Historický posudek k politikovi KSČ Vasilu Biľakovi
V Praze 17. května 2016
Historický posudek ke komunistickému politikovi Vasiľu Biľakovi byl vypracován na žádost pana Petera Kalmuse, Palárikova 1504/5, Košice – Juh.
Vasil Biľak patřil dlouhá desetiletí mezi hlavní představitele komunistického režimu v Československu. V letech 1954–1989 zastával funkci člena Ústředního výboru Komunistické stany Československa, v letech 1963–1968 byl tajemníkem ÚV Komunistické strany Slovenska a od ledna do srpna 1968 prvním tajemníkem ÚV KSS a od dubna 1968 do prosince 1988 členem předsednictva ÚV KSČ. V období od listopadu 1968 do prosince 1988 byl tajemníkem ÚV KSČ pro otázky zahraniční politiky a ideologie. Vasil Biľak sehrál klíčovou roli při přípravě invaze armád pěti států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Patřil mezi osoby, které sestavily a odeslaly sovětskému vedení tzv. zvací dopis, na jehož základě byla provedena srpnová intervence. Již v roce 1991 byl v souvislosti s touto činností obviněn z vlastizrady, po rozdělení Československa ale nebyl tento případ slovenskou justicí dotažen do konce.
Podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který je platný v České republice jako jednom ze dvou nástupnických států po bývalém Československu, je vedení KSČ osobně odpovědné „za způsob vlády v naší zemi v letech 1948–1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody“. Obdobným způsobem je hodnocen uvedený komunistický režim také na Slovensku v zákoně č. 125/1996 Z. z., o nemorálnosti a protiprávnosti komunistického systému. Památník Vasila Biľaka v Krajnej Bystrej, který je umístěn na veřejně dostupném místě, je proto oprávněně nutné hodnotit jako nemorální propagaci zločinů totalitního režimu a znevažování památky jeho četných obětí.
V tomto kontextu je na místě čin Ľuboše Lorenze a Petera Kalmuse hodnotit jako občansky a morálně oprávněný protest proti zneužívání veřejného prostoru k propagaci jednoho z hlavních představitelů totalitního režimu.
PhDr. Petr Blažek, Ph.D.