Den černých stužek v Torontě a Evropská platforma

Miloš Šuchma

V sobotu 27. srpna 2016 se konalo v budově torontské radnice v Kanadě připomenutí Dne černých stužek (Black Ribbon Day) a výstava nacismu, fašismu a komunismu poskytnutá Evropskou platformou paměti a svědomí. Iniciativa Dne černých stužek jako připomínky německo-sovětského paktu, podepsaného 23. srpna 1939 v Moskvě německým ministrem zahraničí Ribbentropem a sovětským ministrem zahraničí Molotovem byla formálně přijata jako Kanadský den národní vzpomínky za oběti nacismu a komunistického totalitarismu jednomyslně kanadským Parlamentem na základě rezoluce poslance Rob Rae v roce 2009. Den černých stužek se koná kolem 23. srpna každý rok od 80. let v městech Kanady, USA a Evropě. Tento zlověstný německo-sovětský pakt znamenal rozdělení a zabrání Polska, baltických zemí Estonska, Litvy a Lotyšska, jakož i Besarábie mezi Německo a SSSR a zároveň popravy mnoha tisíc důstojníků, inteligence a prostých občanů těchto zemí. 

Výstava na torontské radnici představila panely vedení za nacismu a komunismu, jakož i oběti režimů v těchto zemích: Polsku, Estonsku, Litvě, Lotyšsku, Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku, Slovinsku, Německu, Holandsku (za nacismu), Protektorátu Čech a Moravy (za nacismu) Slovensku (za nacismu) a Československu (za komunismu).
Panel Protektorátu Čech a Moravy ukázal strukturu totalitního nacistického vedení: Reinharda Heydricha, šéfa státní bezpečnosti a zástupce-protektora Protektorátu Čech a Moravy, Karl Hermanna Franka, velitele SS a policie v Čechách a na Moravě a říšského ministra pro Protektorát Čech a Moravy, Horst Böhme, šéfa bezpečnostní policie a SD v Praze, Hans Ulricha Geschke, šéfa gestapa v Praze (1939 – 1942), Ernst Gerke, šéfa gestapa v Praze (1942 – 1945) a Emanuela Moravce, ministra školství a lidové osvěty. 
Během Protektorátu Čech a Moravy bylo deportováno do koncentračních táborů více jak 81.000 Židů, z toho se jich kolem 80.000 nevrátilo. Romů bylo deportováno více než 5.500 a bylo zabito více než 5.000. Uvnitř země bylo přemístěno na 85.000 lidí. Ve vězeních a koncentračních táborech zemřelo 15-20.000 lidí a během nucených pochodů v roce 1945 zemřelo nebo bylo zabito kolem 5.000 lidí. Na nucené práce bylo deportováno 650.000 lidí, z toho 3.000 zemřelo. Během květnového povstání zemřelo 8.000 lidí a popraveno z politických důvodů bylo 5-10.000 obětí. Ze země se podařilo odejít více jak 26.000 lidem. Po válce bylo odsouzeno 30.143 viníků, z toho 24.673 k nižším trestům vězení, 741 k doživotnímu vězení a 778 jich bylo popraveno.

Na Slovensku pronacistický režim Hlinkovy slovenské Lidové strany vyhlásil 6. října 1938 autonomii uvnitř Československa a získal vedení na Slovensku 14. března 1939. Pak Hlinkova strana vedená Jozefem Tisou vyhlásila nezávislost Slovenska a v některých směrech zákony byly tvrdší než ty v Německu.
Hlavní představitelé na panelech byli Jozef Tiso, prezident a předseda Hlinkovy strany a zároveň hlavní velitel Hlinkových gard, Vojtech Tuka, ministerský předseda, Ferdinand Durčanský, ministr zahraničí, Alexander Mach, ministr vnitra a velitel Hlinkových gard, Otomar Kubala, šéf státní bezpečnosti uvnitř ministerstva obrany, Augustín Morávek, předseda centrálního ekonomického úřadu a hlavní organizátor  “aryanizace” židovského majetku na Slovensku.  
Během válečného období bylo na 66.000 židovských obětí holocaustu a genocidy, 177 romských obětí, masově bylo zabito 5.300 obětí, deportováno a přemístěno 101.000 lidí, v táborech nucených prací bylo 9.700 osob. V letech 1939 – 1945 bylo vězněno z politických důvodů na 8.000 osob, během povstání v roce 1944 bylo zabito v bojích 4.000 bojovníků. Ze země emigrovalo 6.000 – 8.000 lidí. Z viníků bylo souzeno 22.278 osob a odsouzeno 8.962 osob. Popraven byl Jozef Tiso. 

