Atentát na Pelikána

Radek Schovánek

V únoru letošního roku uplynulo čtyřicet let od jedné z neodpornějších akcí rozvědky komunistického Československa po roce 1969. Dva příslušníci residentury v Římě Jaroslav Forst „Fukan“ a Milan Jelínek „Brodský“ odeslali z pošty v Miláně Jiřímu Pelikánovi v předvečer jeho padesátých druhých narozenin „dárek“ v podobě knižní bomby. 

Po otevření zásilky se objevil hřbet knihy zasunuté v etui s nápisem American Almanach. Jiří Pelikán po letech vzpomínal, jaké podezření v něm zásilka okamžitě vyvolala, neboť si žádnou takovou knihu neobjednal a dostával již několik měsíců poštou obálky, ve kterých byly výstřižky z novin s články o obětech teroristických útoků v Itálii. I tyto dopisy byly akcí komunistické rozvědky. Navíc byla zásilka poslána doporučeně a takový způsob zasílání knih se nikdy nepoužíval, neboť byl zbytečně drahý. Pro jistotu tedy otevřel dveře do chodby na schodiště a pomalu knihu vysunoval. Z obalu náhle vyšlehl dlouhý plamen, který zapálil závěs. Pelikán „knihu“ okamžitě odhodil pod schodiště, odkud se ozval tlumený výbuch.

Vyšetřování italské policie prokázalo, že pekelný stroj neměl Pelikána zabít, ale mohl mu utrhnout prsty nebo vypálit oči, případně mohl utrpět vážný šok nebo jinou podobnou újmu. V roce 2004 soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 Markéta Binderová rozhodla, že výbušnina nemohla Pelikánovi vážněji uškodit a proto je celý případ promlčen. Čtyři souzení estébáci si ještě neodpustili zopakovat lži, které šířili již po atentátu v Římě, že Pelikán si celý atentát nastrojil sám, aby zvýšil zájem o svou osobu.

Autor článku s Jiřím Pelikánem (r. 1996)

Když počátkem sedmdesátých let začal vycházet v Římě časopis Listy, stal se jeho zakladatel a redaktor Jiří Pelikán okamžitě jedním z nejsledovanějších objektů komunistické rozvědky. Časopis přinášel zákulisní informace z Československa a zároveň byl i tamním čtenářům především určen. V listopadu 1969 založil pozdější atentátník Jaroslav Forst „Fukan“ objektový svazek s registračním číslem 12406 „Emigrace čs. v Itálii“. Jeden s podsvazků byl veden i na redaktora exilového časopisu Listy.

Sledování Pelikána bylo od počátku koordinováno se sovětskou KGB, jak dokazuje záznam ze setkání tehdejšího residenta Státní bezpečnosti v Římě Ferdinanda Viduny „Jaroše“ s residentem KGB dne osmnáctého srpna 1970. Na setkání probírali koordinaci při řízení spolupracovníka KGB Emo Egoliho. Ten působil v padesátých letech v Praze jako zástupce Pelikána v Mezinárodním svazu studenstva a udržoval s ním „přátelské“ kontakty. Jeho manželka se narodila v Československu a on sám hovořil česky. Z dokumentu je zřejmá ještě jedna zajímavost. Zatímco pracovníci Státní bezpečnosti v Římě byli neustále upozorňováni na zákaz kontaktu s Egolim, neboť je v řízení KGB. Oba pracovníci Zpravodajské služby generálního štábu legalizovaní na residentuře v Římě se s ním čile scházeli, protože nebyl zájmovou osobou GRU, tedy jim nadřízené složky. Z jejich vzájemných kontaktů se v Archivu bezpečnostních složek zachoval rozsáhlý svazek čítající devět dílů, který byl ukončen v listopadu 1990.

V polovině sedmdesátých let patřila residentura v Římě z hlediska výsledků mezi nejhorší. Za první polovinu roku 1974 nezískala ani jednu velmi cennou nebo cennou informaci. Jakési výsledky, měla pouze Ingeborg Mašatová, která byla považována za velmi cenného agenta neboť získávala informace o pašování náboženské literatury do SSSR a odhalila několik kurýrů. V roce 1969 převzala KGB do řízení Giuseppe Ferrariniho, který se postupně stal tajemníkem tří ministrů vnitra a jeho manželka sekretářkou Italského presidenta. Oba tyto rozvědné případy ale řídila většinou centrála z Prahy a residentura zajišťovala pouze obranu proti sledování.

Vpravo - Giuseppe Ferrarini (Doktor), zdroj: Minulost.cz

Neuspokojivá situace v agenturním rozpracování, neschopnost Státní bezpečnosti zabránit vydávání Listů a množství kontaktů Jiřího Pelikána vedlo pravděpodobně šestého prosince 1974 k založení objektového svazku s registračním číslem 12613 s krycím jménem Slovan. Tedy necelý měsíc před provedením atentátu. Státní bezpečnost se domnívala, že se jí podaří Pelikána zastrašit a umlčet, ještě před jednáním Helsinské konference. V prosinci 1974 nastoupil na residenturu v Římě mladý ambiciózní estébáček Milan Jelínek „Brodský“. Ve výkazu práce za leden 1975 má na poslední dva dny napsáno „Akce Vampír II. služební cesta Milán“. O téměř dva měsíce později navrhuje náčelník odboru aktivních opatření (36. odbor) Jan Ondrovčák odměnu pro oba atentátníky: „Pracovníci residentury v Římě Fukan a Brodský úspěšně realizovali aktivní opatření Vampír II. Vzhledem k velmi pečlivé přípravě technicky náročného AO, mimořádné osobní statečnosti při realizaci, navrhuji udělit jim finanční odměnu v rámci Vaší pravomoci.“

Z dokumentu je zřejmé, jakou odvahu musí sebrat estébák v Itálii, aby odeslal z pošty balík. Residentovi v Římě Františku Poštůlkovi „Lamačovi“, navrhl Jan Ondrovčák udělit písemnou pochvalu v rozkaze náčelníka rozvědky. Přímý nadřízený residenta ji však smetl ze stolu s odůvodněním neplnění plánu činnosti residentury, který považoval za důležitější. Zřejmě se domníval, že zpravodajská služba má spíše sbírat a analyzovat informace, než posílat dopisové bomby.

O atentátu široce informovala italská média a nikdo nepochyboval, že byl dílem Státní bezpečnosti. Jiří Pelikán s vydáváním Listů neskončil a o čtyři roky později se stal za Italskou socialistickou stranu poslancem Evropského parlamentu.

Radek Schovánek (nar. 1964) – český badatel a publicista. V letech 1993–1998 pracoval v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR, 1998–2005 působil pod vedením prof. Viéma Prečana v Československém dokumentačním středisku, 2005–2007 pracoval v Ústavu paměti národa, 2007–2008 v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. V letech 2008–2015 pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů. Nyní je zaměstnancem Ministerstva obrany ČR.