Senátní zpravodaj k Výroční zprávě ÚSTR

Ivana Koutská

Na 24. schůzi Senátu Parlamentu České republiky dne 26. května 2016 prezentoval zpravodaj Jiří Oberfalzer dva dny staré usnesení 23. schůze Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice k výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2015, který plénu Senátu Parlamentu ČR historicky poprvé doporučil tuto výroční zprávu zamítnout.

Senátor Oberfalzer (ODS) ve svém projevu zpravodaje zároveň k uvedené výroční zprávě ÚSTR na plénu uvedl: Dovolte, hodně jsem proškrtal, ve stručnosti. Ústav neplní dostatečně některé zákonem dané úkoly. Jedním z nich je analýza příčin a původu likvidace demokratického režimu v období komunistické totalitní moci [dle písm. a) § 4 zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek]. O digitalizaci ještě budu mluvit.

V roce 2015 prošel Ústav značnou personální obměnou. Dovolil bych si to nazvat „mírným otřesem“, kdy ze 144 zaměstnanců došlo k obměně šedesáti. Nebudu komentovat.

Personální diskontinuita byla přitom často zdrojem kritiky předchozího vedení a uváděna jako hlavní důvod, proč bylo v roce 2013 nutno odvolat ředitele [Daniela] Hermana.

Krátce se zmíním o publikační činnosti. Je obsahem přílohy č. IV výroční zprávy. Je tam uvedeno, že bylo vydáno 14 monografií. Je třeba tuto informaci ovšem trochu upřesnit. Tři knihy z toho jsou knihy vzpomínek, čili jde o memoárovou literaturu, čtyři sborníky z konferencí, což v akademickém světě není pokládáno za monografii nebo za vědeckou práci. Dvě práce vnikly jako práce autorů, kteří v ÚSTR nepracují. Jedná se o diplomovou práci „Svéhlavá periferie“ či rozšíření již publikované studie „Stanislav Budín, komunista bez legitimace“. Další monografie je opět rozšířenou, již dříve vydanou publikací v Polsku. Další kolektivní monografie autorů pracujících mimo ÚSTR, jedná se o starší publikaci přeloženou do polštiny.

Další publikace je ve skutečnosti z poloviny edicí dokumentů [Martina Jindry] „Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945“. Reálně tedy za nové monografie, jejich autoři v ÚSTR pracují, lze považovat pouze dvě knihy. A sice „Gottwaldovo Československo jako fašistický stát“ [Petra Placáka] a „Železná opona v Československu“ [Terezy Maškové a Vojtěcha Ripky].

Mnohokrát se zde v minulosti probírala otázka politizace ÚSTR, přičemž z ní pravidelně bývá osočována ODS. Nebudu mluvit o radě [ÚSTR], kterou zvolil tento ctihodný útvar, a dovolil do ní osoby blízké některým politickým stranám [ČSSD: Lukáš Jelínek, Jan Bureš; ČSSD/Zelení: Michal Uhl; ČSSD/TOP 09: Emilie Benešová, Zdeněk Bárta]. Nebo dokonce v nich mající kořeny. Nicméně zaměstnankyně ústavu [ředitelka odboru výzkumu a vzdělávání], paní Blanka Mouralová, je členka sboru poradců premiéra, čili z mého pohledu ne příliš apolitická osoba. V minulosti byla kritizována za chybně vedený projekt Muzea německy mluvících obyvatel českých zemí, které mělo být vytvořené v Ústí nad Labem. To jenom k její kompetenci.

V současnosti řídí oddělení výzkumu let 1938–1945, tedy pracoviště zabývající[ho] se především výzkumem nacistické okupace, Stanislava Vodičková, která nemá ani bakalářské vzdělání. Je to diplomovaná specialistka. Údajně byla vybrána ve výběrovém řízení, aspoň jak paní předsedkyně [Rady ÚSTR Emilie Benešová] uvedla na výboru. To nechám bez komentáře.

