Proč mají příslušníci vojenské kontrarozvědky lustrační osvědčení „nebyl evidován“, přestože byli příslušníky Státní bezpečnosti?

Radek Schovánek

Činnost vojenské kontrarozvědky (VKR) v období komunistického režimu byla dlouhou dobu stranou zájmu veřejnosti. Z publikovaných struktur Státní bezpečnosti bylo zřejmé, že sice byla její součástí, ale personální obsazení a její agentura zůstávaly na rozdíl od ostatních útvarů tajné policie dlouhou dobu neznámé, neboť příslušná archivní dokumentace nebyla pro běžného badatele přístupná. Situace se změnila až se vznikem Ústavu pro studium totalitních režimů, který postupně zveřejnil po svém vzniku v roce 2008 všechny dostupné registrační a archivní protokoly operativních svazků, ale i struktury a personální obsazení některých správ Státní bezpečnosti, včetně vojenské kontrarozvědky.

Na základě usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 3 ze 4. ledna 1990 byla vojenská kontrarozvědka vyčleněna z podřízenosti federálního ministerstva vnitra a převedena do působnosti federálního ministerstva obrany. Pro budoucnost jejích kádrových příslušníků i pro Zpravodajskou správu Generálního štábu (ZSGŠ), která jako jediná tajná služba nebyla nikdy součástí Státní bezpečnosti, měla tato změna zásadní význam. Když byly 15. února 1990 zrušeny některé složky Státní bezpečnosti, byla již vojenská kontrarozvědka bezpečně „zaparkovaná“ ve struktuře ministerstva obrany. Oficiálním zdůvodněním byla ochrana funkčnosti ZSGŠ, neboť část jejich kádrových příslušníků byla spolupracovníky nebo přímo kmenovými zaměstnanci VKR. 

V roce 1991 byl přijat tzv. velký lustrační zákon. Jednal ose o zákon č. 451/1991 Sb., „kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky“. Později přijatý tzv. malý lustrační zákon (279/1992 Sb.) se již týkal pouze služby v Policii České republiky a Sboru nápravné výchovy. Zmíněný zákon č. 451/1991 Sb. uvádí mezi předpoklady pro výkon funkce, že občan v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti. 

Příslušníci vojenské kontrarozvědky nebyli příslušníky Sboru národní bezpečnosti, nýbrž příslušníky vojsk ministerstva vnitra, ačkoliv sloužili ve složce Státní bezpečnosti. Tento malý, „formální“ rozdíl umožnil stovkám bývalých příslušníků komunistické vojenské kontrarozvědky, která byla součástí Státní bezpečnosti, získat negativní lustrační osvědčení. Je na místě předpokládat, že tato malá „chyba“ byla do velkého lustračního zákona vložena úmyslně.

Pokud tedy příslušník Státní bezpečnosti zařazený ve VKR nepůsobil ještě u jiné složky StB, bude mít čisté lustrační osvědčení podle obou „lustračních zákonů“ (tedy zákona č. 451/1991 Sb. a zákona č. 279/1992 Sb.).

Níže publikovaný seznam je převzatý ze stránek Ústavu pro studium totalitních režimů a zachycuje stav vojenské kontrarozvědky ke konci roku 1989. Dostupný je zde.

III. správa SNB (VKR) - rozkazy ministra vnitra a náčelníků správ k organizaci útvarů Sboru národní bezpečnosti složky Státní bezpečnosti z let 1971 - 1989.