Jako jeden z hlavních úkolů měla rezidentura stanoveno odhalování chystaných hospodářských a politic­kých opatření Spojených států ame­rických proti Kubě. S takto získanými poznatky měla realizovat vlivovou politiku s cílem diskriminovat (sic!) činnost USA a dále přispívat k růstu nacionalismu a rostoucím snahám o ne­závislost států Latinské Ameriky. Poli­tické i hospodářské zprávy chtěla čs. rozvědka využívat k aktivním opat­řením, a to společně s I. hlavní správou KGB, s jejímž vedením byl také návrh na zřízení rezidentury pochopitelně projednán.³

V příloze dokumentu byly oceňová­ny významné úspěchy kubánských revolučních sil, zejména důsledně prováděná očista starého státního a vo­jenského aparátu, konfiskace majetku Batistových příznivců a realizace zákona o pozemkové reformě. Je mož­no konstatovat, že Kuba svým dnešním postojem má velký vliv na rostoucí odpor proti dosud existujícím diktátorským vládám v Latinské Americe, které jsou podporovány USA. Vývoj událostí na Kubě ovlivňuje i růst nacionalistického hnutí v LA státech, které začínají odhodlaněji vystupovat proti hospodářské nadvládě USA v Latinské Americe a sílí boj zemí této oblasti za hospodářskou nezávislost a samostatnost.

Ministr Barák rezidentuře v Hava­ně odsouhlasil hlavní i vedlejší úkoly. Patřilo mezi ně sledování vnitropoli­tické situace na Kubě, hospodářských a politických vztahů v regionu i vůči evropským zemím, informování o vli­vu USA a činnosti proamerických „živlů“. Metody a formy práce americké FBI na Kubě a její agenti. Obviňování kubánské vlády z komunismu se strany USA a pozadí a cíle těchto kampaní. Diktátorský režim v Dominikánské republice, Haiti a Nicaragua jako nástro­je USA v přípravě intervence proti Kubě. […] Pátá kolona USA ve státních úřadech a institucích, odhalovat jednotlivé oso­by i skupiny. Činnost batistovců na Floridě. Příslušná pozornost měla být věnována také americkým vojenským základnám v regionu. Vedlejšími úko­ly se rozumělo sledování hospodářské a politické situace v Dominikánské republice i ve Venezuele a jejich vzta­hů s USA i Kubou. Podle předběžné systematizace měla rezidentura sestávat z rezidenta (legalizován jako III. velvyslanecký tajemník) a dvou členů (účetní a šifrant zastupitelského úřadu). Na dru­hou polovinu roku 1960 byla na její činnost rozpočtována částka 6500 pesos.⁴ Ještě před rozhodnutím politbyra ÚV KSČ o návrhu ministerstva za­hraničních věcí na obsazení čs. za­stupitelského úřadu v Havaně velvy­slancem Vladimírem Pavlíčkem navrhla čs. rozvědka obsadit funkci III. tajemníka příslušníkem 1. odboru I. správy MV kpt. Zdeňkem Kvitou (krycí jméno „Peterka“), již čtvrtým rokem působícím na rezidentuře v Mexiku. Kromě toho s jedním orgá­nem v nediplomatické funkci počítá na čs. ZÚ v Havaně i 15. odbor I. správy MV. A je přirozené, že orgánem I. sprá­vy MV bude i vyslaný šifrér.⁵

ZAHÁJENÍ ČINNOSTI

V předvečer čs. státního svátku, dne 8. května 1960, se po skončení akce „Gnom“⁷ uskutečnilo mezi 16. a 23. hod. třetí setkání s R. Castrem, kterého se mj. zúčastnili členové ÚV komunis­tické strany Osvaldo Sanchez a Fabi­an Escalante, pověření politickou prací v Bezpečnosti a armádě, dále velitelé rozvědky a kontrarozvědky. Ověřili jsme si znovu, že kubánští funk­cionáři chovají velké sympatie k SSSR, ČSR, ČLR a celému socialistickému tá­boru, od něhož v současné době očeká­vají především pomoc v jejich těžkém boji. Následujícího dne se příští rezi­dent společně s npor. Oldřichem No­vickým (krycím jménem „Neužil“) a kpt. Fuchsem – „Dominikem“ vráti­li do Mexika.

Obr. Obr. Zakladatelé rezidentury čs. rozvědky v Havaně kpt. Zdeněk Kvita – „Peterka“ a jeho nástupce npor. Bedřich Kubeš – „Rogl“

Kpt. Kvita – „Peterka“ ve své zprávě o kubánských funkcionářích uvedl: Mám možnost po příjezdu na Kubu na tyto osoby se obracet. Využiji toho v zá­jmu sledování důležitých pro nás sku­tečností a událostí a k získání dalších podkladů pro vypracování plánu rozvěd­né práce na Kubě s přihlédnutím ke všem podmínkám a zvláštnostem vývoje ku­bánské revoluce. V rámci analytického shrnutí zdůraznil, že hlavní úsilí re­zidentury v Havaně by se mělo soustředit na boj proti USA s cílem pro­hlubovat jejich rozpory s latinsko­americkými zeměmi. Dále agenturním způsobem (třeba i za určité spolupráce s orgány kubánské rozvědky a kontra­rozvědky) působit jak proti ZÚ USA a jejich spojencům v Havaně (latinoame­rické ZÚ a jejich diplomaté, ZÚ Anglie, NSR, Jugoslavie apod.), tak i nezávisle na kubánských orgánech vysíláním agentů z Kuby do špionážních center v USA namířených proti Kubě a jiným zemím LA. V kubánských zájmových objektech doporučoval pracovat hlav­ně formou legální rozvědky a opírat se přitom o prověřené členy komunis­tické strany. Agenturu verbovat jen k plnění úkolů vyloženě namířených proti USA v zájmu rozpracování jasně amerických objektů tak, aby případný proval nepřerušil čs.-kubánské vztahy. Za nejzajímavější z rozvědného hle­diska pokládal tyto objekty: Instituto Nacional de Reforma Agraia (INRA), ministerstvo zahraničních věcí, mi­nisterstvo národní obrany, především orgány vojenské rozvědky a kontra­rozvědky (Dirección de Investigaciones del Ejercito Revolucionario), zastupi­telské úřady států Latinské Ameriky a tiskovou agenturu Prensa Latina.⁸ Formálně byla rezidentura zřízena 17. května 1960 zároveň se zahájením činnosti čs. zastupitelského úřadu na Kubě. Kpt. Kvita – „Peterka“ byl do Havany přidělen k 1. červnu 1960.⁹ 

 

Rudé Právo, 22. červen 1960

Dne 20. června 1960 rezidenta srdečně pozdravil náčelník 1. odboru I. správy MV mjr. Václav Louda (krycím jménem „Linhart“). Naší nové residentuře v Ha­vaně přisuzujeme jak my, tak naši přá­telé velký význam. Proto již dnes počí­táme s postupným rozšiřováním stavu residentury. Vezmeme-li v úvahu, že spolupráce mezi Kubou a zeměmi socialistického tábora má vzestupnou tendenci na poli hospodářském, tech­nickém a vědeckém, docházíme k závě­ru, že Kuba se pro nás jeví z hlediska politického vlivu jako klíčová země La­tinské Ameriky. Této úrovni také bude muset odpovídat i práce naší residen­tury, k čemuž přeji hodně zdaru.¹⁰

Již následujícího dne se na kpt. Kvi­tu – „Peterku“ obrátil kpt. O. Sanchez s požadavkem ministra obrany, aby bylo mladému veliteli kubánské kon­trarozvědky i rozvědky a nejbližšímu spolupracovníku bratrů Castrových gen. Ramiro Valdésovi Menéndezovi umožněno absolvovat odborné škole­ní. Sanches doporučuje tomuto přání vyhovět a školení zaměřit kontrarozvěd­ně (jak čelit US rozvědce, jak organiso­vat obranu, konspirace práce s agentu­rou, používání a obrana proti technice, apod.). KS Kuby předpokládá, že v bu­doucnu bude přikročeno ke koordinaci rozvědné činnosti s ČSR a to na území LA v boji proti USA. […] Kubánci očeká­vají, že jim bude v požadavku vyhověno.¹¹

