Incident ze školky

Dopad sovětského armádního dronu na území Prahy 10 v únoru 1988

Peter Rendek

V úterý 16. února 1988 vydala Československá tisková kancelář krátkou zprávu o technické závadě meteorologické aparatury, která ve stejný den v 11.25 hodin přistála na jihovýchodním okraji Prahy na padáku a patřila Sovětské armádě. „Tato událost byla způsobena technickou závadou, při níž se aparatura ocitla v silném vzdušném proudění, což jí znemožnilo přistát v plánovaném místě. Při přistání nedošlo k lidským obětem ani ke zraněním, ani k vážnějším materiálním škodám. Byla přijata opatření, aby se podobné případy neopakovaly.“

Komunistický tisk - Rudé právo o den později otisklo na druhé straně zprávu ČTK pod názvem Neplánovaný dopad meteorologické sondy. Mezi obyvatelstem se v nasledujících dnech šířila fáma, že spadl československý Mig.

Málem tragický incident

To, co ve skutečnosti „přistálo“ na mateřskou školku v Praze 10, nebyla žádná meteorologická sonda, ale průzkumný bezpilotní prostředek sovětské armády.

V únorové ráno se teploty pohybovaly kolem nuly a foukal mírný jihovýchodní vítr. Před polednem v 11:25 hod. dopadl na budovu mateřské školky v Mládežnické ulici č. 1 téměř tunový sovětský vojenský autonomní průzkumný prostředek typu VR-3 Rejs (Tupolev Tu-143). Po telefonátu občanů dorazily na místo hlídky Veřejné bezpečnosti (VB), aby oblast zabezpečily před kolemjdoucími, kteří se začali v blízkosti shlukovat. Policisté zjistili, že v čase dopadu byly děti ze školky na procházce a v objektu se nacházel pouze personál jídelny. Rovněž v inkriminovaném čase se v blízkosti vchodu do objektu, kam stroj dopadl, nenacházely žádné osoby. V těsné blízkosti mateřské školky stojí přitom budova základní školy. Z důvodu zabezpečení místa incidentu příslušníci VB letoun přikryli, aby se zabránilo jeho případnému fotografování.

Záběr na místo dopadu před vchodem do školky (Zdroj: Minulost.cz)

O incidentu byli neprodleně informováni vedoucí pracovníci federálního ministerstva vnitra, Státní bezpečnosti a představitelé útvaru KGB v Milovicích. Přivolaná jednotka pyrotechniků, tým chemiků i radiační průzkum hlásily negativní hodnoty. Sovětská strana ihned vyslala specialisty ze základny v Milovicích k odvozu letounu. Z nejvyšších armádních míst na místo dorazil náměstek ministra národní obrany a zástupce MNO pro letectvo a protivzdušnou obranu státu genpor. Ing. Jozef Remek, kde za jeho přítomnosti probíhalo nakládání letounu pomocí autojeřábu na nákladní vozidlo. S doprovodem vozidla VB byl pak náklad dopraven v podvečer do Milovic.

Informace pro presidenta ČSSR (Zdroj: Minulost.cz)

Státní bezpečnost místo incidentu zdokumentovala. Nicméně z důvodu hustě osídlené oblasti s několika panelovými domy s přímým výhledem na místo dopadu se incident odehrál přímo před očima obyvatel Prahy. Tuto situaci bylo zapotřebí nějak vyřešit a tak přizvaný štáb čs. televize pořídil záběry, které by televize odvysílala s cílem uklidit obyvatele Prahy a s informací, že k žádným škodám na majetku a životech občanů nedošlo. Ten samý den vydává ČTK výše uvedenou zprávu s legendou o dopadu meteorologické aparatury.

Na fotografii je zřetelný výsostný znak sovětské armády (Zdroj: Minulost.cz)

Druhý den, 17. února 1988, federální ministr vnitra Vratislav Vajnar (v této době pobýval na oficiální návštěvě Rakouska) informoval prostřednictvím I. náměstka genmjr. Alojze Lorence o incidentu nejvyššího vojenského velitele, presidenta ČSSR Dr. Gustáva Husáka a generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ Miloše Jakeše, který byl ten den na návštěvě závodu Poldi Kladno. O incidentu byli rovněž informováni nejvyšší představitelé sovětské vojenské rozvědky a KGB – I. náměstci předsedy KGB SSSR arm. gen. Ing. Nikolaj Petrovič Jemochonov a arm. gen. Filip Denisovič Bobkov; dále náměstci předsedy KGB SSSR arm.gen. Vladimír Alexandrovič Krjučkov, genplk. Genij Jevgenjevič Agejev, genplk. Vladimír Petrovič Pirožkov, genplk. Michail Ivanovič Jermakov; náčelník pohraničních vojsk KGB SSSR arm.gen. Vadim Alexandrovič Matrosov, náčelník Správy kontrarozvědky KGB SSSR genplk. Ivan Alexejevič Markelov, genpor. Vitalij Andrejevič Ponomarjev a představitel KGB při FMV ČSSR genmjr. Boris Nikolajevič Voskobojnikov.

Co byl systém Rejs?

Již od konce padesátých let 20. století se ve výzbroji armád Varšavské smlouvy postupně objevovaly první bezpilotní systémy pro účely průzkumu. Sovětský autonomní systém VR-3 Rejs patřil k vojenským bezpilotním prostředkům první generace z dob studené války. Systém se v polovině sedmdesátých let minulého století dostal do výzbroje sovětské armády a dalších spřátelených zemí (Syrie a Rumunsko). Od roku 1985 dvěma utajenými oddíly disponovala rovněž Československá lidová armáda. Výroba systému probíhala v SSSR v letech 1973–1989. Celkem bylo vyrobeno kolem 950 systémů.

Start průzkumného systému VR-3 Rejs (Zdroj: www.ruslet.webnote.cz)

Koncepce systému byla jednoduchá a striktně podřízena účelu. Vzletová hmotnost prostředku dosahovala 1230 kg, délka systému byla přes osm metrů, rozpětí křídla přesahovalo dva metry a maximální letové rychlosti dosahovala až 950 km/h. Letoun byl rovněž obtížně zachytitelný radarem. Doba letu činila 13 minut a maximální dolet byl 180 km. Výškové rozpětí, ve kterém se zařízení mohlo pohybovat, sahalo od 100 do 5 000 metrů. Systém byl primárně využíván pro fotografický, televizní (v reálnem čase) anebo radiační průzkum. Prostředek bylo možné rovněž použít k rušení, případně k ničení pozemních cílů.[1] Nevýhodou celého systému bylo, že po jeho naprogramování a odpalu nebylo možné stroj ovládat, případně korigovat dráhu letu. Po ukončení mise se stroj vracel do místa odpalu, resp. předpokládaného místa dopadu a přistání probíhalo pomocí padáku.

Vojenský průzkum Prahy?

Pro úterní den předpovídali meteorologové v dopoledních hodinách mlhy a nízkou oblačnost, která se v průběhu dne rozplyne s teplotami od -3 do +7 stupňů Celsia s mírným jihovýchodním větrem 4 až 7 m/s. Někdy krátce po 11.00 hod. vydal sovětský velitel rozkaz k odpálení dronu, který měl předem naprogramované koordináty letu. Očekávaná doba návratu systému byla 13 minut. Přístroj se však v předpokládaný čas zpátky nevrátil a dopadl na padáku na území Prahy 10 do obytné zóny. Pravděpodobně technická porucha zapříčinila, že tajná vojenská mise skončila téměř fiaskem.

Co nad územím hlavního města a nad hustě obydlenými oblastmi vlastně vojenský průzkumný letoun dělal? Lze předpokládat, že k vypuštění zařízení došlo ze sovětské základny v Milovicích, čemuž nasvědčují informace o transportu dronu zpátky do tohoto vojenského prostoru se sovětskou posádkou. Letoun se již pravděpodobně vracel z mise zpátky k místu přistání a nesl citlivá data z průzkumu, když něco způsobilo, že na místo určení nedoletěl.

Když protáhneme pomyslnou vzdušnou čáru od Milovic přes místo dopadu v Mládežnické ulici, dostaneme se nad vojenský prostor Brdy, který byl v operačním dosahu systému VR-3 Rejs. Zde se v utajeném prostoru mezi obcemi Míšov a Borovno nacházela sovětská základna (Javor 51), jeden ze tří depotů sovětské armády na území Československa pro uskladnění jaderné munice (rozmístění sovětských jaderných zbraní na území ČSSR umožňovala dohoda z prosince 1965). Nerealizoval  bezpilotní letoun průzkum oblasti jako důsledek nebo součást vojenskych aktivit v tomto prostoru?

Možná trajektorie letu VR-3 Rejs (Milovice – Brdy)

Incident se odehrál dva měsíce po podpisu Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF), kterou signovali sovětský vůdce Michail Gorbačov a americký prezident Ronald Reagan 8. prosince 1987 ve Washingtonu. V platnost tento dokument vstoupil 1. června 1988, ale sovětská strana již v únoru 1988 zahájila stahování raket z územích svých satelitů. Deník Rudé právo publikoval ve stejný den, kdy vyšla také zpráva „o meteorologické sondě“, na straně 7 článek s názvem Příprava odsunu jaderných raket. Jeho tématem je příprava stažení sovětských jaderných raket OTR 22 (SS-12) z území Východního Německa: „Podle oznámení nejvyššího představitele NDR Ericha Honeckera z poloviny ledna budou sovětské jaderné rakety staženy z území NDR dříve, než bylo původně plánováno. V souladu s tímto rozhodnutím jsou již všechny rakety včetně doprovodné techniky připraveny k odsunu.“ V tom čase na československém území probíhájí přípravy k odsunu 122. raketové brigády s jadernou výzbrojí z Hranic na Moravě. Oficiální stranícký tisk Rudé právo ve čtvrtek dne 25. února, v den čtyřicátého výročí „vítězství pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí" publikuje na první straně článek s názvem Projev dobré vůle: Dnes začíná stahování raket z ČSSR a NDR, že z území Československa se zahájilo „již dřívě ohlášené stahování sovětských operačně-taktických raket OTR-22 z území ČSSR, tedy ještě před ratifikací sovětsko-americké smlouvy z 8. prosince."

Minulost je v Donbasu

Incident z února 1988 se naštěstí obešel bez vážných následků a komunistickou mocí byl pečlivě utajen, což naznačuje - i když ne přímo - na aktivity sovětskych vojsk v daném čase a vojenský průzkum nad územím ČSSR. Situace se však zanedlouho změnila a okupační armáda byla po náročném jednání odsunuta. Průzkumné prostředky VR-3 Rejs byly v polovině devadesátých let z výzbroje české armády vyřazeny jako morálně zastaralé a dnes jsou k vidění zde a na Slovensku pouze v armádních muzeích (Kbely, Lešany a Piešťany) jako hmotná připomínka studené války. V horké válce je ovšem možné spatřit toto zařízení na území Donbasu, kde je tento zastaralý systém nasazován ukrajinskou armádou. Stal se také předmětem mediální války, jak naznačují videa na portálu YouTube.

Peter Rendek (nar. 1976) – informatik a publicista. V minulosti působil ve slovenském Ústavu paměti národa a českém ÚSTR. Je výkonný ředitel Centra pro dokumentaci totalitních režimů.