OSS a pražské povstání

Pavel Žáček

K málo známým kapitolám konce druhé světové války patří operace americké zpravodajské služby - Office of Strategic Services (OSS) v českých zemích za květnového povstání roku 1945. Počátek vážného zájmu Američanů o území protektorátu, a zejména pak o Prahu, je však nutno datovat řadu měsíců zpět.

OSS v roce 1944 zpravodajsky pronikal do střední Evropy prostřednictvím své istanbulské rezidentury, která vedla za pomoci dvojitého agenta „Dogwood“ českého původu zpravodajskou hru s německým abwehrem. Další příležitostí československého úseku (Czech Desk) středoevropské zpravodajské sekce mjr. Howarda Chapina bylo vyslání zpravodajského týmu („Green team“) na slovenskými povstalci osvobozené území. Paralelně evropská centrála OSS v Londýně připravovala projekt „Jonquil“, v jehož rámci chtěla v okolí Mělníka vysadit tři paraagenty s operačním prostorem v západních Čechách. Z ambiciózního projektu „Cottage“, který měl být realizován z italských leteckých základen, se podařilo vysadit pouze parašutistu Vlastimila Žuka (Grey), jenž se však při seskoku zranil, a protože ani jeho vysílací stanice nebyla funkční, zůstal v Praze bez spojení až do povstání.

V souvislosti s povstáním na Slovensku zahájil „Czech Desk“ OSS v Casertě pod velením kpt. Otto H. Jakeše výběr osob pro speciální jednotku „Prague City Unit“, připravenou kdykoliv vstoupit do Prahy a zahájit zpravodajskou činnost v politické i hospodářské oblasti v srdci střední Evropy. V zásadě již šlo o budování základů mocensko-politických pozic pro poválečnou situaci. Sovětské expanzi do Evropy byla věnována tajná směrnice OSS z ledna 1945, jež stanovila priority americké zpravodajské činnosti vůči východním Spojencům. Vzhledem k postoji prosovětsky orientované československé exilové vlády a v neposlední řadě i britských speciálních služeb (zejména SOE), začal OSS realizovat „československé“ operace poměrně pozdě. V podstatě se dá říci, že veškeré aktivity středoevropské sekce se až do dubna 1945 přímo nedotýkaly okupovaného území protektorátu. 

Dne 16. dubna 1945 navštívili příslušníci OSS Blahoslav Hrubý a Kurt Taub v Londýně „osiřelého“ referenta exilového ministerstva zahraničních věcí Dr. Ivo Ducháčka, jehož informovali, že odlétají do Německa. Československý úředník vyjádřil určité obavy před jakoukoliv akcí namířenou proti SSSR. Druhého dne se celkem 13 příslušníků OSS letecky přepravilo do Bruselu. Na zámku v Lovani se Čechoameričané sešli se svým nejvyšším nadřízeným na evropském válčišti Williamem J. Caseym, pozdějším ředitelem Central Intelligence Agency. Podle záznamu kpt. Hrubého vyjádřil Casey požadavek, „abychom jeli co nejdříve ke Třetí (armádě) a dělali, co uznáme za vhodné.“

Navečer 24. dubna 1945 dorazily čtyři jeepy amerických zpravodajců do Erlangenu. „Lidé jsou pokojní, děti většinou mávají - odpovídám jim znamením V,“ poznamenal si kpt. Hrubý. O dva dny později se v Pattonově hlavním stanu sešli s šéfem londýnské československé sekce mjr. Charlesem Katkem a dalšími kolegy z „italské“ skupiny. Asi dvě hodiny po poledni 30. dubna 1945 překročili u Wiesu na československé hranice. V Chebu se druhého dne dopoledne setkali s československým kombinovaným oddílem pplk. Aloise Sítka.

Na přelomu dubna a května proběhla také zvláštní akce jednoho z příslušníků Patricka Dolana, iniciovaná samotným ředitelem OSS gen. Williamem J. Donovanem. Dolan v doprovodu dvou rusky a německy mluvících Čechů projel s ukořistěným automobilem Daimler-Benz hroutící se frontou až do Čech. Krátce před anebo po vypuknutí povstání v Praze se jim podařilo v Terezíně vyzvednout předválečného berlínského rabína, a ukrýt se s ním v centru Prahy. Po vstupu Rudé armády do Prahy se celé misi podařilo překročit demarkační linii a dostat se tak k 3. americké armádě.

Dne 7. května 1945 se chebská skupina rozdělila. Katek, Jakeš a Hrubý odjeli do Plzně, odkud následujícího dne ráno pokračovali za demarkační linii do Berouna. Hrubý si poznamenal: „Odjezd po 9. hod. Nádherný den. Dostali jsme kytice. Na cestě do Berouna lidé mávali a volali nazdar. V Rokycanech jsme dostali vepřovou se zelím a knedlíkem. Vozy obklopeny lidmi a dětmi. Květiny. Hloučky něm. zajatců. Vlasovci na autech a vozech.“ Po dohodě s místním revolučním centrem na okresním úřadě se Čechoameričané nastěhovali do jedné z berounských vil.

Dne 8. května 1945 odjeli z Chebu také Kurt Taub a Eugene Fodor, kteří s řidičem zamířili do Karlových Varů. Zde pomohli při jednání s představiteli německé posádky. Taub s Fodorem se posléze pod vlivem rozhlasu rozhodli vyrazit do 127 kilometrů vzdálené Prahy. Krátce po sedmé hodině večerní již jednali s představiteli České národní rady (ČNR) v Bartolomějské ulici, zejména s Josefem Smrkovským, Josefem Kubátem a parašutistou z výsadku „Platinum-Pewter“ škpt. Jaromírem Nechanským. Příslušníci OSS vzali dokonce vedoucího vojenské sekce ČNR Nechanského do Plzně, kde doufali, že se setkají se svým nadřízeným mjr. Katkem, respektive se pokusí ovlivnit americké velení k postupu na Prahu. Tam se však dozvěděli, že předsunuté jednotky Rudé armády vstoupily do Mělníka, a rychle československého parašutistu odvezli zpět.

O totéž se pokoušela skupina kpt. v.v. Kudrnáče vyslaná povstaleckým velitelstvím „Bartoš“, která se kolem 17.50 hod. 8. května 1945 sešla v Berouně s Katkovými zpravodajci. Přestože je kpt. Hrubý doprovázel zpět do Plzně, a byl přítomen i jednání  s mjr. Rolanem a por. Rosem ze 16. obrněné divize v hotelu Grand, pochopitelně ničeho nedosáhli.

Dne 9. května 1945 se Katkovi díky kolonám z Prahy ustupujících Němců nepodařilo projet do Chebu, a tak se rozhodli následující odpoledne odejet do svobodné Prahy, kde se sešli s Taubem a Fodorem. Po příletu československé vlády se v hotelu Alcron potkali s ministry gen. Hasalem a Majerem, „který nás ostentativně přivítal“ (Hrubý). „Jinak je u vládních představitelů cítit nervozitu a strach…“ Sovětská vojenská administrativa neviděla příliš ráda v Praze přítomnost amerických zpravodajských orgánů. I přes určité snahy o omezení jejich pohybu (mj. i  ukradení jeepu „BEATI“), se Čechoameričanům podařilo obsadit prostory předválečného zastupitelského úřadu, a zabránit tak sovětským bezpečnostním službám pokusům o instalaci odposlechů. Zdánlivě banální akce příslušníků OSS v Čechách položily základ řadě zpravodajských operací, které však již v průběhu studené války organizovala nová Ústřední zpravodajská služba (CIA).

Poprvé otištěno in Národní osvobození č. 10/2001