Obr. Za řízení rezidentury na Kubě a pomoc kubánské revoluci nesli po linii I. správy MV zodpovědnost náčelník 1. odboru mjr. Václav Louda – „Linhart“ a jemu podřízený náčelník 2. oddělení kpt. Jan Stehno – „Skořepa“

Náčelník I. správy MV plk. Miller informoval 28. června 1960 ministra Baráka o požadavku na školení gen. Valdése během návštěvy kubánské delegace v ČSR. Zajistili jsme, soudru­hu ministře, aby s. Peterka doprovázel Raúla CASTRA a Ramíro VALDEZE ve zvláštním letadle do Prahy. Dosáhli jsme rovněž toho, aby s. Peterka byl zařazen do oficiálního doprovodu kubánských hostí během jejich asi třítýdenního po­bytu v Československu.¹²

Ve svém přehledu rozvědné práce následně mjr. Louda – „Linhart“ zdů­raznil, že hlavním úkolem rezidentu­ry je pomoc při obraně kubánské revo­luce, přičemž se její pozornost měla zaměřit na využití formy legální roz­vědky a vlivové politiky na co nejvyšší úrovni, agenturní práci měla provádět výhradně při rozpracování americ­kých objektů, za přímé spolupráce s kubánskou rozvědkou a kontraroz­vědkou realizovat aktivní opatření a perspektivně vytvářet podmínky pro vysílání agentů z kubánského území do USA. Plk. Miller náčelníko­vi 1. odboru připomněl také oblast vzájemné výměny rozvědných infor­mací.¹³

Gen. Valdés také zmínil některé úspěšné akce kubánské kontraroz­vědky, mezi nimi likvidaci „kontrarevolučního spiknutí“ z konce předcho­zího roku, organizovaného z Domi­nikánské republiky, a vyhoštění dvou amerických diplomatů (včetně údaj­ného šéfa FBI pro Karibskou oblast) poté, co byli přistiženi na schůzce s kontrarevolucionáři. Na základě tohoto pohovoru plk. Kudrna navrhl, aby gen. Valdésovi byly formou besed poskytnuty infor­mace neodhalující bezprostředně metody práce čs. Státní bezpečnosti, představující však činnost USA a Va­tikánu v oblasti ekonomie, církve a v díl­čích otázkách týkající se teroru, aten­tátů a sabotáží. V neposlední řadě měl být touto cestou objasněn význam konspirace a způsob budování agen­turní sítě.¹⁴

Ministr Barák rozhodl, aby žádosti bylo vyhověno, a vedením školení pověřil právě svého prvního náměstka. Jeho první část proběhla od 11. do 17. července 1960 povětšinou v kon­spirační vile náčelníka I. správy MV v Praze na Barrandově. Plk. Kudrna provedl osobně čtyři instruktáže, které byly zaměřeny na politický pří­stup k otázkám bezpečnostní práce, kádrovou práci v ozbrojených složkách (jak zabránit infiltraci nepřítele do armády a Bezpečnosti, výběr a prověrky orgánů, školení a výchova ká­drů), organizaci řízení bezpečnostní práce (koordinace práce jednotlivých úseků, spolupráce centrály s krajský­mi správami, práce krajských správ, úkoly inspekce), archivy a operativní evidenci (typy archivů a operativní evidence, jejich organizace, ochrana před pronikáním nepřítele).

Plk. Miller společně s mjr. Loudou – „Linhartem“ nadvakrát gen. Valdéso­vi objasňovali úlohu a význam rozvěd­ky, výběr a výchovu kádrů, dobré i špatné zkušenosti čs. porevolučního vývoje, organizaci rozvědky na území nepřítele (úloha zastupitelských úřa­dů v zahraničí a jejich využívání pro krytí kádrových rozvědčíků), báze, výběr a rozpracování tipů, verbovky, řízení, výchovu a prověrku agentů, konspiraci, rozpracování objektů, spojení s agenty a rezidenturami. Při projednávání tohoto bodu generál Ra­miro VALDEZ požádal o poskytnutí pomoci při organisování spojení jejich centrály s residenturami. Uváděl, že jejich způsoby spojení jsou primitivní. Žádnou tajnou šifru nemají, vědí, že tu, co mají, nepřítel může pohodlně dešif­rovat. V případě, že se jim jedná o uta­jení informace nebo pokynu, používají pouze osobního spojení, což je samozřej­mě velmi zdlouhavé. Plk. Miller vysvět­lil náčelníkovi kubánské Státní bez­pečnosti, že tento problém vyžaduje komplexní řešení, zejména získání spolehlivých kádrů pro centrálu i re­zidentury, a dále vybudování dokona­lého obranného systému na zastupi­telských úřadech. Pomoc při vyřešení této otázky bude jedním z úkolů našich soudruhů, kteří budou pracovat v Ha­vaně.¹⁵

Dne 13. července 1960 pozval Raúl Castro do své „rezidence“, kde se na­cházel spolu s gen. Valdésem, kpt. Kvitu – „Peterku“ a náčelníka 2. od­dělení I. odboru I. správy MV kpt. Jana Stehna (krycí jméno „Skořepa“). Po­žádal je na 16. července 1960 o zpro­středkování přijetí u ministra Baráka. Kubánští funkcionáři plánovali od­letět na třídenní cestu do Sovětského svazu teprve následující ráno a při­pojit se k ostatním členům delegace, kteří měli dorazit do Moskvy již 15. července.¹⁶ Castro chtěl Baráka požádat o rozšíření instruktáže na další dva příslušníky revolučních ozbrojených sil Kuby a o vyslání dvou legalizovaných čs. poradců pro otáz­ky kubánské rozvědky a kontraroz­vědky.¹⁷ V průvodním dopisu minist­rovi vnitra navíc zástupce náčelníka I. správy MV mjr. Jan Příhoda (krycím jménem „Pražský“) uvedl, že Castro chce předložit návrh na spolupráci mezi čs. a kubánskou rozvědkou a kontrarozvědkou.¹⁸

V sobotu 16. července 1960 proběh­la schůzka ministra Baráka s Castrem, jeho osobním tajemníkem Luisem Mas Martinem a gen. Valdésem, na níž opravdu iniciativně předložil plán spolupráce mezi čs. a kubánskou bez­pečnostní službou. S. ministr Barák zdůraznil, že jsme ochotni předat Kubě všechny naše nejlepší zkušenosti z boje naší bezpečnosti s USA rozvědkou a sou­časně upozornil, že se jedná o zkušenos­ti z boje v našich čs. podmínkách s tím, že jejich aplikování na podmínky Kuby závisí na kubánských vedoucích činite­lích. Kubánci se také dozvěděli, že ve vztahu k imperialismu mají obě země společné zájmy a pomoc jim je poklá­dána za mezinárodní povinnost.

Barák na Castrův návrh reagoval takto: Již nyní by bylo možno přejít ke spolupráci ve formě vzájemné výměny zpráv, získaných československou a ku­bánskou rozvědkou o politice USA. Velkoryse prý v zájmu koordinace nabídl informování kubánských přá­tel o všech čs. akcích proti USA v Latin­ské Americe. Castro prohlásil, že také kubánská strana bude informovat o svých akcích ve směru podněcování revolučního hnutí v jiných zemích La­tinské Ameriky. Zároveň však uvedl, že není třeba, aby věděli o veškerých čs. akcích, nýbrž pouze o těch, které se bezprostředně týkají kubánských zájmů. Ministr přislíbil pomoc i v ji­ných oblastech, včetně dalšího ško­lení příslušníků, stejně jako zvážení vyslání dalších čs. příslušníků na Kubu. V souvislosti s odjezdem do Moskvy vyjádřil Barák přesvědčení, že budou mít možnost jednat s odpo­vědnými představiteli sovětské Stát­ní bezpečnosti, přičemž Castro pro­jevil zájem o setkání s předsedou KGB při RM SSSR. S. ministr Barák přislíbil a na dotaz ministra CASTRA odpověděl, že bude zcela přirozené, bude-li o obsa­hu jednání s čs. ministerstvem vnitra¹⁹ informovat i s. Šeljepina.

