Stalinův „památník“

Peter Rendek

Ještě v průběhu svého života se mu dostávalo „uměleckých“ poct ve formě „zbožštění“ do mramoru nebo bronzu. Stalinův pomník v Praze na Letné, který se začal budovat v roce 1949, teda ještě v průběhu jeho života, však moc dlouho nevydržel. Soudruzi jeho osud v roce 1962 zpečetili dynamitem a v mžiku zmizel v oblaku prachu. A tak pamatuj člověče, prach jsi a v prach se obrátíš!

Jedno velice zajímavé dílo z oné doby se stalo již turistickou atrakcí. Nenachází se na území Čech ani Slovenska, ale na maďarsko-rakouské hranici v pohraničním maďarském městečku Šopron. Zde se v roce 1948 po vysídlení z Československa usadil akademický malíř Zoltán Básthy s rodinou. V místním karmelitánském kostele v části Bánfalva vytvořil v roce 1950 nástěnné fresky a další výzdobu interiéru. Jeho dílo by snad nebylo ničím odlišné od jiných podobných sakrálních maleb, kdyby jeho součástí nebylo mnoho známých osob tehdejší doby. Ve výjevu Ježíší se klaní svět tak můžeme například vedle Jozsefa kardinála Mindszentyho, maďarského římskokatolického primase (v době vzniku fresky v komunistickém žaláři), spatřit rovněž papeže Pia XII. Nejzajímavějším a nejodvážnějším je výjev Archanděl Michael vítězí nad Satanem (na obrázku), který se nachází pod chórem. V tomto výjevu autor vyobrazil padlého démona jako Stalina. Když si uvědomíme, že v té době všude kolem probíhala rozsáhlá perzekuce církví maďarskými komunisty, můžeme tento Básthyho počin z roku 1950 klasifikovat téměř jako odbojovou činnost. Dobovou propagandou nezatížený, všech oslavných atributů zbavený prostý nadčasový obraz ateistického „poloboha“ v okamžiku pravdy. Umělecké znázornění a personifikace zla jako komunistického vůdce budí vůči autorovi respekt a uznání. Zvěčněná myšlenka, která nám i dalším generacím připomíná, že máme právo rozhodnout se, čemu chceme sloužit.

Autor

Zoltán Básthy pocházel ze staré šlechtické gemerské rodiny. Narodil se 7. srpna 1899 v Banské Bystrici a již od dětství se zajímal o kreslení. Působil jako úředník v Šafárikově, později v Rožňavě, kde se stal pomocným kantorem. Zde se rovněž seznámil se svou budoucí manželkou Camilou, dcerou biskupského sbormistra Gustáva Staníka. Manželka ho významně podporovala ve studiích a po získaní diplomu na Umělecké akademii v Budapešti působil od roku 1935 jako restaurátor a malíř fresek nejen v rožňavské, ale i v okolních diecézích. Zoltán Básthy dostal v roce 1945 nabídku na realizaci maleb v kostele v Lenartovciach, v roku 1948 odvedl významnou práci při realizování maleb v kostele v Polomke (okres Brezno nad Hronom).

Zoltán Básthy s manželkou Camilou (první polovina 30tych let, zdroj: sbírka autora)

V rámci dohody o výměně obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem byl dne 28. listopadu 1948 s rodinou vystěhován do Šopronu v Maďarsku. Zde v kláštere v Sopronbánfalve realizoval i známou fresku. Další jeho práce lze spatřit v kostelech v Kenyéri, v Šiatorské Bukovinke či v Ivánbatthyáni. Zajímavé a vzácné jsou jeho pastely s hornickou tématikou a jeho olejomalby s náboženskými motivy. Po smrti manželky Camily se přestěhoval a žil v Košicích. Na sklonku života odešel za rodinou do Pécsu, kde v březnu 1998 ve vysokém věku 99 let zemřel a je zde i pochován.