Senát v ofsajdu: strana 4 of 4

Strana nad zákonem

Jak jsem již uvedl výše, v dopise adresovaném Senátu a na veřejnosti jsem od začátku apeloval na to, aby se o dané otázce (odvolání některých členů Rady ÚSTR) nerozhodovalo podle stranicko-politických měřítek, ale čistě věcně, na základě platného právního řádu. Kdo mě blíže zná, ten ví, že politikaření ve prospěch určitého stranického spektra a naopak v neprospěch jiného spektra demokratických stran je mi cizí a důrazně musím trvat na tom, že jsem vždy vystupoval a smýšlel nadstranicky.

I proto považuji za nečestný způsob obhajoby pana Jana Bureše, který mi ve svém výše uvedeném písemném vyjádření podsouvá různé věci, které jsem nikdy nevyslovil ani nenapsal. Vedle již výše uvedených příkladů se jedná také o údajné konspirační tvrzení, že byl Bureš zvolen do Rady proto, aby pomáhal „v zájmu levice“ ovládnout ÚSTR. Opět se musím pana Bureše zeptat: Kdy a kde jsem takovou teorii vyslovil? Nejspíše se zde jedná o demagogickou Burešovu snahu mobilizovat levicové senátory pro jeho věc, a zároveň odpoutat pozornost od čistě právních a věcných argumentů, které jsou uvedeny v mnou podaném rozboru.

Zde je na místě upozornit na zcela zásadní věc: Tím, že bylo popřeno řádné projednání mého podnětu a vyjádření Michala Uhla a Jana Bureše, byla též popřena možnost na vysoce manipulativní vyjádření obou pánů reagovat a jejich četné mystifikace uvést na pravou míru. Oranžově ovládaný Senát se bezpečně postaral o to, aby chráněnci ČSSD Michal Uhl a Jan Bureš měli poslední slovo.

Z 28 senátorů ČSSD, kteří byli přítomni zahájení 8. schůze Senátu 13. května 2015, nehlasoval ani jeden pro projednání mého podnětu Senátem. Všichni hlasovali en bloc proti tomu, resp. pro přijetí návrhu Jiřího Dienstbiera o vyřazení tohoto bodu z pořadu. Tuto jednolitost v hlasování můžeme konstatovat také u mnohem menších senátorských klubů „ANO+Severočech“, „SPO+KSČM+Severočech“ (jak kdo hlasoval, viz zde). A pro úplnost dodávám: Ani jeden senátor uvedených klubů nehovořil o možnosti, aby můj podnět byl řádně projednán místo v plénu v jednom z dalších senátních výborů (kromě Organizačního výboru, který ho v dubnu již projednal). Pokus o čistě silové řešení dané věci je tedy zcela evidentní.

Michal Uhl a Jan Bureš byli v roce 2012, resp. 2013 nepochybně zvoleni tehdejší ohromující sociálnědemokratickou většinou Senátu. Jan Bureš byl dokonce na funkci člena Rady ÚSTR nominován Masarykovou demokratickou akademií, think-thankem ČSSD, sídlící v Lidovém domě v Praze, přičemž nominační dopis podepsali aktivní čelní politici ČSSD Lubomír Zaorálek a Vladimír Špidla (obojí platí mimochodem též pro Lukáše Jelínka). Zároveň tito a další politici ČSSD mluvili v dané době často o nutnosti „depolitizace“ ÚSTR (pro konkrétní příklady viz rozbor týkající se Jana Bureše na str. 6–8, dostupný zde). 

Ačkoliv se Organizační výbor Senátu (zajisté se souhlasem předsedy Senátu Milana Štěcha) usnesl projednání mého podnětu dát na program 8. schůze Senátu, a navzdory tomu, že i interní právní rozbor Senátu konstatoval, že Senát je povinen se došlým kvalifikovaným podnětem od občana zabývat, necítil se tedy ani jeden sociálnědemokratický senátor na to, aby připustil řádné projednávání této záležitosti.[1] Zřejmě všichni přítomní senátoři ČSSD plus jedenáct dalších přes toto hned dvojité doporučení senátních orgánů, aby byl podnět řádně projednán, dali najevo svůj souhlas s argumentací senátora Jiřího Dienstbiera, že není „užitečné, abychom tady projednávali kdejaké podání, protože podání nepochybně do Senátu chodí celá řada“.

Druhá varianta je, že s touto závažnou globální difamací podnětů od občanů někteří senátoři, kteří přispěli svým hlasem ke znemožnění věcné rozpravy, sice vnitřně nesouhlasili, ale přesto hlasovali tak, jak hlasovali. A to například proto, aby dodrželi „stranickou disciplínu“ a nemuseli se obávat, že při příští volební kampani přijdou o podporu své strany.

V prvním případě je to otevřený útok na občanskou společnost (a to, notabene, od politiků ražení Jiřího Dienstbiera, který rád mluví o nutnosti posilování občanské participace na veřejných věcech a lidských právech). V druhém případě pak jde o způsob jednání, který staví zájmy vlastní partaje nad platný právní řád. Ale – přiznejme si to – také nad zákony slušnosti, které by ve vyspělé demokracii v nějaké minimální míře přece jen měly fungovat.

Obzvlášť od Senátu by se mohlo vzhledem k tradicím horní komory očekávat, že vystupuje jako ochránce právního řádu a garant určitých minimálních demokratických zvyklostí, nebo chcete-li určité úrovně politické kultury v této zemi. Ano, o politickou kulturu zde, u této zkoušky demokracie, asi šlo především. Prozatímní výsledek té zkoušky je varující.

Co bylo také v sázce

Možná dalo těch 42 senátorů, kteří nepodpořili řádné projednávání předloženého odůvodněného podnětu, najevo také ještě něco jiného: že nemají zájem o to, aby se něco změnilo na probíhající agonii Ústavu pro studium totalitních režimů. A ta začala – dle mého názoru – obměnou Rady ÚSTR v prosinci 2012, resp. březnu 2013, když spolu s dvěma dalšími osobami byli do tohoto orgánu zvoleni právě Michal Uhl a Jan Bureš.

Odvoláním těch dvou osob by Senát splnil svoji povinnost dle § 7 odst. 8 písm. a) zákona č. 181/2007 Sb. a napravil již dlouhodobě panující stav porušování zákona. Následně by se konala nová volba na dvě uvolněná místa v Radě. Otevírala by se tak šance, aby do tohoto nejvyššího orgánu ÚSTR byly zvoleny osoby nejen s dostatečnou odbornou kvalifikací, s obecně uznanou lidskou integritou a – last but not least – opravdové osobnosti, o jejichž nadstranickosti nemůže být pochyb. Tato šance byla promarněna – zatím.

Co dál, necháme se jen tak odbýt?

Při vší úctě, kterou nadále chovám ke všem ústavním orgánům České republiky (včetně Senátu), nemohu než označit způsob, jakým tzv. sociálními demokraty ovládaný Senát 13. května 2015 znemožnil řádné projednání precizně vypracovaného, o desítky důkazů opřeného podnětu týkajícího se vážných nesrovnalostí při obsazení Rady ÚSTR, za ubohý a nedůstojný všech skutečných demokratů. Ani Jiří Dienstbier, ani žádný jiný senátor, který pomáhali došlý kvalifikovaný podnět dát pod koberec, zřejmě necítil potřebu své rozhodnutí nějak solidně vysvětlovat. Nikdo z těchto senátorů veřejnosti neřekl, proč není argumentace obsažená v právních rozborech mnou podaného podnětu podle jejich názoru správná a proč tedy Michal Uhl a Jan Bureš nijak zákon neporušili. Tato nepříjemná věc, kterou zejména sociální demokraté zřejmě vnímali jako potenciální ohrožení prestiže své strany či svých zájmů, byla „vyřešena“ čistě mocensky, ke škodě politické kultury v naší zemi.