LIMITY ČS. POMOCI

Již 18. července 1960 byl na úrovni plk. Millera a jeho zástupce mjr. Pří­hody – „Pražského“ projednán příkaz ministra Baráka vyslat na sondážní cestu na Kubu dva příslušníky I. sprá­vy MV. Náčelník správy rozhodl, že půjde o mjr. Loudu – „Linharta“ a kpt. Stehna – „Skořepu“. V nejbližším mož­ném termínu měla být také kubánská rezidentura posílena o npor. Bedřicha Kubeše (krycí jméno „Rogl“) z reziden­tury v Mexiku. Na příkaz s. ministra bylo navrženo několik pracovníků 1. správy, z nichž bude určeno pět, kte­ří se počínaje 1. srpnem 1960 spolu s pěti pracovníky kontrarozvědky začnou intensivně učit španělsky, aby v přípa­dě nutnosti mohli být okamžitě vysláni na Kubu. Předběžně byli do kurzu navrženi kpt. Karel Brus (krycí jméno „Zelenka“), npor. Ferdinand Viduna („Jaroš“), por. Josef Hegenbart („Hru­ban“), mjr. Jaromír Kábrt („Klička“), kpt. Lubomír Valčík („Vašata“), kpt. Lubomír Šefrna („Šumavský“) a kpt. Milan Rybníkář („Rabas“). S vedením 6. odboru ministerstva zahraničních věcí mělo být projednáno urychlené vyslání náhrady za npor. Kubeše – „Rogla“ a jeho přesun do legalizační funkce II. velvyslaneckého tajemníka na velvyslanectví v Havaně (srpnový termín však rozhodně naplněn ne­byl).²⁰

Ve dnech 21. až 29. července 1960 proběhla druhá část školení. Náčel­níci a jejich zástupci z II. správy MV (kontrarozvědka) plk. Vladimír Ma­toušek a mjr. Jaroslav Saksl, III. sprá­vy MV (politická kontrarozvědka) plk. Jaroslav Bartoň a pplk. Bohumil Souček a IV. správy (ekonomická kontrarozvědka) plk. Jiří Rybín na­dvakrát seznámili gen. Valdése s úko­ly a organizací práce kontrarozvěd­ných součástí, včetně spolupráce s rozvědkou. Při obou instruktážích byla zvláštní pozornost věnována otáz­ce „bývalých lidí“ a formám boje proti jejich nepřátelské činnosti. Zástupci ostatních centrálních součástí Stát­ní bezpečnosti mu v hlavních rysech představili úkoly vojenské kontra­rozvědky, sledovačky, ochranky i správy operativní techniky. Gen. Valdés podle záznamu kpt. Stehna – „Skořepy“ věnoval všem provádě­ným instruktážím maximální pozor­nost. Závěrem se měl před plk. Ku­drnou o všech instruktážích vyjádřit velmi pochvalně, přičemž zdůraznil, že všechny získané zkušenosti se vy­nasnaží co nejvíce uplatňovat na práci kubánské rozvědky a kontrarozvědky a tím přispět k obraně kubánské revo­luce a k boji proti severoamerickému imperialismu. O obsahu školení při­slíbil informovat také Fidela i Raula Castrovy.²¹

Ve dnech 28. července až 22. srpna 1960 absolvovali mjr. Louda – „Lin­hart“ a kpt. Stehno – „Skořepa“ cestu na Kubu s úkolem posoudit vnitropo­litickou, hospodářskou a zahraničně­politickou situaci, pevnost revoluční vlády a zpracovat souhrnnou zprávu, která by napomohla stanovit konkrét­ní rámec spolupráce v bezpečnostní oblasti. Dne 6. srpna 1960, v předvečer ve­řejného vyhlášení znárodnění velkých amerických společností, byli rozvěd­číci přijati R. Castrem. Ministr obrany situaci na Kubě označil za nejvážněj­ší od převzetí moci. Uvedl, že očeká­vají, že tato nová opatření vlády vyvo­lají další diferenciaci kolísavých živlů, hlavně z řad buržoasie, a jejich odklon od revoluce, jakož i resignaci některých ministrů a dalších vysokých vládních úředníků. Očekávají i aktivisaci Ame­ričanů a proamerických živlů uvnitř země, což se projeví ve zvýšení divers­ní, sabotážní a špionážní činnosti, pravděpodobně i formou různých drob­ných povstání, organisovaných vnitřní reakcí, podporovanou USA, eventuálně různými vyslanými záškodníky ze za­hraničí. Především však předpokláda­jí, že dojde k přímé či nepřímé interven­ci USA.  O týden později gen. Valdés před­stavil oběma čs. soudruhům své zá­stupce gen. Manuela Piñeira Losadu, který krátce nato odjel přes Prahu na školení do Sovětského svazu, a šéfa rozvědky, devětadvacetiletého Wil­kinse del Rio, legalizovaného ve funkci velvyslance a vedoucího latinsko­amerického odboru ministerstva zahraničních věcí.²² Zároveň se dozvěděli, že s průběhem školení v Pra­ze byl seznámen Fidel Castro. Infor­moval jej (Castra – pozn. aut.) i o té části rozhovorů, v nichž mu ministr vnitra s. Rudolf Barák v rámci vzájemné spolupráce nabídl předávání informací se vztahem ke Kubě, získaných čs. roz­vědkou v kapitalistických a hlavně la­tinskoamerických zemích. Na posled­ním jednání 16. srpna 1960 gen. Valdés uvedl, že nabízenou pomoc bratři Castrovi i on osobně velmi rádi přijí­mají. Potěšitelné bylo zjištění, že generál Valdez spolu s ministrem Raúlem Castro začínají uplatňovat do praxe zkušenos­ti, získané v ČSSR. Náčelník kubánské Státní bezpeč­nosti mj. požádal o pomoc při použití tajných inkoustů a mikroteček. Vyře­šili by tak alespoň částečně nejožeha­vější jejich problém – spojení s agenturou, pracující v zahraničí i na americké bázi Guantanamo, jež je relativně dosti vzdá­lena od Havany a kde jim proto vznika­jí potíže, jak rychle a spolehlivě přebírat od agentury zprávy. Požádal také, aby vyslání čs. příslušníků na Kubu i další spolupráce na poli rozvědky a kon­trarozvědky byly konzultovány s KGB, aby nedocházelo ke dvoukolejnostem, jež by mohly být škodlivé odborně i po­liticky.

Základní podmínka úspěšné spo­lupráce (a hlavně správného politic­kého zaměření práce čs. příslušníků na Kubě) spočívala podle něj i podle mjr. Loudy – „Linharta“ a kpt. Stehna – „Skořepy“ v dokonalé koordinaci prá­ce a rozdělení zodpovědnosti mezi čs. ministerstvem vnitra a sovětskými přáteli. Z náznaků gen. Valdése pocho­pili, že o vyslání odborníků po linii rozvědky a kontrarozvědky bylo jed­náno také se sovětskými přáteli.  Plk. Miller navíc ministra Baráka seznámil se záměrem vyslat na rezi­denturu v Havaně další tři příslušní­ky I. správy MV: npor. Kubeše – „Rogla“ (prosinec 1960) a po skončení jazyko­vého kurzu také kpt. Bruse – „Zelen­ku“ a kpt. Kábrta – „Kličku“ (leden 1961). Ve zvláštním jazykovém kurzu španělštiny se navíc připravovali ná­čelník 3. odboru II. správy MV pplk. Bohumil Šimáček, náčelník 1. oddě­lení 3. odboru II. správy MV kpt. Emil Filip, náčelník 4. odboru III. správy MV pplk. Jiří Syrovátka, náčelník 2. odboru III. správy MV mjr. Karel Cibulka a náčelník 1. oddělení 1. od­boru IV. správy MV kpt. Richard Ho­chman. Jejich perspektivním úkolem byla konzultační činnost zaměřená na pomoc při výstavbě kubánského kontrarozvědného aparátu a opera­tivní práci kontrarozvědky. Bližší zaměření jejich práce by mělo být sta­noveno individuálně dle zásadního rozhodnutí o množství vysílaných orgá­nů a jejich pravomoci po konsultaci se sovětskými přáteli.²³

Rezident kpt. Kvita – „Peterka“ ob­držel prostřednictvím rezidentury v Mexiku zprávu o výcviku severoamerických důstojníků v Chicagu k nasaze­ní proti Kubě a dle pokynu ji předal 15. září 1960 gen. Valdésovi (alias „Din“). Informoval mne současně i o za­tčení skupiny severoamerických špionů, řízených s největší pravděpodobností severoamerickým diplomatem ROBER­TEM DONALD WIECHA, kteří byli při­stižení při budování odposlechů v budo­vě, v níž měla sídlo tisková agentura SINHUA z ČLR.

