkinsem, zabývající se přípravou atentátů proti představitelům Lidové socialistické strany Kuby a vládním činitelům. O činnosti diplomata měli mít nezvratné důkazy, včetně fotografií a filmových záběrů zachycujících jeho styk s členy skupiny, prohlížení zbraní a výbušnin. Věc však byla komplikována tím, že zdrcující většina členů „protistátní skupiny“ byla ideologickými spolupracovníky kubánské státní bezpečnosti. Gen. Valdés z New Yorku požadoval realizaci diplomata, jeho vyhoštění a politické využití případu proti USA. DEMETRIO se vyslovil v tom smyslu, že realizováním skupiny by byli odhaleni především agenti kubánské bezpečnosti, kteří by pak pro další práci pozbyli cenu a spíše než k zákroku proti Wilkinsovi se přikláněl k jeho dalšímu sledování v zájmu odhalení dalších souvislostí a zjištění skutečných kontrarevolucionářů.
Kpt. Kvita – „Peterka“ prohlásil, že nezná všechny detaily a souvislosti případu a tudíž není oprávněn k definitivním soudům. Zdůraznil, že zvážení a rozhodnutí záleží na nich samotných. Zároveň však uvedl, že pokyn nadřízeného by se měl splnit.24
Hned druhého dne mjr. Louda – „Linhart“ instruoval rezidenta v Havaně: V tomto případě však provádějte styk nanejvýš opatrně v konspiračním bytě a trvejte na tom, aby se s Vámi kubánští přátelé z bezpečnosti setkávali v civilním oděvu. S výjimkou soudruha O. Sanchéze zásadně neprovádějte kontakty funkcionářů lidové socialistické strany v Kubě. Vejdete-li do styku s některým z pracovníků kubánské bezpečnosti, je velmi důležité, abyste zatím nevystupoval v roli konsultanta!25
Na přelomu září a října 1960 byla v Praze sestavena pětičlenná delegace expertů, složená z plk. Millera (vedoucí), zástupce náčelníka II. správy MV pplk. Saksla, zástupce náčelníka IX. správy MV mjr. Vratislava Podzemského, zástupce náčelníka Hlavní správy Veřejné bezpečnosti Praha pplk. Jána Majera a kpt. Stehna – „Skořepy“ jako sekretáře a tlumočníka. Jejím prvním úkolem měla být doprava vyžádaného technického materiálu a příslušné dokumentace v diplomatických zavazadlech (o váze 100–120 kg). Především však I. správa MV předpokládala, že se po jejím příjezdu v polovině října 1960 zásadně změní postavení rezidentury na Kubě, která by se přeorientovala také na konzultační činnost, tj. na pomoc při obraně kubánské revoluce proti hlavnímu společnému nepříteli USA a jejich spojencům, podlomení posic USA v dalších latinskoamerických zemích, diskreditaci politiky USA v očích latinskoamerické veřejnosti a pomoc při výstavbě kubánského rozvědného aparátu a operativní práce rozvědky.
Kromě aktivní pomoci při organizaci kontrarozvědné činnosti měl být proveden i hloubkový rozbor situace v oblasti využívání operativní techniky na Kubě (především bytový odposlech, výjem, foto a telefonní odposlech). Prověřit a ukázat, jak čelit nepřátelské technice, především ze strany Američanů. Délka pobytu plk. Millera a kpt. Stehna – „Skořepy“ byla odhadována na dva až tři týdny, zatímco u ostatních soudruhů se v případě potřeby mohl pobyt prodloužit až do začátku ledna 1961, do termínu příjezdu stálých konzultantů.26
Dne 6. října 1960 hlásil kpt. Kvita – „Peterka“: Hovořil jsem s DINEM, který by uvítal zájezd našich odborníků za předpokladu, že bude uskutečněn na základě koordinace se sovětskými přáteli. DIN uvedl, že potřebují pomoc jak od nás, tak i od přátel a že obě velmi oceňují. Ministr Barák, který již byl informován o záměrech sovětské rozvědky, však náčelníkovi I. správy MV sdělil: a/ sovětští soudruzi berou si otázky Kuby výhradně na sebe, b/ naši delegaci tam nebudeme posílat, c/ po našem soudruhovi pošlete Valdesovi osobní dopis, který mi dejte přečíst!27
O týden později plk. Miller předložil ministrovi k připomínkám koncept dopisu pro gen. Valdése, z něhož bylo až příliš patrné, proč čs. delegace neodjela na Kubu. Po důkladné konsultaci s našimi sovětskými přáteli bylo rozhodnuto, že v rámci spolupráce Vám budou veškerou pomoc poskytovat oni. K tomuto závěru jsme došli na základě přesvědčení, že nejúčinnější forma této spolupráce a z ní vyplývající pomoci, kterou Vám my všichni rádi chceme poskytovat, bude taková, která bude koordinovaně vycházet z jednoho centra, tzn. bude náležitě operativní, rychlá a dle našeho názoru i maximálně účinná. Jsem přesvědčen, že tímto rozhodnutím se Vám dostane té nejúčinnější pomoci od soudruhů, kteří v této práci mají také největší zkušenosti. Jsem rád, že jsou to sovětští soudruzi, neboť jejich upřímná pomoc je nám dobře známa. Pokud jde o naši rozvědku, ujišťuji Vás, že i nyní Vám budeme poskytovat všechny zajímavé a pro Vás využitelné zprávy, které Vám budu zasílat prostřednictvím našeho soudruha v Havaně.28
Ministr Barák schválil 19. října 1960 až druhou verzi dopisu. Nebyl v něm ani náznak krachu čs. ambicí. Plk. Miller se naopak snažil gen. Valdése ujistit, že veškerá ujednání z Prahy i nadále platí. Budeme Vám pravidelně postupovat všechny zajímavé a pro Vás využitelné zprávy, které Vám budu zasílat prostřednictvím našeho soudruha v Havaně. […] Pokud se týká otázky konzultantů, po vzájemné dohodě se sovětskými soudruhy, dáváme Vám v úvahu, aby zatím tuto oblast prováděla jedna strana – my na příklad doporučujeme sovětské soudruhy. To ovšem nic nemění na dohodnuté spolupráci, respektive na Vašich dalších požadavcích, týkajících se jiné všestranné pomoci.29