Nevím, zda se ten který senátor za tuto chladnokrevnou demonstraci moci v tajnosti duše alespoň trochu stydí. Něco ale vím bezpečně: Neměli bychom se dát jen tak odbýt. Jsem přesvědčen, že je třeba Senát doslova nutit k tomu, aby konečně došlo k řádnému projednávání příslušné věci. To znamená v krajném případě podávat původně mnou podaný podnět znovu a znovu, jménem jiných občanů, než se to stane i pro některé senátory ČSSD až příliš horkým bramborem. Jeden precedens tu už je: Organizační výbor Senátu považoval podnět za dostatečně kvalifikovaný, aby ho zařadil na návrh programu schůze senátního pléna. Ať se podnětem klidně zabývá další senátní výbor (tento požadavek dodatečně v soukromé korespondenci vyjádřili někteří senátoři, kteří nehlasovali 13. května 2015 za projednávání podnětu v plénu). Ale na konci toho procesu musí dojít též k řádnému projednávání v plénu, to je ve veřejném prostoru. Na tom je třeba nadále trvat.

I proto – aby jakýkoliv občan mohl podnět Senátu znovu podávat a naléhat na jeho řádné projednání – jsem se rozhodl zde dát k dispozici veškeré součásti 11. března 2015 podaného podnětu: průvodní dopis, dva právní rozbory, seznamy důkazů, a také všechny důkazy.[2] Stačí vyměnit údaje o odesílateli, změnit datum v průvodním dopise a odeslat to na adresu:

Senát Parlamentu České republiky
Valdštejnské náměstí 17/4
118 01 Praha 1

Důkazy doporučuji dodat na datovém nosiči (CD, DVD). Podání přijímá Senát též prostřednictvím datové schránky či e-mailem, příslušné adresy viz zde.

P. S.: Jste-li uživatelem Facebooku, dejte nám ostatním o svém podání Senátu vědět. Můžete tak učinit nejlépe na FB stránce Centra pro dokumentaci totalitních režimů zde.

Krátce po dokončení výše publikovaného příspěvku mi došel další dopis předsedy Senátu Milana Štěcha. Dopis z 27. května 2015 uvádí, že projednání mého podnětu bylo jako bod č. 13. zařazeno do navrženého pořadu 9. plenární schůze Senátu. Opět tedy zřejmě Organizační výbor Senátu usoudil, že tato věc by měla být řádně projednána. 9. schůze Senátu začne 17. června 2015 v 10 hodin. Navrhne Jiří Dienstbier opět vyřazení bodu? Postarají se senátoři klubů ČSSD a ANO opět o to, aby se tato zajímavá precedentální a delikátní záležitost vůbec nedostala k projednávání? Nebo proběhne tentokrát přece jen něco, čemu by se dalo říct věcná či alespoň konkrétními argumenty podložená rozprava? Stenozápis schůze bude k dispozici zde.

KE STAŽENÍ

Podnět A.P. z 11. 3. 2015:

• Průvodní dopis Senátu  (soubor .pdf, soubor .doc)
• Právní rozbor: Michal Uhl (soubor .pdf, soubor .doc)
• Seznam důkazů: Michal Uhl (soubor .pdf, soubor .doc)
• Právní rozbor: Jan Bureš  (soubor .pdf, soubor .doc)
• Seznam důkazů: Jan Bureš (soubor .pdf, soubor .doc)
• Důkazy (balíček souborů) (soubor .rar)
• Dopis předsedy Senátu Milana Štěcha z 28. 4. 2015 (soubor .pdf)
• Způsob odvolání člena Rady ÚSTR (interní rozbor Právního odboru Senátu) (soubor .pdf)
• Obhajoba Jana Bureše z 3. 5. 2015 (soubor .pdf)
• Obhajoba Michala Uhla ze 4. 5. 2015 (soubor .pdf)

POZNÁMKY:

[1] Zde je třeba upozornit na zajímavou okolnost, že při hlasování o tomto bodě nebyl přítomen předseda Senátu Milan Štěch. V jeho osobním kalendáři není pro den 13. května 2015 uvedena žádná jiná událost (viz zde). Důvody jeho omluvy ze schůze nejsou známé.