Následujícího dne v konspiračním bytě gen. Valdés představil čs. rezi­denta náčelníkovi sekce Raynaldovi Rodriguezovi (alias „Demetrio“), který v nepřítomnosti zastupoval gen. Piñeira ve funkci náčelníka kontrarozvědky. Krátce po předsta­vení DIN odešel s tím, že před odjezdem Fidela do OSN má mnoho práce a s pří­slibem, že se uvidíme po jeho návratu z USA.

Dne 22. září 1960 Rodriguez vyvo­lal schůzku s kpt. Kvitem – „Peterkou“. Zastupující šéf kubánské kontraroz­vědky informoval rezidenta o proti­státní skupině, řízené americkým di­plomatem Wilkinsem, zabývající se přípravou atentátů proti představitelům Lidové socialistické strany Kuby a vlád­ním činitelům. O činnosti diplomata měli mít nezvratné důkazy, včetně fotografií a filmových záběrů zachy­cujících jeho styk s členy skupiny, prohlížení zbraní a výbušnin. Věc však byla komplikována tím, že zdrcu­jící většina členů „protistátní skupiny“ byla ideologickými spolupracovníky kubánské státní bezpečnosti. Gen. Valdés z New Yorku požadoval reali­zaci diplomata, jeho vyhoštění a po­litické využití případu proti USA. DEMETRIO se vyslovil v tom smyslu, že realizováním skupiny by byli odhaleni především agenti kubánské bezpečnos­ti, kteří by pak pro další práci pozbyli cenu a spíše než k zákroku proti Wil­kinsovi se přikláněl k jeho dalšímu sledování v zájmu odhalení dalších souvislostí a zjištění skutečných kon­trarevolucionářů.

Kpt. Kvita – „Peterka“ prohlásil, že nezná všechny detaily a souvislosti případu a tudíž není oprávněn k de­finitivním soudům. Zdůraznil, že zvážení a rozhodnutí záleží na nich samotných. Zároveň však uvedl, že pokyn nadřízeného by se měl splnit.²⁴

Hned druhého dne mjr. Louda – „Lin­hart“ instruoval rezidenta v Havaně: V tomto případě však provádějte styk nanejvýš opatrně v konspiračním bytě a trvejte na tom, aby se s Vámi kubánští přátelé z bezpečnosti setkávali v civilním oděvu. S výjimkou soudruha O. Sanché­ze zásadně neprovádějte kontakty funk­cionářů lidové socialistické strany v Kubě. Vejdete-li do styku s některým z pracovníků kubánské bezpečnosti, je velmi důležité, abyste zatím nevystupo­val v roli konsultanta!²⁵

Na přelomu září a října 1960 byla v Praze sestavena pětičlenná delega­ce expertů, složená z plk. Millera (vedoucí), zástupce náčelníka II. sprá­vy MV pplk. Saksla, zástupce náčel­níka IX. správy MV mjr. Vratislava Podzemského, zástupce náčelníka Hlavní správy Veřejné bezpečnosti Praha pplk. Jána Majera a kpt. Stehna – „Skořepy“ jako sekretáře a tlumoč­níka. Jejím prvním úkolem měla být doprava vyžádaného technického materiálu a příslušné dokumentace v diplomatických zavazadlech (o váze 100–120 kg). Především však I. správa MV předpokládala, že se po jejím pří­jezdu v polovině října 1960 zásadně změní postavení rezidentury na Kubě, která by se přeorientovala také na konzultační činnost, tj. na pomoc při obraně kubánské revoluce proti hlavní­mu společnému nepříteli USA a jejich spojencům, podlomení posic USA v dal­ších latinskoamerických zemích, diskre­ditaci politiky USA v očích latinskoame­rické veřejnosti a pomoc při výstavbě kubánského rozvědného aparátu a ope­rativní práce rozvědky.

Kromě aktivní pomoci při organi­zaci kontrarozvědné činnosti měl být proveden i hloubkový rozbor situace v oblasti využívání operativní tech­niky na Kubě (především bytový od­poslech, výjem, foto a telefonní odpo­slech). Prověřit a ukázat, jak čelit nepřátelské technice, především ze strany Američanů. Délka pobytu plk. Millera a kpt. Stehna – „Skořepy“ byla odhadována na dva až tři týdny, za­tímco u ostatních soudruhů se v pří­padě potřeby mohl pobyt prodloužit až do začátku ledna 1961, do termínu příjezdu stálých konzultantů.²⁶

Dne 6. října 1960 hlásil kpt. Kvita – „Peterka“: Hovořil jsem s DINEM, který by uvítal zájezd našich odborní­ků za předpokladu, že bude uskutečněn na základě koordinace se sovětskými přáteli. DIN uvedl, že potřebují pomoc jak od nás, tak i od přátel a že obě vel­mi oceňují. Ministr Barák, který již byl informován o záměrech sovětské rozvědky, však náčelníkovi I. správy MV sdělil: a/ sovětští soudruzi berou si otázky Kuby výhradně na sebe, b/ naši delegaci tam nebudeme posílat, c/ po našem soudruhovi pošlete Valde­sovi osobní dopis, který mi dejte pře­číst!²⁷

O týden později plk. Miller předlo­žil ministrovi k připomínkám koncept dopisu pro gen. Valdése, z něhož bylo až příliš patrné, proč čs. delegace neodjela na Kubu. Po důkladné kon­sultaci s našimi sovětskými přáteli bylo rozhodnuto, že v rámci spolupráce Vám budou veškerou pomoc poskytovat oni. K tomuto závěru jsme došli na základě přesvědčení, že nejúčinnější forma této spolupráce a z ní vyplývající pomoci, kterou Vám my všichni rádi chceme poskytovat, bude taková, která bude koordinovaně vycházet z jednoho cen­tra, tzn. bude náležitě operativní, rych­lá a dle našeho názoru i maximálně účinná. Jsem přesvědčen, že tímto roz­hodnutím se Vám dostane té nejúčin­nější pomoci od soudruhů, kteří v této práci mají také největší zkušenosti. Jsem rád, že jsou to sovětští soudruzi, neboť jejich upřímná pomoc je nám dobře známa. Pokud jde o naši rozvědku, ujišťuji Vás, že i nyní Vám budeme po­skytovat všechny zajímavé a pro Vás využitelné zprávy, které Vám budu zasílat prostřednictvím našeho soudru­ha v Havaně.²⁸

Ministr Barák schválil 19. října 1960 až druhou verzi dopisu. Nebyl v něm ani náznak krachu čs. ambicí. Plk. Miller se naopak snažil gen. Valdése ujistit, že veškerá ujednání z Prahy i nadále platí. Budeme Vám pravidelně postupovat všechny zajímavé a pro Vás využitelné zprávy, které Vám budu za­sílat prostřednictvím našeho soudruha v Havaně. […] Pokud se týká otázky konzultantů, po vzájemné dohodě se sovětskými soudruhy, dáváme Vám v úvahu, aby zatím tuto oblast prová­děla jedna strana – my na příklad dopo­ručujeme sovětské soudruhy. To ovšem nic nemění na dohodnuté spolupráci, respektive na Vašich dalších požadav­cích, týkajících se jiné všestranné po­moci.²⁹

Dopis „s. Maška“ „Dinovi“ vypravil zástupce náčelníka 1. odboru I. sprá­vy MV npor. Jiří Stejskal (krycí jméno „Borecký“) kurýrní zásilkou až 24. října 1960. Pro rezidenta v Havaně z toho vyplynul jednoznačný závěr neprovádět nadále v žádné formě ja­koukoliv konsultační nebo jinou opera­tivní činnost, pokud nedostane zvlášt­ní pokyn. Ve styku s gen. Valdésem („Din“), případně R. Castrem („Raul“) a kpt. O. Sanchezem („Rafael“), měl jednat přátelsky a nevtíravě, aby ne­vznikl u nich pocit, že je k něčemu přemlouváme nebo tlačíme, jednejte zcela nenásilně, dávejte jim v úvahu naše náměty, aby oni sami se rozhodo­vali o případné realisaci apod. Nechce­me vzbudit dojem, jako bychom se vnucovali, chceme jim být ve všem nápomocni, pokud o to v budoucnu budou kubánští přátelé stát a požáda­jí nás o pomoc či radu.³⁰ V doprovod­ném pokynu bylo navíc uvedeno: Dodávám ještě, že stanovisko, obsaže­né v dopisu, je konečné a nelze na něm nic měnit…³¹