Dopis „s. Maška“ „Dinovi“ vypravil zástupce náčelníka 1. odboru I. správy MV npor. Jiří Stejskal (krycí jméno „Borecký“) kurýrní zásilkou až 24. října 1960. Pro rezidenta v Havaně z toho vyplynul jednoznačný závěr neprovádět nadále v žádné formě jakoukoliv konsultační nebo jinou operativní činnost, pokud nedostane zvláštní pokyn. Ve styku s gen. Valdésem („Din“), případně R. Castrem („Raul“) a kpt. O. Sanchezem („Rafael“), měl jednat přátelsky a nevtíravě, aby nevznikl u nich pocit, že je k něčemu přemlouváme nebo tlačíme, jednejte zcela nenásilně, dávejte jim v úvahu naše náměty, aby oni sami se rozhodovali o případné realisaci apod. Nechceme vzbudit dojem, jako bychom se vnucovali, chceme jim být ve všem nápomocni, pokud o to v budoucnu budou kubánští přátelé stát a požádají nás o pomoc či radu.30 V doprovodném pokynu bylo navíc uvedeno: Dodávám ještě, že stanovisko, obsažené v dopisu, je konečné a nelze na něm nic měnit…31
INVAZE NA KUBU
Ve zprávě z 6. října 1960 požádala centrála rezidenta, aby neprodleně vyhledal „Dina“ a sdělil mu, že předchozího dne navštívila čs. zastupitelský úřad v Paříži Flora Diaz Pareado z kubánského velvyslanectví spolu s rozvědčíkem Ramonem Ajou a požádali o sjednání schůzky se sovětským titulářem. Na schůzce Kubánci oznámili, že se připravuje americká invaze na Kubu a že žádají o radu. Tvrzení opírá se o informace jakéhosi Irčana, který byl zaverbován Američany a nyní je v Paříži na instruktáži. Mělo jít o letce, kterému v Barceloně nějaký Američan sdělil, že půjde o lety nad Kubou, kde by měl shazovat zbraně a americké instruktory. Po rozhovoru s nějakým dalším Irčanem, který působil ve smyslu, že Kubánci jsou Irčanům sympatičtější než Američané, rozhodl se shodit celou věc na kubánském ZÚ. Kpt. Kvita – „Peterka“ informoval 8. října 1960 gen. Valdése. Celý případ je pro něho novinkou. Valdés nevylučoval ani americkou provokaci, byť zároveň uvedl, že mají zprávy o ukončení příprav k invazi. Ohnisko je v Guatemale, ale má být vedena z oblasti anglických ostrovů. Také asi před 3 měsíci došlo v oblasti Escambray k voj. povstání, jež bylo podporováno shazovanými zbraněmi z letadla. Toto povstání je již zcela zneškodněno.33
O dva dny později doplnil, že 5. října 1960 se poblíž Baracoa na východní pobřeží Kuby vylodili kubánští exulanti z USA. Skupina byla ihned rozprášena. Byli v ní i tři Američané. Z části byli pozatýkáni. Na nejbližší dny připravuje se proces se 102 zajatými spiklenci ze spiknutí v Escambray a poté se skupinou z USA. Převážná většina bude odsouzena k trestu smrti vojenskými tribunály.34 Na rezidentův dotaz „Din“ sdělil, že hlavní středisko zahraniční opozice v Guatemale mají do značné míry pod kontrolou. Kubánská rozvědka získávala telegramy anticastrovských skupin ze Střední Ameriky, které posléze dešifrovala. Ukázal mně jeden z těchto telegramů (zašifrovaný) psaný na blanketu s hlavičkou proticastrovské organisace (Movimiento de Recuperación Revolucionaria) s hesly „ať žije Eisenhower“, „smrt F. Castrovi“ apod.
Dne 15. října 1960 se rezident od kpt. Sancheze dozvěděl o vnitřních neshodách ve vedení bezpečnostního aparátu, které do jisté míry nepříznivě ovlivňovaly práci Státní bezpečnosti. Náčelník rozvědky Wilkins del Rio se měl projevovat jako nedisciplinovaný buržoasní živel, zneužívající Sanchezových personálních změn provedených během „Dinova“ pobytu v ČSSR a odvolávající se při prosazování svých návrhů na organizaci rozvědky a v kádrové politice na styk s mjr. Loudou – „Linhartem“ a kpt. Stehnem – „Skořepou“. Neustále v DINOVI posiluje výhrady vůči LSSK a využívá DINOVY velitelské ješitnosti. Strana se již začíná domnívat, že za jeho jednáním stojí kontrarevoluční zájmy. WILKINS je buržoasního původu, nemá plnou důvěru strany a do bezpečnosti podle jejího názoru nepatří.35 Ministr Barák označil situaci za složitou a požadoval, aby se naši soudruzi do toho nepletli.36
Dne 19. října 1960 gen. Valdés informoval, že kubánská Státní bezpečnost právě zatýká členy kontrarevoluční skupiny komandanta Morsana, jež měla připravovat povstání v provincii Las Villas. Zároveň stykem s čs. rezidentem pověřil kpt. Sancheze. Důvodem tohoto DINOVA rozhodnutí bylo – jak mně SANCHEZ později potvrdil – jeho přetížení prací po kontrarevoluční linii. Do konce měsíce ho kpt. Kvita – „Peterka“ seznámil s obsahem jedenácti telegramů.37 Ve styku se Sanchezem používám krycí jméno ANTONIO. Sanchez používá krycí jméno RAFAEL. Jeho hodnost v bezpečnosti kam byl vyslán Ústředním výborem LSSK je kapitán a současně je členem nejvyššího štábu kubánské bezpečnosti, jehož náčelníkem je ministr Raul Castro. V bezpečnosti jako pobočník DINA má koordinační funkci.38
Rezident 2. listopadu 1960 vyvolal schůzku s kpt. Sanchezem, aby mu předal zprávy z centrály. Jednalo se o telegrafickou zprávu z nacionalistických kruhů Mexika o přípravách k invazi na Kubu ještě před volbami v USA a o snaze Peru docílit nového odložení Panamerické konference, připravované na březen 1961 do Quita. O dva dny později Sanchez navštívil kpt. Kvitu – „Peterku“ nečekaně v bytě, aby mu sdělil, že odjíždí na inspekční cestu místních orgánů Bezpečnosti do provincie. Tlumočil zároveň velmi kladné hodnocení zpráv čs. rozvědky vedením strany. Na můj dotaz mně sdělil, že FIDELOVI se naše zprávy předkládají s uvedením pramene…39