Digitalizace. Do roku 2015 bývala jednou z klíčových činností ústavu, po zmíněné reorganizaci bylo zcela zrušené oddělení vytváření evidence a zásadně omezena digitalizace. Výroční zpráva v tomto kontextu je dokumentem, který především zachycuje dopředu naplánované a následně zrealizované obcházení zákona.

Až do roku 2014 totiž platila praxe vycházející ze zákona, tedy § 4 [písm. d)], že Ústav získává a převádí převzaté dokumenty z archivu do elektronické podoby, zatímco archiv zpřístupňuje a zabezpečuje přístup k dokumentům a archiváliím. Platnost tohoto usnesení konstatoval mj. předseda vlády, Bohuslav Sobotka.

Výroční zpráva naopak konstatuje, že v této souvislosti byly naplánovány organizační změny, které postihly zvláště digitalizační pracoviště. Cílem těchto změn bylo, jak se ve zprávě uvádí, někde na str. 11, aby Archiv bezpečnostních složek převzal do svých rukou právě digitalizaci archiválií. Podle našeho názoru je to v rozporu s intencí zákona 181.

Reorganizací bylo zcela zrušeno oddělení [odboru informatiky a digitalizace], které vytvářelo evidenci a databáze informací z dokumentů StB. Naprostá většina zaměstnanců z tohoto oddělení byla propuštěna, nebylo jí nabídnuto místo v ABS, z důvodu, že nemají kvalifikaci.

Na str. 10 je doslova uvedeno, že tato pečlivě připravovaná reorganizace se stala skutečností a po jejím provedení nastalo dlouho očekávané uklidnění zhoršené situace. Ve skutečnosti toto uklidnění znamenalo propuštění skoro jedné třetiny zaměstnanců ústavu, omezení digitalizace, co se týká počtu digitalizovaných dokumentů, a celkové oddálení zákonného procesu zveřejňování archiválií. Pro ilustraci uvádím, že na webu za předchozích ředitelů [Pavla Žáček a Daniela Hermana] byly publikovány téměř úplné knihy registrů svazků, dále tisíce personálních [karet] příslušníků StB, nebo různé situační zprávy ministerstva vnitra z let 1968 a 1989. Od té doby toho moc nepřibylo. Přitom by bylo možno zpřístupnit například seznam příslušníků [správy] StB Praha.

Na str. 51 je uvedena skutečnost, že ani po 8 letech od svého vzniku nebyl ABS [Archiv bezpečnostních složek] schopen na webu zveřejnit elektronické podoby archivních pomůcek, dostupné jsou tam tudíž stále až na výjimky provizorní archivní pomůcky, pořízené před rokem 1989.

ABS uvádí, je to str. 58–59, že zaměstnanci publikovali v recenzovaném Sborníku Archivu bezpečnostních složek [č. 13], ve skutečnosti sborník neobsahuje v roce 2015 ani jeden odborný výstup, jehož autorem by byl někdo z archivářů.

Závěrem: Ústav zveličuje své vědecké výsledky. [Jím přímo řízený Archiv bezpečnostních složek] Není schopen řádně zpracovávat archivní fondy a předkládat veřejnosti kvalitní inventáře. Digitalizace výrazně ustrnula a počet digitalizovaných dokumentů klesl přibližně na třetinu. Jedná se navíc o účelové obcházení zákona, podle něhož má digitalizaci provádět ÚSTR. Náklady na digitalizaci přitom vzrostly. O současné situaci v ÚSTR symbolicky vypovídá skutečnost, že ve výroční zprávě se nevyskytuje až na jednu výjimku slovo „totalitní“. Tou výjimkou je účast v hudebně-literárně-filmovém projektu Umělec a totalita.

Výbor pro vzdělání, vědu, lidská práva a petice, vynechal jsem kulturu, navrhl zamítnout tuto zprávu.

Celé projednávání výroční zprávy ÚSTR v plénu Senátu Parlamentu ČR je dostupné zde.