INVAZE NA KUBU

Ve zprávě z 6. října 1960 požádala centrála rezidenta, aby neprodleně vyhledal „Dina“ a sdělil mu, že před­chozího dne navštívila čs. zastupitel­ský úřad v Paříži Flora Diaz Pareado z kubánského velvyslanectví spolu s rozvědčíkem Ramonem Ajou a po­žádali o sjednání schůzky se sovět­ským titulářem. Na schůzce Kubánci oznámili, že se připravuje americká invaze na Kubu a že žádají o radu. Tvr­zení opírá se o informace jakéhosi Irča­na, který byl zaverbován Američany a nyní je v Paříži na instruktáži. Mělo jít o letce, kterému v Barceloně něja­ký Američan sdělil, že půjde o lety nad Kubou, kde by měl shazovat zbra­ně a americké instruktory. Po rozho­voru s nějakým dalším Irčanem, který působil ve smyslu, že Kubánci jsou Ir­čanům sympatičtější než Američané, rozhodl se shodit celou věc na kubán­ském ZÚ. Kpt. Kvita – „Peterka“ informoval 8. října 1960 gen. Valdése. Celý případ je pro něho novinkou. Valdés nevylu­čoval ani americkou provokaci, byť zároveň uvedl, že mají zprávy o ukon­čení příprav k invazi. Ohnisko je v Guatemale, ale má být vedena z ob­lasti anglických ostrovů. Také asi před 3 měsíci došlo v oblasti Escambray k voj. povstání, jež bylo podporováno shazovanými zbraněmi z letadla. Toto povstání je již zcela zneškodněno.³³

O dva dny později doplnil, že 5. října 1960 se poblíž Baracoa na východní pobřeží Kuby vylodili kubánští exu­lanti z USA. Skupina byla ihned roz­prášena. Byli v ní i tři Američané. Z části byli pozatýkáni. Na nejbližší dny připravuje se proces se 102 zajatými spiklenci ze spiknutí v Escambray a poté se skupinou z USA. Převážná většina bude odsouzena k trestu smr­ti vojenskými tribunály.³⁴ Na reziden­tův dotaz „Din“ sdělil, že hlavní stře­disko zahraniční opozice v Guatemale mají do značné míry pod kontrolou. Kubánská rozvědka získávala tele­gramy anticastrovských skupin ze Střední Ameriky, které posléze de­šifrovala. Ukázal mně jeden z těchto telegramů (zašifrovaný) psaný na blan­ketu s hlavičkou proticastrovské orga­nisace (Movimiento de Recuperación Revolucionaria) s hesly „ať žije Eisen­hower“, „smrt F. Castrovi“ apod.

Dne 15. října 1960 se rezident od kpt. Sancheze dozvěděl o vnitřních neshodách ve vedení bezpečnostního aparátu, které do jisté míry nepříz­nivě ovlivňovaly práci Státní bezpeč­nosti. Náčelník rozvědky Wilkins del Rio se měl projevovat jako nediscipli­novaný buržoasní živel, zneužívající Sanchezových personálních změn provedených během „Dinova“ pobytu v ČSSR a odvolávající se při prosazo­vání svých návrhů na organizaci rozvědky a v kádrové politice na styk s mjr. Loudou – „Linhartem“ a kpt. Stehnem – „Skořepou“. Neustále v DI­NOVI posiluje výhrady vůči LSSK a vy­užívá DINOVY velitelské ješitnosti. Strana se již začíná domnívat, že za jeho jednáním stojí kontrarevoluční zájmy. WILKINS je buržoasního půvo­du, nemá plnou důvěru strany a do bezpečnosti podle jejího názoru nepa­tří.³⁵ Ministr Barák označil situaci za složitou a požadoval, aby se naši soudruzi do toho nepletli.³⁶

Dne 19. října 1960 gen. Valdés in­formoval, že kubánská Státní bezpeč­nost právě zatýká členy kontrarevo­luční skupiny komandanta Morsana, jež měla připravovat povstání v pro­vincii Las Villas. Zároveň stykem s čs. rezidentem pověřil kpt. Sancheze. Důvodem tohoto DINOVA rozhodnutí bylo – jak mně SANCHEZ později potvr­dil – jeho přetížení prací po kontrarevo­luční linii. Do konce měsíce ho kpt. Kvita – „Peterka“ seznámil s obsahem jedenácti telegramů.³⁷ Ve styku se Sanchezem používám krycí jméno AN­TONIO. Sanchez používá krycí jméno RAFAEL. Jeho hodnost v bezpečnosti kam byl vyslán Ústředním výborem LSSK je kapitán a současně je členem nejvyš­šího štábu kubánské bezpečnosti, jehož náčelníkem je ministr Raul Castro. V bezpečnosti jako pobočník DINA má koordinační funkci.³⁸

Rezident 2. listopadu 1960 vyvolal schůzku s kpt. Sanchezem, aby mu předal zprávy z centrály. Jednalo se o telegrafickou zprávu z nacionalistic­kých kruhů Mexika o přípravách k in­vazi na Kubu ještě před volbami v USA a o snaze Peru docílit nového odložení Panamerické konference, připravované na březen 1961 do Quita. O dva dny později Sanchez navštívil kpt. Kvitu – „Peterku“ nečekaně v bytě, aby mu sdělil, že odjíždí na inspekční cestu místních orgánů Bezpečnosti do pro­vincie. Tlumočil zároveň velmi klad­né hodnocení zpráv čs. rozvědky vedením strany. Na můj dotaz mně sdělil, že FIDELOVI se naše zprávy předkládají s uvedením pramene…³⁹

V poledne 5. listopadu 1960 rezident vyvolal schůzku s gen. Valdésem. DINOVI jsem na schůzce řekl, že jsem obdržel velmi vážnou, důležitou a rych­lou zprávu, kterou musím okamžitě předat dle příkazu s. Rudolfa přímo RAULOVI jako ministrovi ozbrojených sil. DIN mi řekl, že RAUL se nachází v Sierra Maestra a prověřil, že asi za 1 hodinu letí letadlo do Santiago de Cuba… Kpt. Kvita – „Peterka“ raději požádal o zprostředkování schůzky s Fidelem Castrem. DIN mi vysvětlil, že FIDEL bude v noci těžko k nalezení, neboť provádí inspekci milicionářských táborů.⁴⁰

K setkání s předsedou vlády Castrem došlo o půlnoci z 9. na 10. listopadu 1960 v budově INRA. S velkou pozor­ností vyslechl obsah telegramů centrály č. 26 a 32, týkající se činnosti brazilské­ho velvyslance a zájmů brazilského MZV v Havaně.⁴¹ Přislíbil provést hned potřeb­ná opatření k obstavení brazilského ti­tuláře a ke zjištění jeho informátora podle našich údajů.⁴² Castro se podivo­val brazilskému zájmu o popravy kon­trarevolucionářů a stav politických vězňů, neboť to nepovažoval za nic tajného, o tom každý mohl číst v novi­nách. Za jedinou skutečně tajnou věc na Kubě označil zbraně a výcvik ar­mády. Prohlásil při tom, že záležitost zbraní je utajena natolik, že i v tom pří­padě, kdyby některý z jeho ministrů byl agentem, nemohl by nepříteli poskytnout příslušné informace. Rezident schůzku popsal jako přátelskou a v srdečném ovzduší. Z celého chování Fidela je zřej­mé, že si Československa velmi váží.⁴³  Hodnocení I. správy MV pro ministra Baráka bylo jednoznačné: …setkání našeho rezidenta s FIDELEM pomohlo dále upevnit pozici naší residentury mezi vedoucími činiteli kubánské revoluční bezpečnosti.⁴⁴

Před koncem listopadu 1960 cent­rála pochválila kpt. Kvitu – „Peterku“ za úspěšné rozvinutí spolupráce s ku­bánskými přáteli, zejména vzájemnou výměnu informací. Žádných konkrét­ních výsledků jste zatím nedosáhl, pokud jde o rozpracování báze cizích státních příslušníků na území Kuby, zejména cizích diplomatů. […] Znovu zdůrazňu­ji, abyste se vyhnul jakémukoliv projed­návání konkrétních rozpracovávaných případů kubánskou bezpečností, k nimž nedostanete z centrály pokyn. Kubán­ským přátelům jednoznačně řekněte, že nejste pověřen k projednávání podob­ných záležitostí.⁴⁵

