Ukrajinská verze průvodce po středoevropských archivech komunistických bezpečnostních složek

Dne 23. května se v Kyjevě konala prezentace ukrajinské verze průvodce po středoevropských archivech komunistických bezpečnostních složek (Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Německo, Polsko, Rumunsko, Slovensko), původně vydaná v roce 2013 ve spolupráci českého ÚSTR a polského IPN, které se zúčastnili oba editoři, Pavel Žáček a Rafal Leskiewicz. Zároveň proběhl na Národní univerzitě Tarase Ševčenka kulatý stůl pod názvem "Archives of the communist secret services. Central European experience and practice", na kterém oba zahraniční účastníci podpořili proces otevírání archivů KGB USSR a jejich převodu pod Ukrajinský institut národní paměti (UIPN).

Úvod Pavla Žáčka k ukrajinskému vydání:

Státy střední a východní Evropy mají obdobnou historickou zkušenost. Postupně a mnohdy velmi lopotně se vyrovnávají se svou totalitní minulostí a překonávají všemožné politické, legislativní, sociální, ale i psychologické překážky. Různými cestami však de facto směřují ke stejnému cíli.

Nejinak je tomu i v oblasti správy, zpracovávání i zpřístupňování dokumentů a archiválií vzniklých činností komunistických bezpečnostních složek. Sovětský typ vládnutí potřeboval ke své existenci rozsáhlý operativně-byrokratický mocenský aparát, jenž po sobě zachoval desítky kilometrů různých písemností, které nám dnes pomáhají poznat a pochopit represivní podstatu tohoto totalitního a nedemokratického režimu. Zároveň jsou originální podklady využívány postkomunistickými demokraciemi k vlastní sebeobraně v rámci rozličných lustračních procesů.

Naše poznání komunistické bezpečnostní politiky v letech od konce druhé světové války až do rozpadu sovětského impéria by nebylo možné bez vzájemné mezinárodní spolupráce veřejných institucí spravujících archivní fondy a sbírky totalitních bezpečnostních složek, které s většími či menšími úspěchy působí v Bulharsku, České republice, Maďarsku, Německu, Polsku, Rumunsku a na Slovensku. Zkušenosti ze všech těchto zemí však potvrzují, jak je důležité přerušit kontinuitu řízení archivů ústředními mocenskými orgány a naopak dostat správu archiválií a dokumentů pod veřejnou kontrolu.

Důležitým dokumentem, který výrazně ovlivnil činnost institucí historické paměti nejenom ve střední a východní Evropě, byla zpráva pracovní skupiny podporované UNESCO, vedené španělským archivářem Antonio Gonzálesem Quintanou (poprvé publikována 1998), definující kolektivní i individuální práva v oblasti nakládání s archiváliemi či dokumenty bývalých totalitních a nedemokratických režimů. Kromě práva lidí a národů zvolit si vlastní cestu formou politických změn jde zejména o právo na pravdu, právo na identifikaci osob zodpovědných za zločiny proti lidským právům. Mezi individuální práva pak patří právo na zjišťování a odhalování osudů osob, které zmizely v období represí, právo na historický výzkum za účelem poznání, právo na odškodnění, atd.

Až usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. dubna 2009 o svědomí Evropy a totalitě zformulovalo důležitost potřeby zachovat relevantní dokumenty (a to i dokumenty bezpečnostních složek) i pravdivá svědectví o naší pohnuté minulosti a jejich prostřednictvím tak prohloubit povědomí Evropy o zločinech spáchaných totalitními a nedemokratickými režimy, coby předpoklad budoucího usmíření. Pouze odpovídající udržování historické paměti, zevrubné přehodnocení evropských dějin a celoevropské uznání všech historických hledisek moderní Evropy může posílit evropskou integraci.

Evropský parlament dokonce vyjádřil své přesvědčení, že Evropa nebude sjednocena, dokud nebude schopna vytvořit jednotný pohled na svoji historii, neuzná nacismus, fašismus i komunismus za společné dědictví a nepovede otevřenou a důkladnou diskusi o jejich zločinech v uplynulém století.

Pavel Žáček, zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, Praha, Česká republika