V poledne 5. listopadu 1960 rezident vyvolal schůzku s gen. Valdésem. DINOVI jsem na schůzce řekl, že jsem obdržel velmi vážnou, důležitou a rychlou zprávu, kterou musím okamžitě předat dle příkazu s. Rudolfa přímo RAULOVI jako ministrovi ozbrojených sil. DIN mi řekl, že RAUL se nachází v Sierra Maestra a prověřil, že asi za 1 hodinu letí letadlo do Santiago de Cuba… Kpt. Kvita – „Peterka“ raději požádal o zprostředkování schůzky s Fidelem Castrem. DIN mi vysvětlil, že FIDEL bude v noci těžko k nalezení, neboť provádí inspekci milicionářských táborů.40
K setkání s předsedou vlády Castrem došlo o půlnoci z 9. na 10. listopadu 1960 v budově INRA. S velkou pozorností vyslechl obsah telegramů centrály č. 26 a 32, týkající se činnosti brazilského velvyslance a zájmů brazilského MZV v Havaně.41 Přislíbil provést hned potřebná opatření k obstavení brazilského tituláře a ke zjištění jeho informátora podle našich údajů.42 Castro se podivoval brazilskému zájmu o popravy kontrarevolucionářů a stav politických vězňů, neboť to nepovažoval za nic tajného, o tom každý mohl číst v novinách. Za jedinou skutečně tajnou věc na Kubě označil zbraně a výcvik armády. Prohlásil při tom, že záležitost zbraní je utajena natolik, že i v tom případě, kdyby některý z jeho ministrů byl agentem, nemohl by nepříteli poskytnout příslušné informace. Rezident schůzku popsal jako přátelskou a v srdečném ovzduší. Z celého chování Fidela je zřejmé, že si Československa velmi váží.43 Hodnocení I. správy MV pro ministra Baráka bylo jednoznačné: …setkání našeho rezidenta s FIDELEM pomohlo dále upevnit pozici naší residentury mezi vedoucími činiteli kubánské revoluční bezpečnosti.44
Před koncem listopadu 1960 centrála pochválila kpt. Kvitu – „Peterku“ za úspěšné rozvinutí spolupráce s kubánskými přáteli, zejména vzájemnou výměnu informací. Žádných konkrétních výsledků jste zatím nedosáhl, pokud jde o rozpracování báze cizích státních příslušníků na území Kuby, zejména cizích diplomatů. […] Znovu zdůrazňuji, abyste se vyhnul jakémukoliv projednávání konkrétních rozpracovávaných případů kubánskou bezpečností, k nimž nedostanete z centrály pokyn. Kubánským přátelům jednoznačně řekněte, že nejste pověřen k projednávání podobných záležitostí.45
Na schůzce 28. listopadu 1960 v domě Raula Castra sdělil „Rafael“ v přítomnosti „Dina“ čs. rezidentovi, že byl pověřen seznámit ho s některými vnitřními záležitostmi. Po odchodu Dina mne informoval o tom, jak Raul velmi dobře vyřešil konflikt vytvářející se Wilkinsovou zásluhou mezi stranickými kádry a Dinem, který opět našel po odsouzení Wilkinsovy intrikářské politiky správný poměr k LSSK […]. S postupem Raula při řešení vnitřní krise v rozvědce byl velmi spokojen a to zvláště proto, že tento přispěl k obnovení přátelských vztahů mezi ním a Dinem a že šéfem rozvědky byl jmenován komandant Piňeiro, což dle Rafaela přispěje k podstatnému zkvalitnění celkové práce.46
MANEUL PIÑEIRO V PRAZE
Plk. Miller pozval 2. prosince 1960 gen. Piñeira do francouzské restaurace hotelu Intercontinental na večírek, kterého se zúčastnili náčelník 5. odboru I. správy MV kpt. Jan Paclík (krycí jméno „Novák“), budoucí rezident v Havaně npor. Kubeš – „Rogl“ a npor. Novický – „Neužil“. Náčelník I. správy MV informoval hosta o rozdělení kompetencí mezi ČSSR a SSSR v otázce pomoci revoluční Kubě v oblasti bezpečnosti, přesně v duchu svého předchozího dopisu „Dinovi“. Gen. PIŇEIRO vzal informaci na vědomí a sdělil, že v obdobném smyslu byl již informován sovětskými přáteli v Moskvě. Hovořil dokonce s vedoucím skupiny sovětských konsultantů, kteří již odejeli na Kubu, aby se tam ujali svých funkcí. Během projednávání operativních záležitostí souhlasil také s možností využívat Kuby jako nástupiště k vysílání agentů-nelegálů (techniků) do Latinské i Severní Ameriky a v případě potřeby přislíbil pomoc kubánské Bezpečnosti.
Gen. Piñeiro sdělil, že v únoru či březnu 1961 odjede do Moskvy na tříměsíční rozvědné a kontrarozvědné školení také gen. Valdés. Čs. strana z toho vyvodila závěr, že právě on bude po těchto několik měsíců stát v čele aparátu kubánské Bezpečnosti, a bude tudíž v úzkém styku s novým čs. rezidentem.48
Sovětští přátelé z I. hlavní správy KGB ve dnech 3. až 8. prosince 1960 zajistili gen. Piñeirovi návštěvu Berlína, kde měl z příkazu R. Castra jednat s představiteli východoněmecké Státní bezpečnosti. Cílem tohoto jednání bude získat zkušenosti, zejména ze specifické východoněmecké bezpečnostní problematiky v oblasti ostrahy hranic a otázkách Berlína, která určitým způsobem připomíná problémy americké vojenské základny na kubánském území GUANTANAMO.49
Po návratu do Prahy 9. prosince 1960 proběhl padesátiminutový rozhovor s ministrem Barákem. Cmd. PIŇEIRO vyjádřil velké uspokojení nad celým svým pobytem a zejména kladně hodnotil průběh školení v SSSR. Zdůraznil, že rovněž zkušenosti, které získal za svého týdenního pobytu v Berlíně, pomohou jak jemu, tak kubánské kontrarozvědce v celé práci. Hovořil o tom, že za svého pobytu v SSSR se dozvěděl velmi mnoho zajímavých věcí, které jsou pro něho úplně nové, a nyní že bude velmi důležité, aby teoretické znalosti, získané školením v SSSR, uměl správně aplikovat na kubánské poměry.