Na schůzce 28. listopadu 1960 v domě Raula Castra sdělil „Rafael“ v přítomnosti „Dina“ čs. rezidentovi, že byl pověřen seznámit ho s některý­mi vnitřními záležitostmi. Po odchodu Dina mne informoval o tom, jak Raul velmi dobře vyřešil konflikt vytvářející se Wilkinsovou zásluhou mezi stranic­kými kádry a Dinem, který opět našel po odsouzení Wilkinsovy intrikářské poli­tiky správný poměr k LSSK […]. S postu­pem Raula při řešení vnitřní krise v roz­vědce byl velmi spokojen a to zvláště proto, že tento přispěl k obnovení přátel­ských vztahů mezi ním a Dinem a že šéfem rozvědky byl jmenován komandant Piňeiro, což dle Rafaela přispěje k pod­statnému zkvalitnění celkové práce.⁴⁶

MANEUL PIÑEIRO V PRAZE

 Plk. Miller pozval 2. prosince 1960 gen. Piñeira do francouzské restau­race hotelu Intercontinental na večí­rek, kterého se zúčastnili náčelník 5. odboru I. správy MV kpt. Jan Paclík (krycí jméno „Novák“), budoucí rezi­dent v Havaně npor. Kubeš – „Rogl“ a npor. Novický – „Neužil“. Náčelník I. správy MV informoval hosta o roz­dělení kompetencí mezi ČSSR a SSSR v otázce pomoci revoluční Kubě v oblas­ti bezpečnosti, přesně v duchu svého předchozího dopisu „Dinovi“. Gen. PIŇEIRO vzal informaci na vědomí a sdě­lil, že v obdobném smyslu byl již infor­mován sovětskými přáteli v Moskvě. Hovořil dokonce s vedoucím skupiny sovětských konsultantů, kteří již odeje­li na Kubu, aby se tam ujali svých funk­cí. Během projednávání operativních záležitostí souhlasil také s možností využívat Kuby jako nástupiště k vy­sílání agentů-nelegálů (techniků) do Latinské i Severní Ameriky a v přípa­dě potřeby přislíbil pomoc kubánské Bezpečnosti.

Gen. Piñeiro sdělil, že v únoru či březnu 1961 odjede do Moskvy na tříměsíční rozvědné a kontrarozvěd­né školení také gen. Valdés. Čs. stra­na z toho vyvodila závěr, že právě on bude po těchto několik měsíců stát v čele aparátu kubánské Bezpečnos­ti, a bude tudíž v úzkém styku s novým čs. rezidentem.⁴⁸

Sovětští přátelé z I. hlavní správy KGB ve dnech 3. až 8. prosince 1960 zajistili gen. Piñeirovi návštěvu Ber­lína, kde měl z příkazu R. Castra jed­nat s představiteli východoněmecké Státní bezpečnosti. Cílem tohoto jed­nání bude získat zkušenosti, zejména ze specifické východoněmecké bezpeč­nostní problematiky v oblasti ostrahy hranic a otázkách Berlína, která určitým způsobem připomíná problémy americ­ké vojenské základny na kubánském území GUANTANAMO.⁴⁹

Po návratu do Prahy 9. prosince 1960 proběhl padesátiminutový roz­hovor s ministrem Barákem. Cmd. PIŇEIRO vyjádřil velké uspokojení nad celým svým pobytem a zejména kladně hodnotil průběh školení v SSSR. Zdůraz­nil, že rovněž zkušenosti, které získal za svého týdenního pobytu v Berlíně, pomohou jak jemu, tak kubánské kon­trarozvědce v celé práci. Hovořil o tom, že za svého pobytu v SSSR se dozvěděl velmi mnoho zajímavých věcí, které jsou pro něho úplně nové, a nyní že bude velmi důležité, aby teoretické znalosti, získané školením v SSSR, uměl správně aplikovat na kubánské poměry.

Ministr vnitra náčelníka kubánské Státní bezpečnosti informoval, že se během svého pobytu v Moskvě pravi­delně stýkal s čelným funkcionářem ústředního výboru Lidové socialistic­ké strany Kuby. Při vzájemných rozho­vorech, které se konaly za účasti sovět­ských přátel, došli pak k závěru, že v současné době již nebezpečí přímé ozbrojené intervence není tak vážné, že lze však s určitostí počítat, že imperia­listé budou používat především takových způsobů boje proti Kubě jako provádění hospodářských sabotáží, teroristických akcí a velmi aktivní špionážní činnosti, a to vše s cílem vytvořit na Kubě chaos a vyvolat nespokojenost, které by pak využívali k organisování přímých kon­trarevolučních akcí a konečně k vytvo­ření silného opozičního hnutí proti dnešní revoluční vládě.
Po historickém expozé do začátku padesátých let Barák prezentoval důležitou roli rozvědky, avizující sig­nály o přípravách nepřátelských akcí. Proto bylo podle jeho názoru nutné, aby i kubánští přátelé kladli na rozvěd­ku mimořádný význam. Gen. Piñeiro uvedl, že si je vědom budoucích potí­ží, a postěžoval si, že kubánská roz­vědka nemá pro práci v zahraničí dostatek připravených a vyškolených kádrů. S. ministr přiznal, že otázka připravenosti lidí je velmi důležitá, ovšem i při vybudování rozvědného aparátu je nutno vycházet především z toho, že i zde je a vždy bude nejdůleži­tější, aby každý rozvědčík byl celým svým srdcem oddán kubánské revoluci. Všechny ostatní věci je pak nutno po­stupně si osvojovat a naučit se je.⁵⁰

PROHLOUBENÍ SPOLUPRÁCE

V polovině prosince 1960 centrála provedla vyhodnocení činnosti rezi­dentury v Havaně, ve kterém shrnula veškeré její přínosy i negativa. Až do dnešního dne nám resident nehlásil žádný zajímavý a cenný styk v řadách cizinců, žijících na Kubě. Navázání sty­ků s předními kubánskými činiteli v po­čátečním období existence residentury v Havaně je jedním z předpokladů dob­ré spolupráce s kubánskými přáteli na úseku bezpečnosti. V říjnu vstoupil re­sident do Asociace diplomatů v Havaně a navázal zde některé počáteční styky s diplomaty: peruánským, švédským a anglickým, z nichž poslední je předse­dou tohoto spolku.

Jako neúspěšná byla vyhodnocena v zásadě veškerá plánovaná aktivní opatření (SOPKA, DIPLOMAT, PLUTO, BISKUP, NEPTUN a MACEO). Bude třeba, aby resident projednal s kubán­skými přáteli znovu spolupráci při pro­vádění aktivních opatření, protože z jejich postoje vyplývá, že těmto akcím nepři­kládají zatím patřičnou důležitost a ne­chápou v plném rozsahu jejich význam.

Rezident si vybudoval dobrou osobní pozici u vysokých představitelů kubán­ské vlády a Bezpečnosti. Úspěšně pro­vedl první část akce s odhalením a zajiš­těním emigranta Zdeňka MATOUŠKA. ⁵¹ Za spolupráce s kubánskou Bezpečnos­tí byly naopak neúspěšně rozpracová­ny případy čs. emigrantů Maxmiliána Loma a Karla E. Golombka.⁵²

Od září do 5. prosince 1960 bylo kubánským přátelům předáno pro­střednictvím rezidentury v Havaně 37 agenturních zpráv, vesměs o činnos­ti kubánské reakční emigrace a o pří­pravách ozbrojené agrese USA a jejich spojenců. Naopak rezident v Havaně převzal 16 agenturních zpráv. Před­stavitelé kubánské Bezpečnosti ob­drželi španělský překlad brožury o kriminalistice. Nepříznivý vliv na činnost rezidentury mělo nedostateč­né obsazení zastupitelského úřadu v Havaně. Rezident byl totiž jediný pracovník, který měl kromě velvyslan­ce zkušenost s chodem úřadu v zahra­ničí. Doprovázel R. Castra při jeho cestě do ČSSR, nepravidelně také zajížděl z Havany do Mexika provádět různé operativní akce.