Pokud se jedná panelu Československa za doby komunismu, ten ukázal fotografie a funkce presidenta Klementa Gottwalda, Rudolfa Slánského, generálního tajemníka KSČ (později popraveného), Alexeje Čepičku, zetě K. Gottwalda, ministra spravedlnosti a později ministra obrany, Ladislava Kopřivu, ministra národní bezpečnosti (1950 – 1952), Karola Bacílka, ministra národní  bezpečnosti (1952 – 1953), Bedřicha Reicina, generála a náměstka ministra obrany a šéfa Sověty řízené vojenské špionážní služby (později popraveného). Československá vláda v exilu a komunistická strana 29. března 1945 podepsaly vládní program v Moskvě, mezi jinými věcmi byla zakázána největší předválečná konzervativní strana a Podkarpatská Rus byla anektována SSSR v červnu 1945. V roce 1946 komunisté vyhráli omezené volby (na Slovensku vyhrála Demokratická strana) a 25. února 1948 komunisté uskutečnili politický puč k získání totalitní moci. Období “Pražského jara” v roce 1968 bylo potlačeno invazí vojsk Varšavského paktu 21. srpna 1968. Sovětská vojska okupovala Československo  až do 21. června 1991, tedy 23 let.

V letech 1945 – 1946 bylo masově zabito tisíce německých civilistů revolučními rudými gardami a masově bylo deportováno do Německa a Rakouska 2,500.000 Němců, z toho tisíce bylo zabito a další tisíce byly poslány do Gulagu. Komunistický režim poslal do vězení a pracovních táborů 22.000 – 23.000 osob, z toho jich zemřelo nebo bylo zabito 4.500 – 8.000. Na hranicích bylo zabito 320 osob, 113 bylo zabito během sovětské invaze v roce 1968. 264.429 osob bylo odsouzeno z politických důvodů a 248 z politických důvodů bylo popraveno. Československo opustilo do zahraničí na 500.000 osob. Komunistická strana měla na počátku totalitního režimu 2,300.000 členů a 3.000 příslušníků tajné policie. Na konci totalitního režimu bylo 1,700.000 členů komunistické strany a 12.000 příslušníků tajné policie. Na konci komunistického režimu bylo obviněno 232 osob, z toho jich bylo souzeno 134 a odsouzeno 70.

Součástí výstavy a vzpomínkové příležitosti Dne černých stužek byla pronesena řada zajímavých projevů za předsednictví Joany Kurasové, předsedkyně Litevské kanadské komunity a Marcuse Kolgy, předsedy Estonské centrální rady v Kanadě. Úvodní projev pronesl předseda Evropské platformy paměti a svědomí Švéd Göran Lindblad, který byl švédským poslancem a později poslancem v Evropském parlamentě. Ve svém projevu zdůraznil význam výstavy a Dne černých stužek, jakož i stručně informoval o aktivitách Platformy. Je škoda, že se přes svůj původní příslib nemohla události v Torontě zúčastnit ředitelka Platformy Neela Wilkelmannová (vnučka nositele Nobelovy ceny za polarografii v oblasti chemie Jaroslava Heyrovského), která je velmi aktivní v práci Platformy, ale musela být v době torontského setkání v Berlíně. James Maloney, liberální poslanec federálního parlamentu za Ontario pozdravil přítomné, zmínil svůj východoevropský původ a přečetl zdravici od ministerského předsedy Justina Trudeau. Peter Kent, konzervativní poslanec a předtím známý televizní reportér v Rusku a východní Evropě přečetl zdravici předsedkyně federální Konzervativní strany Rony Ambrose a předsedy ontarijské Konzervativní strany Patricka Browna. Yvan Baker, ontarijský poslanec za Liberální stranu zmínil svůj ukrajinský původ a osudy svých prarodičů, kdy bylo několik jeho příbuzných zavražděno. Přečetl také pozdrav od ontarijské premiérky Kathleen Wynne.