Ministr vnitra náčelníka kubánské Státní bezpečnosti informoval, že se během svého pobytu v Moskvě pravidelně stýkal s čelným funkcionářem ústředního výboru Lidové socialistické strany Kuby. Při vzájemných rozhovorech, které se konaly za účasti sovětských přátel, došli pak k závěru, že v současné době již nebezpečí přímé ozbrojené intervence není tak vážné, že lze však s určitostí počítat, že imperialisté budou používat především takových způsobů boje proti Kubě jako provádění hospodářských sabotáží, teroristických akcí a velmi aktivní špionážní činnosti, a to vše s cílem vytvořit na Kubě chaos a vyvolat nespokojenost, které by pak využívali k organisování přímých kontrarevolučních akcí a konečně k vytvoření silného opozičního hnutí proti dnešní revoluční vládě.
Po historickém expozé do začátku padesátých let Barák prezentoval důležitou roli rozvědky, avizující signály o přípravách nepřátelských akcí. Proto bylo podle jeho názoru nutné, aby i kubánští přátelé kladli na rozvědku mimořádný význam. Gen. Piñeiro uvedl, že si je vědom budoucích potíží, a postěžoval si, že kubánská rozvědka nemá pro práci v zahraničí dostatek připravených a vyškolených kádrů. S. ministr přiznal, že otázka připravenosti lidí je velmi důležitá, ovšem i při vybudování rozvědného aparátu je nutno vycházet především z toho, že i zde je a vždy bude nejdůležitější, aby každý rozvědčík byl celým svým srdcem oddán kubánské revoluci. Všechny ostatní věci je pak nutno postupně si osvojovat a naučit se je.50
PROHLOUBENÍ SPOLUPRÁCE
V polovině prosince 1960 centrála provedla vyhodnocení činnosti rezidentury v Havaně, ve kterém shrnula veškeré její přínosy i negativa. Až do dnešního dne nám resident nehlásil žádný zajímavý a cenný styk v řadách cizinců, žijících na Kubě. Navázání styků s předními kubánskými činiteli v počátečním období existence residentury v Havaně je jedním z předpokladů dobré spolupráce s kubánskými přáteli na úseku bezpečnosti. V říjnu vstoupil resident do Asociace diplomatů v Havaně a navázal zde některé počáteční styky s diplomaty: peruánským, švédským a anglickým, z nichž poslední je předsedou tohoto spolku.
Jako neúspěšná byla vyhodnocena v zásadě veškerá plánovaná aktivní opatření (SOPKA, DIPLOMAT, PLUTO, BISKUP, NEPTUN a MACEO). Bude třeba, aby resident projednal s kubánskými přáteli znovu spolupráci při provádění aktivních opatření, protože z jejich postoje vyplývá, že těmto akcím nepřikládají zatím patřičnou důležitost a nechápou v plném rozsahu jejich význam.
Rezident si vybudoval dobrou osobní pozici u vysokých představitelů kubánské vlády a Bezpečnosti. Úspěšně provedl první část akce s odhalením a zajištěním emigranta Zdeňka MATOUŠKA. 51 Za spolupráce s kubánskou Bezpečností byly naopak neúspěšně rozpracovány případy čs. emigrantů Maxmiliána Loma a Karla E. Golombka.52
Od září do 5. prosince 1960 bylo kubánským přátelům předáno prostřednictvím rezidentury v Havaně 37 agenturních zpráv, vesměs o činnosti kubánské reakční emigrace a o přípravách ozbrojené agrese USA a jejich spojenců. Naopak rezident v Havaně převzal 16 agenturních zpráv. Představitelé kubánské Bezpečnosti obdrželi španělský překlad brožury o kriminalistice. Nepříznivý vliv na činnost rezidentury mělo nedostatečné obsazení zastupitelského úřadu v Havaně. Rezident byl totiž jediný pracovník, který měl kromě velvyslance zkušenost s chodem úřadu v zahraničí. Doprovázel R. Castra při jeho cestě do ČSSR, nepravidelně také zajížděl z Havany do Mexika provádět různé operativní akce.
Obr. Šifrant rezidentury v Havaně kpt. Stanislav Šroubek – „Švarc“
Až v srpnu 1960, po příjezdu šifréra kpt. Stanislava Šroubka (krycí jméno „Švarc“), se podařilo vybudovat vlastní šifrové spojení. A teprve počátkem září bylo zahájeno pravidelné oboustranné kurýrní spojení. To všechno způsobilo, že práce residentury v Havaně není dostatečně systematická a trpí i určitou živelností.53
Až dosud nebyla dostatečně prováděna ani obranná práce, kromě nejnutnější pasivní obrany vyslanectví; centrála však stále ještě neměla přehled o jeho celkovém zabezpečení. Na zastupitelském úřadě pořád nebyl žádný spolupracovník po linii kontrarozvědky („K“). Pouze na obchodním oddělení od července 1960 působil spolupracovník „König“ a mezi krátkodobými delegáty „Franta“, kteří ovšem nebyli nikým řízeni.54
Po rozšíření rezidentury měl zůstat ve styku s nejvyššími představiteli kubánské Bezpečnosti rezident, v nepřítomnosti jeho zástupce. Bude pokračováno v pravidelném konspirativním styku s DINEM jako šéfem bezpečnosti, AJOU (gen. Piñeiro – pozn. aut.) jako jeho zástupcem a současně šéfem rozvědky a RAFAELEM jako stranickým pracovníkem, pověřeným prací v bezpečnosti. Nejzávažnější informace, zprávy a návrhy budou tak jako dosud projednávány přímo s Raulem CASTREM.
Spolupráce s kubánskou Bezpečností měla být i nadále vedena snahou podpořit v maximální míře „kubánskou revoluci“, ale také záměrem využívat jejich možností k vysoké informovanosti rezidentury a centrály, tj. získávat poznatky, které by čs. rozvědka mohla operativně využít i na jiných rezidenturách, zejména v oblasti Latinské Ameriky.55
Dne 27. prosince 1960 zaslala centrála rezidentovi doporučení ustanovit pravidelné spojení s funkcionáři kubánské Bezpečnosti. Styk s DINEM, DEMETRIEM i RAFAELEM již dosahuje úrovně, kdy je možno je požádat o pravidelné kupř. týdenní schůzky a dohodnout s nimi podle jejich pracovních podmínek vyhovující a rychlý způsob vyvolávání schůzky pro případ předávání naléhavých zpráv. Z hlediska konspirace rovněž nepokládám za vhodné scházet se s DINEM v jeho soukromém bytě, neboť sám uvádíte, že jeho vila byla po určitou dobu pod kontrolou kontrarevolucionářů, chystajících na DINA atentát.56
Dva dny před koncem roku sdělil gen. Piñeiro, že „Rafael“ byl pověřen jinými úkoly v Bezpečnosti i ve straně a místo něj bude s čs. rezidentem udržovat styk on osobně. PIŇEIRO vysvětlil, že k této změně dochází v souvislosti se zdokonalením organisace a systému práce kubánské bezpečnosti a představil se jako nový šéf kubánské rozvědky. Naznačil, že po této linii udržuje styk také se zástupcem přátel.
Na další schůzce 1. ledna 1961 se rezident ujistil, že jakékoliv jednání mezi Fidelem Castrem a budoucím americkým prezidentem Johnem F. Kennedym naprosto nepřichází v úvahu. […]Piňeiro současně upozornil, že v těchto dnech, kdy znovu hrozí nebezpečí US agrese a kdy probíhá mobilisace lidu k ozbrojenému boji, rovněž i celý bezpečnostní aparát je zaměřen na plnění úkolu praktického zajišťování obrany přímo se zbraní v ruce.57
O pět dní později gen. Piñeiro (dále „Aja“) informoval o vylodění žoldácké skupiny z USA v provincii Pinar del Rio, o získání cenného materiálu, který zanechala na břehu. V současné době je dokončováno obklíčení skupiny, jejíž likvidace je otázkou několika dní. Kromě toho se na čs. rezidenta obrátil o rady v souvislosti s probíhající reorganizací ministerstva zahraničních věcí.58
Dne 11. ledna 1961 rezident telegrafoval do Prahy, že před dvěma dny zahynul při leteckém neštěstí kpt. O. Sanchez. Podle předběžné zprávy bylo jeho letadlo zřejmě sestřeleno vlastní protileteckou obranou.59 Na základě požadavku centrály požádal rezident gen. Piñeira o intervenci u Fidela Castra kvůli poskytnutí interview zvláštnímu dopisovateli Rudého práva Jiřímu Hochmanovi, přičemž mu předal navrhované otázky.60
Dne 21. ledna 1961 byl kpt. Kvita – „Peterka“ v konspiračním bytě na rohu ulice Linoa y Pasco seznámen s návrhem plánu práce kubánské rozvědky. Plán nebyl zcela dokončen. Vzhledem k tomu, že z hlediska získávání zpráv důležitých pro Kubu by mohl sloužit pro naši orientaci, požádal jsem AJA o jednu kopii plánu po jeho dokončení. Po schůzce navštívil s gen. Piñeirou blízkou kavárnu, kde se k nim na chvíli přidal Fidel Castro s osobním tajemníkem José Abrantesem a posadili se k jejich stolu.61
Koncem měsíce obdržel rezident zprávu, že během února přijede na rezidenturu npor. Kubeš – „Rogl“. Až do svého odjezdu zůstáváte ve funkci residenta, psal pověřený náčelník 2. odboru I. správy MV npor. Stejskal – „Borecký“. Očekávám, že s. Roglovi postupně předáte všechny své na Kubě dosud získané zkušenosti a osobní styky a společnou prací vytvoříte co nejlepší podmínky pro úspěšné splnění náročného plánu residentury na tento rok.62
Rezident informoval centrálu, že po 20. lednu 1961, kdy skončila všeobecná mobilizace, se život na Kubě opět vrátil do „normálních“ kolejí. Postěžoval si však, že přes veškerou jeho snahu se mu stále ještě nepodařilo odstranit nárazovost a živelnost ve spolupráci s gen. Piñeirou. Příčin je několik: především to byla nenormální situace, která zaneprazdňovala Aju převážně na úseku kontrarozvědném. Dále se Aja v tomto období zaměstnával organizačními a kádrovými problémy spojenými s výstavbou aparátu kubánské rozvědky. Projevovala se na něm únava a přepracovanost.63
Před koncem ledna 1961 došlo k poslednímu setkání kpt. Kvity – „Peterky“ s Fidelem Castrem, který v oblasti pohoří Escambray ve střední části Kuby osobně řídil operaci 40 000 vojáků kubánské armády a milice proti dvěma větším skupinám povstalců (v síle asi 500 mužů), složených z bývalých Batistových vojáků a dalších „kriminálních živlů“. Tam jej kontaktoval náš resident na Kubě a osobně od něho získal informace o povstání a plánu na jeho likvidaci. Předseda kubánské vlády rezidenta informoval, že na jaře 1961 hodlá navštívit ČSSR a další země komunistického bloku. Chtěl by spojit návštěvu s přítomností na oslavách osvobození naší země, spojené s konáním vojenské přehlídky 9. května.64
Na recepci pořádané 8. února 1961 velvyslancem Pavlíčkem (alias „Marta“) kpt. Kvita – „Peterka“ představil Raulu Castrovi svého nástupce npor. Kubeše – „Rogla“.65 O čtyři dny později se schůzky na ministerstvu obrany zúčastnil také zástupce náčelníka správy vyšetřování MV pplk. Josef Lédl, vyslaný pod krycím jménem „Lukeš“ do Havany s osobním dopisem ministra Baráka a úkolem zakončit akci „Matoušek“. Ministr R. CASTRO pozorně přečetl obsah dopisu a projevil zásadní souhlas s námi navrhovaným řešením […], které spočívá ve vyšetření a odsouzení MATOUŠKA na Kubě. Během rozhovoru Castro požádal, aby pplk. Lédl seznámil kubánské vyšetřovací orgány s některými zkušenostmi ze své vyšetřovací praxe.66
MNOHEM TĚSNĚJŠÍ VZTAHY