Obr. Šifrant rezidentury v Havaně kpt. Stanislav Šroubek – „Švarc“

Až v srpnu 1960, po příjezdu šifréra kpt. Stanislava Šroubka (krycí jméno „Švarc“), se podařilo vybudovat vlast­ní šifrové spojení. A teprve počátkem září bylo zahájeno pravidelné obou­stranné kurýrní spojení. To všechno způsobilo, že práce residentury v Hava­ně není dostatečně systematická a trpí i určitou živelností.⁵³

Až dosud nebyla dostatečně prová­děna ani obranná práce, kromě nej­nutnější pasivní obrany vyslanectví; centrála však stále ještě neměla pře­hled o jeho celkovém zabezpečení. Na zastupitelském úřadě pořád nebyl žádný spolupracovník po linii kontra­rozvědky („K“). Pouze na obchodním oddělení od července 1960 působil spolupracovník „König“ a mezi krát­kodobými delegáty „Franta“, kteří ovšem nebyli nikým řízeni.⁵⁴

Po rozšíření rezidentury měl zůstat ve styku s nejvyššími představiteli kubánské Bezpečnosti rezident, v nepřítomnosti jeho zástupce. Bude po­kračováno v pravidelném konspirativním styku s DINEM jako šéfem bezpečnosti, AJOU (gen. Piñeiro – pozn. aut.) jako jeho zástupcem a současně šéfem roz­vědky a RAFAELEM jako stranickým pracovníkem, pověřeným prací v bez­pečnosti. Nejzávažnější informace, zprávy a návrhy budou tak jako dosud projednávány přímo s Raulem CASTREM.

Spolupráce s kubánskou Bezpeč­ností měla být i nadále vedena snahou podpořit v maximální míře „kubán­skou revoluci“, ale také záměrem využívat jejich možností k vysoké informovanosti rezidentury a centrá­ly, tj. získávat poznatky, které by čs. rozvědka mohla operativně využít i na jiných rezidenturách, zejména v ob­lasti Latinské Ameriky.⁵⁵

Dne 27. prosince 1960 zaslala cent­rála rezidentovi doporučení ustanovit pravidelné spojení s funkcionáři ku­bánské Bezpečnosti. Styk s DINEM, DEMETRIEM i RAFAELEM již dosahuje úrovně, kdy je možno je požádat o pravi­delné kupř. týdenní schůzky a dohodnout s nimi podle jejich pracovních podmínek vyhovující a rychlý způsob vyvolávání schůzky pro případ předávání naléhavých zpráv. Z hlediska konspirace rovněž nepokládám za vhodné scházet se s DI­NEM v jeho soukromém bytě, neboť sám uvádíte, že jeho vila byla po určitou dobu pod kontrolou kontrarevolucionářů, chystajících na DINA atentát.⁵⁶

Dva dny před koncem roku sdělil gen. Piñeiro, že „Rafael“ byl pověřen jinými úkoly v Bezpečnosti i ve straně a místo něj bude s čs. rezidentem udr­žovat styk on osobně. PIŇEIRO vysvět­lil, že k této změně dochází v souvislosti se zdokonalením organisace a systému práce kubánské bezpečnosti a představil se jako nový šéf kubánské rozvědky. Naznačil, že po této linii udržuje styk také se zástupcem přátel.

Na další schůzce 1. ledna 1961 se rezident ujistil, že jakékoliv jednání mezi Fidelem Castrem a budoucím americkým prezidentem Johnem F. Kennedym naprosto nepřichází v úva­hu. […]Piňeiro současně upozornil, že v těchto dnech, kdy znovu hrozí nebez­pečí US agrese a kdy probíhá mobilisa­ce lidu k ozbrojenému boji, rovněž i celý bezpečnostní aparát je zaměřen na pl­nění úkolu praktického zajišťování obrany přímo se zbraní v ruce.⁵⁷

O pět dní později gen. Piñeiro (dále „Aja“) informoval o vylodění žoldácké skupiny z USA v provincii Pinar del Rio, o získání cenného materiálu, který zanechala na břehu. V současné době je dokončováno obklíčení skupiny, jejíž likvidace je otázkou několika dní. Kromě toho se na čs. rezidenta obrátil o rady v souvislosti s probíhající reorganiza­cí ministerstva zahraničních věcí.⁵⁸

Dne 11. ledna 1961 rezident telegra­foval do Prahy, že před dvěma dny zahynul při leteckém neštěstí kpt. O. Sanchez. Podle předběžné zprávy bylo jeho letadlo zřejmě sestřeleno vlastní protileteckou obranou.⁵⁹ Na základě požadavku centrály požádal rezident gen. Piñeira o intervenci u Fidela Castra kvůli poskytnutí interview zvláštnímu dopisovateli Ru­dého práva Jiřímu Hochmanovi, při­čemž mu předal navrhované otázky.⁶⁰

Dne 21. ledna 1961 byl kpt. Kvita – „Peterka“ v konspiračním bytě na rohu ulice Linoa y Pasco seznámen s návr­hem plánu práce kubánské rozvědky. Plán nebyl zcela dokončen. Vzhledem k tomu, že z hlediska získávání zpráv důležitých pro Kubu by mohl sloužit pro naši orientaci, požádal jsem AJA o jednu kopii plánu po jeho dokončení. Po schůz­ce navštívil s gen. Piñeirou blízkou kavárnu, kde se k nim na chvíli přidal Fidel Castro s osobním tajemníkem José Abrantesem a posadili se k jejich stolu.⁶¹

Koncem měsíce obdržel rezident zprávu, že během února přijede na rezidenturu npor. Kubeš – „Rogl“. Až do svého odjezdu zůstáváte ve funkci residenta, psal pověřený náčelník 2. odboru I. správy MV npor. Stejskal – „Borecký“. Očekávám, že s. Roglovi postupně předáte všechny své na Kubě dosud získané zkušenosti a osobní sty­ky a společnou prací vytvoříte co nejlep­ší podmínky pro úspěšné splnění nároč­ného plánu residentury na tento rok.⁶²

Rezident informoval centrálu, že po 20. lednu 1961, kdy skončila všeobec­ná mobilizace, se život na Kubě opět vrátil do „normálních“ kolejí. Postě­žoval si však, že přes veškerou jeho snahu se mu stále ještě nepodařilo odstranit nárazovost a živelnost ve spolupráci s gen. Piñeirou. Příčin je několik: především to byla nenormální situace, která zaneprazdňovala Aju převážně na úseku kontrarozvědném. Dále se Aja v tomto období zaměstnával organizačními a kádrovými problémy spojenými s výstavbou aparátu kubán­ské rozvědky. Projevovala se na něm únava a přepracovanost.⁶³

Před koncem ledna 1961 došlo k po­slednímu setkání kpt. Kvity – „Peter­ky“ s Fidelem Castrem, který v oblas­ti pohoří Escambray ve střední části Kuby osobně řídil operaci 40 000 vojáků kubánské armády a milice proti dvěma větším skupinám povstal­ců (v síle asi 500 mužů), složených z bývalých Batistových vojáků a dal­ších „kriminálních živlů“. Tam jej kon­taktoval náš resident na Kubě a osobně od něho získal informace o povstání a plánu na jeho likvidaci. Předseda kubánské vlády rezidenta informoval, že na jaře 1961 hodlá navštívit ČSSR a další země komunistického bloku. Chtěl by spojit návštěvu s přítomností na oslavách osvobození naší země, spo­jené s konáním vojenské přehlídky 9. května.⁶⁴

Na recepci pořádané 8. února 1961 velvyslancem Pavlíčkem (alias „Mar­ta“) kpt. Kvita – „Peterka“ představil Raulu Castrovi svého nástupce npor. Kubeše – „Rogla“.⁶⁵ O čtyři dny pozdě­ji se schůzky na ministerstvu obrany zúčastnil také zástupce náčelníka správy vyšetřování MV pplk. Josef Lédl, vyslaný pod krycím jménem „Lukeš“ do Havany s osobním dopisem ministra Baráka a úkolem zakončit akci „Matoušek“. Ministr R. CASTRO pozorně přečetl obsah dopisu a projevil zásadní souhlas s námi navrhovaným řešením […], které spočívá ve vyšetření a odsouzení MATOUŠKA na Kubě. Bě­hem rozhovoru Castro požádal, aby pplk. Lédl seznámil kubánské vyšet­řovací orgány s některými zkušenost­mi ze své vyšetřovací praxe.⁶⁶