Ludwik Klimkowski, polského původu a předseda Tribute to Liberty, organizace jako iniciátorky Památníku obětem komunismu uvedl několik příkladů z polské tragické historie obsazení Polska německou a sovětskou armádou v rámci jejich paktu. Poprava tisíců polských důstojníků v Katynu ruskou NKVD je známa. Méně známý je příběh největšího popravčího NKVD, Vasily Blochina, generál-majora, který byl vyznamenán mnoha řády a který sám popravil 7.000 polských důstojníků ve frekvenci 3 minut během 28 dní německou pistolí, protože ruské by to nevydržely. Popravoval v odhlučnělém domku vevnitř vymalovaném rudou barvou, stěny, strop i podlaha s odtokem na krev. Jaké to rekordní zvěrstvo! Denis Tsarev, předseda Kanaďanů pro demokracii v Rusku podal přehled situace v diktátorském Rusku současnosti.

Shen Xue, předsedkyně Federace demokratické Číny vysvětlila a varovala o situaci v Číně, která je na jedné straně velkou ekonomickou velmocí zásluhou západu, který převedl řadu podniků do Číny a naučil Číňany novým technologiím, na druhé straně stále vládne tvrdý komunistický režim, který potlačuje všechny demokratické aktivity a je největším producentem lidských orgánů z popravených lidí.
Karl Altau přijel z Washingtonu, D.C., kde je ředitelem spojené baltické komise a členem výboru nadace Památníku obětí komunismu. Tatiana Jaunzems z torontské radnice, kde se setkání uskutečnilo, pozdravila účastníky a popřála jim zdar v jejich aktivitách. Na závěr promluvil Marcus Kolga, který předsedal tomuto setkání.

Rád bych se zmínil o jedné z posledních aktivit Evropské Platformy paměti a svědomí, která v současné době zahrnuje 48 institucí v 18 zemích Evropy, USA a Kanady. České a Slovenské sdružení v Kanadě je jednou ze  členských organizací.
Jak známo, v době komunistické totality bylo zastřeleno mnoho lidí, kteří usilovali se dostat do svobodných zemí. Hranice byly zejména pevně chráněny v Německé demokratické republice (NDR) a v Československu. Německá spolková republika po roce 1991 - 2004 začla perzekuovat a odsuzovat na 150 viníků těchto hraničních vražd v celé hierarchii vedení, počínaje generálním tajemníkem Komunistické strany Egonem Krenzem. Již méně perzekuce byla úspěšná či žádná v Československu a nyní České republice a Slovenské republice.

Za podpory zahraničních právníků Platforma přišla s návrhem zažalovat u německého generálního prokurátora celé žijící vedení Pohraniční stráže až po nejvyšší žijící vedení komunistického státu Miloše Jakeše, generálního tajemníka KSČ, českého předsedu vlády Lubomíra Štrougala a slovenského předsedu vlády Petera Colotku. Předmětem žaloby je pět případů německých občanů, kteří se pokusili překročit slovensko-rakouské nebo česko-západoněmecké hranice a byli zastřeleni československými pohraničníky.V jednom případě na slovensko-rakouských hranicích byl 18-letý německý student roztrhán psy pohraničníků. Jeho matka v NDR se nikdy nedověděla o osudu svého syna. Nyní se připravuje hrob a smuteční obřad pro tohoto studenta. Německý generální prokurátor přijal tuto žalobu a viníkům hrozí až doživotní tresty. Zda ke konečnému trestnímu řešení dojde bude jistě zajímavé sledovat. Německé i české noviny již o obvinění přinesly několik zpráv. 

Na závěr bych se chtěl zmínit o knize “Abychom nezapomněli” (Výpověď o totalitě v Evropě), která vyšla také z iniciativy Platformy a pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a s finanční podporou Konrad-Adenauer-Stifting nadace. Kniha slouží jako čítanka pro starší středoškoláky kdekoliv v Evropě, protože vedle české verze vyšla i v angličtině, němčině a francouzštině.  Kniha líčí příběhy z řady evropských zemí. V případě České republiky jsou tam články o Miladě Horákové: Žena, která zůstala věrná svému přesvědčení. Dále příběh českého letce v Anglii Josefa Brykse, který byl chycen při útěku z Československa a zemřel v táboře Jáchymov: Útěky Josefa Brykse. Ze Slovenské republiky je to příběh Jozefa Remži: Tragický osud na cestě ke svobodě a Fedora Gála: Moje krátká dlouhá cesta. Doporučuji, zejména pro mladé Čechy a Slováky.

Miloš Šuchma (nar. 1940) – v roce 1968 byl členem hlavního výboru Klubu angažovaných nestraníků (KAN). Po srpnové okupaci odešel do kanadského exilu. V letech 1979–1992 šéfredaktor časopisu Západ. Místopředseda Českého a slovenského sdružení v Kanadě