Na posledních schůzkách gen. Piñeiro sebekriticky uznal, že kubánská rozvědka se zatím stále ještě nachází ve stadiu zrodu, získává informace jednak pomocí spolupracovníků v kubánském diplomatickém sboru, jednak ze stranických pramenů. Zatím má rozvědka v zahraničí některé spolupracovníky v řadách kubánských diplomatů. V současné době jsou připravováni kádroví příslušníci na práci v zahraničí ve dvou zvláštních školách. Rozvědka má agenty mezi kontrarevoluční emigrací v zahraničí. Tito tam byli vysláni bez konkrétních úkolů a prakticky s nimi neexistuje spojení. Informoval, že vládní představitelé uvažují o vytvoření samostatného ministerstva vnitra, podobně jako je tomu v ČSSR. AJA požádal o pomoc tj. o poskytnutí základních údajů o organisaci, úkolech a rozsahu činnosti našeho MV. Na schůzce s oběma rezidenty 17. února 1961 se gen. Valdés opětovně vrátil k problému odborné nezkušenosti vedoucích kádrů, přičemž zmínil ideu, že by na přechodné období považoval za vhodné a pro kubánský bezpečnostní aparát za prospěšné, aby některá tato vedoucí místa dočasně obsadili vybraní zkušení příslušníci buď ze SSSR, anebo z ČSSR, kteří by příslušné úseky prakticky vedli. Dle Dina cílem toho by bylo, aby pod vedením našich pracovníků vyrostli v krátké době odborně zdatní vedoucí funkcionáři z řad Kubánců. V závěru schůzky kpt. Kvita – „Peterka“ připomněl, že by bylo vhodné odpovědět na dopis z 16. ledna. Din uvedl, že dopis si vyžádal nedávno Raul.67 Dne 20. února 1961 kpt. Stejskal – „Borecký“ nařídil rezidentovi v Havaně postupné předání vedení rezidentury npor. Kubešovi – „Roglovi“, včetně svých cenných styků. Jednou z nových pracovních forem rezidentury mělo být rozpracování vhodných osobností z řad pokrokové nekomunistické emigrace z ostatních latinskoamerických zemí, nacházející se na Kubě (guatemalská, dominikánská, nikaragujská ad.). Cílem tohoto opatření je získat vhodné osobnosti s perspektivou uplatnění na vedoucích místech v jednotlivých latinskoamerických zemích po provedení úspěšně protiimperialistické a protiamerické demokratické revoluce. Asi jako poslední úkol měl kpt. Kvita – „Peterka“ prostřednictvím „Aji“ vyžádat pomoc při získání přehledu o skupinách politické emigrace na Kubě.68
Na přelomu února a března 1961 se v důsledku přepracování nervově zhroutil šifrér rezidentury kpt. Šroubek – „Švarc“, jemuž lékař nařídil naprostý klid. Centrála na tři dny ztratila rádiové spojení s Havanou, organizované až dosud ve dvou denních relacích. Tento stav nebyl přijatelný u rozšiřující se rezidentury, která se navíc co do počtu telegramů i šifrové práce dostala na čtvrté místo po rezidenturách ve Vídni, Paříži a Londýně. Kpt. Stejskal – „Borecký“ navrhl vyslat druhého šifréra, konkrétně npor. Ladislava Šůse – „Konečného“, původně určeného pro rezidenturu v Buenos Aires. Soudruh Konečný v případě schválení by odejel do Havany během měsíce.69
Dne 6. března 1961 zaslal gen. Castro osobní dopis R. Barákovi, ve kterém kromě vyřízení pozdravů a díků prezidentovi ČSSR Antonínu Novotnému co nejsrdečněji poděkoval za poskytnutí dvaceti cvičených psů s instruktory (kteří měli být využiti při pátrání po povstalcích) a zmínil setkání s pplk. Lédlem. Přijímajíce všechny tyto důkazy účinné a nesmírné solidarity a neocenitelné pomoci, kterou od Vás dostáváme, přejeme Vám pevné zdraví a osobní úspěchy a Vašemu milovanému lidu nová vítězství při budování socialismu v boji za pokrok a za mír mezi národy. Vlast nebo smrt! Zvítězíme!70
Ještě před návratem kpt. Kvity – „Peterky“ do ČSSR provedla centrála analýzu situace na Kubě, ve které došla k závěru, že kubánští přátelé […] mají zájem na mnohem těsnějším vztahu, než stanovila dohoda mezi oběma ministry. Čs. rezident se tak ocitl ve složité situaci, kdy svým odmítáním poskytovat odborné konzultace základních otázek výstavby a organizace Bezpečnosti či řešení konkrétních operativně složitých případů vzbuzoval u kubánských přátel dojem, že se vyhýbá účinné a upřímné spolupráci.
Oproti tomu vedoucí činitelé, včetně R. Castra, projevovali upřímnou snahu vyhovět v plné míře čs. požadavkům. Zejména v posledních týdnech postoupili nám cenné informace o kontrarevoluci a přípravách USA a nabízejí nám všechny materiály Panamerické vojenské junty, supertajných materiálů Pentagonu, které tam zbyly po útěku BATISTY… Čs. rozvědka recipročně během posledních dvou měsíců předala Kubáncům přes sto závažných aktuálních politicko-vojenských informací, určených k informování předsedy vlády a ústředního výboru LSSK. Centrála se domnívala, že rovněž I. hlavní správa KGB se na Kubě pravděpodobně omezila pouze na vzájemnou výměnu informací a neobsadila svými soudruhy původně navrhovaná místa konsultantů, poradců na jednotlivých úsecích bezpečnostního aparátu. Anebo sovětský rezident nedostatečně vysvětlil kubánským partnerům, že otázky výstavby a organizace Bezpečnosti spadají výhradně do jejich kompetence. Zjistili jsme, že celá spolupráce mezi generálem PIŇEIRO a sovětskou residenturou spočívá v tom, že se spojkou od Sovětů se schází v konspiračním bytě případ od případu, tak jako s námi. Závěrem analýza konstatovala, že kubánští přátelé v organisaci a kádrové výstavbě své bezpečnosti za uplynulý rok nepokročili kupředu, a tudíž i nadále počítají s aktivní, konkrétní a účinnou čs. pomocí.71
Dne 17. března 1961 sdělila centrála kpt. Kvitovi – „Peterkovi“, že velvyslanec Pavlíček („Marta“ ) po své linii informoval ministerstvo zahraničních věcí, že se na něho, na sovětského tituláře i na Fidela Castra připravuje atentát. Požadovala sdělení, zda o tom něco ví, případně od koho to MARTA zjistil atd. Zpráva dále uváděla, že si čs. velvyslanec na rezidenta stěžoval u I. náměstka zahraničních věcí Jiřího Hájka, na jeho docházku, že ho přehlíží a podobně. […] Dodáváme, že s MARTOU je třeba jednat tvrdě, slušně a nekompromisně, aby tak neměl důvod ke stížnostem, ale v každém případě musí residenta respektovat.72
Kpt. Zdeněk Kvita – „Peterka“ se 30. března 1961 vrátil do Prahy.73 Jeho pobyt v zahraničí podle závěrečného hodnocení ovlivňovala fluktuace a změna rezidentur. Na Kubě se mu podařilo založit rezidenturu, vysondovat z politického i operativního hlediska možnosti rozvědné práce a rozhodující měrou se přičinit o navázání spolupráce s kubánskými přáteli na nejvyšší úrovni. Méně již splnil po linii rozpracování básí hl. nepřítele na Kubě. Celkově na Kubě úspěšný.74 První čs. rezident v Havaně stál na počátku dlouhotrvající spolupráce, kterou čs. státobezpečnostní aparát realizoval pod kontrolou sovětské KGB, ve prospěch „světové revoluce“ a bezprostředního ohrožení území hlavního nepřítele – USA.
Poznámky:
2 Srov. KALVODA, Josef: Role Československa v sovětské strategii. Nakladatelství DÍLO, Kladno 1999, s. 272; PACNER, Karel: Československo ve zvláštních službách. Pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914–1989. Díl III. 1945–1961. Themis, Praha 2002, s. 643–644; NÁLEVKA, Vladimír: Fidel Castro. Caudillo 20. století. Nakladatelství Epocha, Praha 2009, s. 54–58; BORTLOVÁ, Hana: Československo a Kuba v letech 1959–1962. FF UK, Praha 2011, s. 129–146.
3 Archiv bezpečnostních složek (dále jen ABS), fond (dále jen f.) Hlavní správa rozvědky (dále jen I. správa SNB), registrační číslo (dále jen reg. č.) 80589, Návrh na zřízení nové residentury v La Habana – Kuba při čs. velvyslanectví v La Habana, 25. 1. 1960, čj. A/1-0031/12-60.
4 Tamtéž, K současné politické a hospodářské situaci na Kubě. Plánované hlavní a vedlejší úkoly pro residenturu v Havaně.
5 Tamtéž, Kuba. Současný stav po linii MZV a I. správy MV.
6 Srov. ŽÁČEK, Pavel: Vzestupy a pády Bohumíra Molnára. Kariéra generála Státní bezpečnosti. In: ČELOVSKÝ, Bořivoj (ed.): Oči a uši strany. Sedm pohledů do života StB. Nakladatelství Tilia, Šenov u Ostravy 2005, s. 106–107.
7 V záznamu je dále uvedeno, že celou operaci při zajišťování letiště a jeho okolí při akci GNOM řídil pobočník R. Castra kpt. J. Escalona, dále se jí měl zúčastnit také příslušník kubánské kontrarozvědky Theodor Arma.
8 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Zpráva o pobytu na KUBĚ ve dnech 19. 4. – 9. 5. 1960, Peterka, 29. 5. 1960.
9 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 38525, Kpt. Peterka – vyhodnocení jeho služební činnosti za období listopad 1958 – červen 1960, 5. 9. 1960; Osobní list o cestě do zahraničí č. 2, 13. 6. 1961.
10 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Kurýr z centrály, Linhart, 20. 6. 1960.
11 Tamtéž, Zpráva z Mexika č. 163, 27. 6. 1960.
12 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 11226, Věc: Gen. Ramíro VALDEZ – žádost o odborné bezpečnostní školení v ČSR, čj. A/1-00438/12-60, 28. 6. 1960.
13 Tamtéž, Zpráva o situaci a perspektivy rozvědné práce na Kubě, 29. 6. 1960.
14 Tamtéž, Záznam o rozhovoru I. náměstka ministra vnitra s. plk. Kudrny s šéfem kubánské kontrarozvědky gen. Ramiro Valdesem, čj. A/1-00259/12-60, 8. 7. 1960.
15 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Generál Ramiro VALDEZ – souhrnná zpráva o rozvědném a kontrarozvědném školení, vedeném náměstkem ministra vnitra s. plk. Kudrnou, 31. 8. 1960.
16 K pozadí návštěvy delegace R. Castra v Praze a Moskvě srov. ANDREW, Christopher – MITROCHIN, Vasilij: Mitrochinův archiv II., s. 56–57.
17 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 11226, Záznam o rozhovoru s Raúl Castrem, 14. 7. 1960.
18 Tamtéž, Věc: Žádost Raúla CASTRA o přijetí u ministra vnitra soudruha Rudolfa Baráka a jeho návrhu na spolupráci mezi čs. a kubánskou rozvědkou a kontrarozvědkou, čj. A/1-00484/12-60, 14. 7. 1960.
19 Tamtéž, Záznam o jednání s. ministra vnitra R. Baráka s kubánským ministrem národní obrany R. CASTREM, čj. A/1-00517/12-60, 19. 7. 1960.
20 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Organisační shrnutí projednaných otázek, souvisejících s Kubou, 18. 7. 1960.
21 Tamtéž, Generál Ramiro VALDEZ – souhrnná zpráva o rozvědném a kontrarozvědném školení, vedeném náměstkem ministra vnitra s. plk. Kudrnou, 31. 8. 1960.
22 Oba příslušníci na přání gen. Valdése také šéfa rozvědky seznámili s organizací a systémem rozvědné práce, přibližně v rozsahu instruktáže, poskytnuté jeho nadřízenému v ČSSR.
23 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Zpráva o mimořádné cestě příslušníků I. správy MV na Kubu a návrh na formu a obsah spolupráce kubánské a československé rozvědky a kontrarozvědky, čj. A/1-00608/12-60, 14. 9. 1960.
24 Tamtéž, Styk s představiteli kubánské státní bezpečnosti v období od 12. do 30. září 1960, 3. 10. 1960.
25 Tamtéž, Kurýr z centrály, Linhart, 23. 9. 1960.
26 Tamtéž, Výpis ze zprávy pro s. kpt. Peterku, 29. 9. 1960; dopis náčelníka I. S-MV ministrovi vnitra, čj. A/1-00655/12-60, 6. 10. 1960.
27 Tamtéž, Zpráva z Havany č. 1, 6. 10. 1960.
28 Tamtéž, Věc: Zaslání dopisu náčelníka I. správy MV generálu Ramiru Valdesovi, čj. A/1-00670/12-60, 13. 10. 1960.
29 Tamtéž, Návrh textu dopisu gen. Valdesovi, 19. 10. 1960.
30 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589/011, Kurýr z centrály, 24. 10. 1960.
31 Tamtéž, Předání dopisu DINOVI – pokyny.
32 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80647, Opis telegramu z Paříže, 6. 10. 1960; Zpráva do Havany č. 20, 6. 10. 1960.
33 Tamtéž, Zpráva z Havany č. 5, 10. 10. 1960.
34 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589. Zpráva z Havany č. 7, 11. 10. 1960.
35 Tamtéž, Zpráva z Havany č. 18/LD, 1. 11. 1960.
36 Tamtéž, Výpis z č. 18/8749, 50/51/52 z 31. 10. 1960 z Havany, 11. 11. 1960.
37 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589/011, DIN – záznam o schůzkách v měsíci říjnu 1960, 4. 11. 1960.
38 Tamtéž, Osvaldo Sanchez – záznamy ze schůzek v období od 15.–31. 10. 1960, 31. 10. 1960.
39 Tamtéž, O. Sanchez – záznam ze schůzek dne 2. a 4. 11. 1960, 6. 11. 1960.
40 Tamtéž, DIN – záznam o schůzce dne 5. 11. 1960, 6. 11. 1960.
41 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Schůzka s Fidelem Castrem dne 9. 11. 1960, 30. 11. 1960.
42 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589/011, Z Havany č. 30, 14. 11. 1960.
43 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Schůzka s Fidelem Castrem dne 9. 11. 1960, 30. 11. 1960.
44 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589/011, Z Havany č. 30, 14. 11. 1960.
45 Tamtéž, Kurýr z centrály, Borecký, 25. 11. 1960.
46 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589. Záznam o schůzkách s Rafaelem v listopadu 1960, 3. 12. 1960.
47 Tamtéž, Věc: PIŇEIRO Manuel, generál, zástupce náčelníka kubánské státní bezpečnosti – informace, čj. A/1-0086/21-60, 2. 12. 1960.
48 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589/011, Oběd se zástupcem náčelníka kubánské státní bezpečnosti gen. M. PIŇEIRO – záznam, 5. 12. 1960.
49 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Věc: PIŇEIRO Manuel, generál, zástupce náčelníka kubánské státní bezpečnosti – informace, čj. A/1-0086/21-60, 2. 12. 1960.
50 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589/011, Záznam o setkání s. ministra Baráka s šéfem kubánské rozvědky PIŇEIRA za přítomnosti náčelníka I. správy MV s. Millera, 12. 12. 1960.
51 Zdeněk Matoušek, nar. 5. 1. 1923, podle zprávy z centrály: Z ČSR uprchl v březnu 1949 po nezdařeném pokusu o puč ještě s třemi dalšími společníky do NSR. Při útěku byli jimi zastřeleni 2 příslušníci SNB. V červenci téhož roku byl v nepřítomnosti odsouzen k 18 letům těžkého žaláře za velezradu. Měl být zatčen a na sovětské lodi eskortován do ČSSR. ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Zpráva č. 24 do Havany, 18. 10. 1960.
52 Srov. BORTLOVÁ, Hana: Československo a Kuba v letech 1959–1962, s. 143–146.
53 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80629, Hodnocení činnosti residentury v Havaně v roce 1960.
54 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80582, Vyhodnocení obranné práce na residentuře Havana za období od června do prosince 1960, 13. 12. 1960.
55 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80629, Hodnocení činnosti residentury v Havaně v roce 1960.
56 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Kurýrem z centrály, 27. 12. 1960.
57 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80629, Kurýrní zásilka dne 6. 1. 1961. Záznam o schůzkách s komandantem Piňeiro od 28. 12. 1960 do 3. 1. 1961.
58 Tamtéž, Záznam o schůzce s Piňeiro dne 5. ledna 1961, Peterka, 6. 1. 1961.
59 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80647, Zpráva z Havany č. 11, 11. 1. 1961.
60 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80629, Záznam ze schůzky s AJOU ze dne 13. ledna 1961, Peterka, 15. 1. 1961.
61 Tamtéž, Záznam ze schůzky s AJOU dne 21. ledna 1961, 25. 1. 1961.
62 Tamtéž, Kurýr z centrály, Borecký, 24. 1. 1961.
63 Tamtéž, Zpráva z Havany, 4. 2. 1961.
64 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80589, Věc: Poslední zprávy z Havany, informace, 31. 1. 1961.
65 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 80629, Záznam o jednání s Raulem v únoru 1961, Peterka, 3. 3. 1961.
66 Tamtéž, Věc: Setkání našeho residenta v Havaně a s pplk. Lédla s ministrem ozbrojených revolučních sil Kuby Raul CASTREM – zpráva, čj. A/1-00123/21-61, 27. 2. 1961.
67 Tamtéž, Záznam o schůzkách s AJOU v měsíci únoru 1961, Peterka, 2. 3. 1961
68 Tamtéž, Kurýr z centrály, 20. 2. 1961.
69 Tamtéž, Věc: Posílení TŠO v Havaně o jednoho pracovníka, 14. 3. 1961.
70 Tamtéž, Překlad osobního dopisu gen. Raula Castra Ruz, 6. 3. 1961.
71 Tamtéž, Záznam pro informaci soudruha ministra. Věc: Současný charakter spolupráce naší residentury v Havaně s kubánskými přáteli na úseku bezpečnosti, 16. 3. 1961.
72 Tamtéž, Zpráva do Havany č. 14/Bo ze dne 17. 3. 1961.
73 ABS, f. I. správa SNB, reg. č. 38525, Věc: kpt. Z. Kvita – návrh na vyplacení úložky, 5. 4. 1961.
74 Tamtéž, Body pro hodnocení s. PETERKY, 13. 7. 1961.