MNOHEM TĚSNĚJŠÍ VZTAHY

Na posledních schůzkách gen. Piñeiro sebekriticky uznal, že kubánská roz­vědka se zatím stále ještě nachází ve stadiu zrodu, získává informace jed­nak pomocí spolupracovníků v kubán­ském diplomatickém sboru, jednak ze stranických pramenů. Zatím má roz­vědka v zahraničí některé spolupracov­níky v řadách kubánských diplomatů. V současné době jsou připravováni kádroví příslušníci na práci v zahraničí ve dvou zvláštních školách. Rozvědka má agenty mezi kontrarevoluční emig­rací v zahraničí. Tito tam byli vysláni bez konkrétních úkolů a prakticky s nimi neexistuje spojení. Informoval, že vlád­ní představitelé uvažují o vytvoření samostatného ministerstva vnitra, podobně jako je tomu v ČSSR. AJA požádal o pomoc tj. o poskytnutí základ­ních údajů o organisaci, úkolech a roz­sahu činnosti našeho MV. Na schůzce s oběma rezidenty 17. února 1961 se gen. Valdés opětov­ně vrátil k problému odborné nezku­šenosti vedoucích kádrů, přičemž zmínil ideu, že by na přechodné ob­dobí považoval za vhodné a pro ku­bánský bezpečnostní aparát za prospěš­né, aby některá tato vedoucí místa dočasně obsadili vybraní zkušení příslušníci buď ze SSSR, anebo z ČSSR, kteří by příslušné úseky prakticky vedli. Dle Dina cílem toho by bylo, aby pod vedením našich pra­covníků vyrostli v krátké době odborně zdatní vedoucí funkcionáři z řad Ku­bánců. V závěru schůzky kpt. Kvita – „Peterka“ připomněl, že by bylo vhodné odpovědět na dopis z 16. led­na. Din uvedl, že dopis si vyžádal ne­dávno Raul.⁶⁷ Dne 20. února 1961 kpt. Stejskal – „Borecký“ nařídil rezidentovi v Ha­vaně postupné předání vedení rezi­dentury npor. Kubešovi – „Roglovi“, včetně svých cenných styků. Jednou z nových pracovních forem reziden­tury mělo být rozpracování vhodných osobností z řad pokrokové nekomu­nistické emigrace z ostatních latin­skoamerických zemí, nacházející se na Kubě (guatemalská, dominikán­ská, nikaragujská ad.). Cílem tohoto opatření je získat vhodné osobnosti s perspektivou uplatnění na vedoucích místech v jednotlivých latinskoameric­kých zemích po provedení úspěšně protiimperialistické a protiamerické demokratické revoluce. Asi jako po­slední úkol měl kpt. Kvita – „Peterka“ prostřednictvím „Aji“ vyžádat pomoc při získání přehledu o skupinách politické emigrace na Kubě.⁶⁸

Na přelomu února a března 1961 se v důsledku přepracování nervově zhroutil šifrér rezidentury kpt. Šroubek – „Švarc“, jemuž lékař nařídil naprostý klid. Centrála na tři dny ztratila rádiové spojení s Havanou, organizované až dosud ve dvou den­ních relacích. Tento stav nebyl přija­telný u rozšiřující se rezidentury, která se navíc co do počtu telegramů i šifrové práce dostala na čtvrté mís­to po rezidenturách ve Vídni, Paříži a Londýně. Kpt. Stejskal – „Borecký“ navrhl vyslat druhého šifréra, kon­krétně npor. Ladislava Šůse – „Konečného“, původně určeného pro rezidenturu v Buenos Aires. Soudruh Konečný v případě schválení by odejel do Havany během měsíce.⁶⁹

Dne 6. března 1961 zaslal gen. Castro osobní dopis R. Barákovi, ve kterém kromě vyřízení pozdravů a díků pre­zidentovi ČSSR Antonínu Novotnému co nejsrdečněji poděkoval za poskyt­nutí dvaceti cvičených psů s instruk­tory (kteří měli být využiti při pátrání po povstalcích) a zmínil setkání s pplk. Lédlem. Přijímajíce všechny tyto důka­zy účinné a nesmírné solidarity a ne­ocenitelné pomoci, kterou od Vás dostá­váme, přejeme Vám pevné zdraví a osobní úspěchy a Vašemu milovanému lidu nová vítězství při budování socialis­mu v boji za pokrok a za mír mezi náro­dy. Vlast nebo smrt! Zvítězíme!⁷⁰

Ještě před návratem kpt. Kvity – „Peterky“ do ČSSR provedla centrála analýzu situace na Kubě, ve které došla k závěru, že kubánští přátelé […] mají zájem na mnohem těsnějším vzta­hu, než stanovila dohoda mezi oběma ministry. Čs. rezident se tak ocitl ve složité situaci, kdy svým odmítáním poskytovat odborné konzultace zá­kladních otázek výstavby a organiza­ce Bezpečnosti či řešení konkrétních operativně složitých případů vzbuzo­val u kubánských přátel dojem, že se vyhýbá účinné a upřímné spolupráci.

Oproti tomu vedoucí činitelé, včetně R. Castra, projevovali upřímnou snahu vyhovět v plné míře čs. požadavkům. Zejména v posledních týdnech postoupi­li nám cenné informace o kontrarevolu­ci a přípravách USA a nabízejí nám všechny materiály Panamerické vojenské junty, supertajných materiálů Pentagonu, které tam zbyly po útěku BATISTY… Čs. rozvědka recipročně během posledních dvou měsíců předala Kubáncům přes sto závažných aktuálních politicko­-vojenských informací, určených k in­formování předsedy vlády a ústřední­ho výboru LSSK. Centrála se domnívala, že rovněž I. hlavní správa KGB se na Kubě prav­děpodobně omezila pouze na vzájem­nou výměnu informací a neobsadila svými soudruhy původně navrhovaná místa konsultantů, poradců na jednot­livých úsecích bezpečnostního aparátu. Anebo sovětský rezident nedostateč­ně vysvětlil kubánským partnerům, že otázky výstavby a organizace Bez­pečnosti spadají výhradně do jejich kompetence. Zjistili jsme, že celá spo­lupráce mezi generálem PIŇEIRO a so­větskou residenturou spočívá v tom, že se spojkou od Sovětů se schází v kon­spiračním bytě případ od případu, tak jako s námi. Závěrem analýza konstatovala, že kubánští přátelé v organisaci a kádrové výstavbě své bezpečnosti za uplynulý rok nepokročili kupředu, a tudíž i na­dále počítají s aktivní, konkrétní a účinnou čs. pomocí.⁷¹

Dne 17. března 1961 sdělila centrá­la kpt. Kvitovi – „Peterkovi“, že velvy­slanec Pavlíček („Marta“ ) po své linii informoval ministerstvo zahraničních věcí, že se na něho, na sovětského tituláře i na Fidela Castra připravuje atentát. Požadovala sdělení, zda o tom něco ví, případně od koho to MARTA zjistil atd. Zpráva dále uváděla, že si čs. velvyslanec na rezidenta stěžoval u I. náměstka zahraničních věcí Jiřího Hájka, na jeho docházku, že ho přehlíží a podobně. […] Dodáváme, že s MARTOU je třeba jednat tvrdě, slušně a nekom­promisně, aby tak neměl důvod ke stíž­nostem, ale v každém případě musí residenta respektovat.⁷²

Kpt. Zdeněk Kvita – „Peterka“ se 30. března 1961 vrátil do Prahy.⁷³ Jeho pobyt v zahraničí podle závěrečného hodnocení ovlivňovala fluktuace a změ­na rezidentur. Na Kubě se mu podaři­lo založit rezidenturu, vysondovat z politického i operativního hlediska možnosti rozvědné práce a rozhodují­cí měrou se přičinit o navázání spolu­práce s kubánskými přáteli na nejvyš­ší úrovni. Méně již splnil po linii rozpracování básí hl. nepřítele na Kubě. Celkově na Kubě úspěšný.⁷⁴ První čs. rezident v Havaně stál na počátku dlouhotrvající spolupráce, kterou čs. státobezpečnostní aparát realizoval pod kontrolou sovětské KGB, ve prospěch „světové revoluce“ a bezprostředního ohrožení území hlavního nepřítele – USA.

Poznámky: