Fotografie z vojenské přehlídky z května 1966

Milan Linhart

Byl 9. květen 1966 a jako každý rok na Letenské pláni probíhala vojenská přehlídka. Bylo mi tehdy 17 let, a jako budoucí branec byl můj zájem o vojenskou techniku velmi silný. Od svých 14 let jsem hrozně rád fotografoval.

Mým snem byl nějaký lepší fotoaparát než tatínkův KODAK RETINA, ovšem v té době to s financemi v žádné rodině nebylo moc valné. Takže jsem vyrazil s otcovou RETINOU nabitou v té době kinofilmem FOMA 21 ráno 9.5.1967 na Letenskou pláň. Po vystoupení z tramvaje jsem šel nahoru tehdejší třídou Obránců míru a tito obránci „míru“  již byli vyrovnáni v řadách, jenom se rozjet a ukázat, jak se brání mír na Letenské pláni.

Autor článku před Rakušany ocěněnou fotografií ze srpna 1968

Když jsem viděl naleštěné transportéry SKOT a tanky - tuším T55 tak jsem neodolal, vytáhl fotoaparát a začal jsem fotografovat. Postupně jsem šel nahoru a  najednou jsem viděl rakety – dnes vím, že to byly rakety VOLCHOV a tak jsem si říkal to mi nesmí chybět na památku. Jakmile jsem dal RETINU k oku a zmáčkl spoušť tak se rozpoutala ale spoušť docela jiná. Proti mě se rozeběhlo pár vojáků s vyššími hodnostmi, jednomu upadla čepice na zem druhý uklouzl na dlažbě a já už to bral  mezi lidmi do vedlejší ulice a pryč. Nedovedl jsem si představit, že bych přišel o otcův fotoaparát nebo v nejlepším případě o film.

Tímto pro mne přehlídka na Letenské pláni skončila, chvílemi jsem se strachy otáčel zda za mnou nikdo nejde ale tím to skončilo. Šel jsem pomalu za mojí maminkou která pracovala  v té době v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka a u zdi  stávajícího hřbitova jsem ještě udělal pár záběrů techniky která již projela Letenskou plání, a tam hrdě mával praporem  na jednom z transportérů  jeden z mých pronásledovatelů …  

V tyto dny je to již 50 let ale je to jako včera. To, co následovalo o dva roky později v roce 1968 - okupaci vojsky Varšavské smlouvy jsem již fotografoval svým fotoaparátem sovětské výroby ZENIT 3M a to už bylo o život, na zemi byli mrtví a ranění. Nad hlavami nám  létaly kulky z kalašnikovů a byla jenom náhoda že jsem to přežil. Netušil jsem, že o rok později v roce 1969 to bude pomalu ještě horší. To už nás řezali naši příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti – jak výstižný název a Lidových milicí . Na hlavy nám létaly na Příkopě kovové slzné dýmovnice. V horní části Václavského náměstí jsem se dostal s fotoaparátem pod bundou do policejního uzávěru,  podařilo se protlačit nepozorovaně mezi kordonem vojáků  do Opletalovy ulice  a za mnou zase dva ale v civilu Stb. Tak rychle jsem v životě neutíkal a zastavil jsem se až u Hlavního nádraží…  O pár let později jsem  absolvoval Institut fotografie a  při úkolu tématu fotografické reportáže jsem hrdě vytáhnul své fotografie z r. 1969. Bylo to oceněno jako velmi kvalitní reportáž. Asi po 14 dnech jsem dostal předvolání na tzv. Barťák za účelem podání vysvětlení co, že to mám za fotografie atd. Honem rychle jsem všechny tyto seriály těchto let zadělal u rodičů v bytě do dna skříně a na světlo šly teprve před 4 lety. Dnes jsou vystaveny v ATOMMUZEU JAVOR 51 v sekci studené války na Míšově v Brdech kde byly od r.1969 – 1989 uskladněny jaderné hlavice Sovětské armády a v Muzeu Železné Opony v Rozvadově. Každý rok  21.srpna je ve spodní části Václavského náměstí výstava na připomenutí té doby a tyto fotografie jsou celý týden na panelech vystaveny . Přijměte  mé pozvání.