Trump, Putin a nová studená válka

Miloš Šuchma

Koncem února jsem si se zájmem v předstihu přečetl časopis The New Yorker, který oficiálně vyšel 6. března. Obsahoval jeden zajímavý článek stejného názvu a podtitul zněl "Co je za ruským vměšováním se ve volbách 2016 - a co je před ním?" Autorsky se na čtyřiceti stránkovém článku podíleli korespondenti časopisu Evan Osmos a David Remnick, jakož i moskevský korespondent Joshua Yaffa.

Putinův svět

Od dob studené války šedesátých let se hodně změnilo. Rusové se vždy snažili prostřednictvím svých zpravodajských služeb v zahraničí zdiskreditovat Spojené státy a jeho prezidenty. V osmdesátých letech se KGB pod vedením Jurije Andropova a pomocí tzv. "aktivních opatření" snažila poškodit prezidenta Reagana infiltrací Republikánské a Demokratické strany a popularizací sloganu "Reagan znamená válku". Nicméně prezident Reagan volby vyhrál ve 49 z 50ti států.

Po rozpadu SSSR počátkem devadesátých let a zejména po nástupu prezidenta Putina k moci se kvalitativně hodně změnilo. Jeho kariéra stoupala strmým tempem. Z důstojníka s hodností podplukovníka KGB v Drážďanech, kde byl působil jako tlumočník se stal zástupcem primátora Petrohradu odpovědným za zahraniční záležitosti. Pak se v roce 1998 stal šéfem FSB (nástupce KGB), následně předsedou vlády a ke konci éry prezidenta Jelcina ho Jelcin v roce 2000 jmenoval svým nástupcem i kontrolou nad FSB, která byla podřízena přímo prezidentovi.

Putin jako bývalý dlouholetý pracovník KGB se postupně obklopil spolupracovníky z řad bývalé KGB. Ti dobře znali zpravodajskou službu a její metody. Založením vlastní strany ovládl Dumu (ruský parlament) ale hlavně ovládl veškerou mediální sféru včetně televize s vysíláním do zahraničí Russia Today. Jakákoliv opozice byla potlačena (Litviněnko zavražděn v Anglii, na 30 opozičních novinářů v Rusku) včetně Borise Němcova, bývalého místopředsedy vlády. Ten byl zastřelen blízko Kremlu když se vracel z večeře. Jeden z největších ruských podnikatelů Michal Chodorovsky, který kritizoval Putina byl v roce 2003 zatčen a odsouzen za zpronevěru. Strávil ve vězení 10 let. Propuštěn byl na žádost Hanse-Dietricha Genschera 20. prosince 2013 a nyní žije v zahraničí. Obdobně tak opoziční předák Alexej Navalny, který chce proti Putinovi v roce 2018 kandidovat na prezidenta. Ten byl také odsouzen k podmínečnému pětiletému trestu za zpronevěru a z titulu rozsudku má zákaz kandidovat.

Putin zahájil aktivně dohody s dodavateli technologií pro naftařský průmysl, hlavně z USA a Německa včetně navázání obchodních dohod s východní i západní Evropou. To přineslo Rusku velké finanční prostředky, obzvlášť v době vysokých cen plynu a nafty, vedle zbraní šlo o hlavní produkty, které mohlo vyvážet.

Uvědomil si také, že musí zmodernizovat armádu, aby země byla silná pro odrazení potencionálního nepřítele a případně dostatečně silná pro získání ztracených teritorií, což potvrdil zničením odbojných Čečenců, vítězstvím v krátké válce s Gruzií, kde v roce 2008 získal území Jižní Osetie a v roce 2014 anexí Krymu pomocí "zelených mužíků" bez výložek. Jak sám Putin později doznal, tyto "mužíci" byli ruští vojáci. Porušil tím dohodu s Ukrajinou, která se za získání Krymu smluvně zřekla jaderných zbraní. Podpořil separatistické hnutí na východní Ukrajině nejen dodávkou zbraní, ale přímým nasazením ruských vojáků, vedle sestřelení dopravního letadla, což Rusko odmítá přiznat, jako vše ostatní. Jeho ministr zahraničí Lavrov je hlásná lživá trouba pro zahraničí včetně ruského delegáta v OSN, který vše vetuje.

V době svého nástupu do funkce prezidenta Putin se Západem koketoval. Někteří státníci říkali, že má upřímný pohled (G. Bush) nebo, že se s ním dá spolupracovat (T. Blair). Dokonce se uvažovalo, že by se Rusko mohlo stát členem NATO. Za tímto účelem se zúčastňovalo schůzek, demonstrací vojenských technologií a cvičení.

CIA požádala Rusko, aby zrušilo aktivní opatření na rozšiřování dezinformací, což by mohlo poškodit USA. Rusko to slíbilo, ale důstojník KGB Sergej Treťjakov, který defektoval v roce 2000 a v roce 2008 vydal knihu tvrdil, že v Rusku se nic nezměnilo a "...dělá vše co může, aby ztrapnilo USA".

Stejně tak Putin nevyhověl žádosti prezidenta Obamy v září 2013 na vydání Edwarda Snowdena. Ten jako zaměstnanec CIA a NSA (Národní bezpečnostní agentury) zkopíroval statisíce tajných dokumentů se kterými utekl do Hong Kongu a v červnu 2013 mu Moskva udělila azyl, nyní až do roku 2020.  

Putin si uvědomil, že Rusko vojensky nemůže konkurovat Spojeným státům, nakolik rozpočet USA na obranu činí 577 miliard dolarů (nyní s plánovaným navýšením o dalších 55 miliard) a ruský obranný rozpočet činí 60 miliard dolarů. Rozpočet USA je vyšší než u všech devíti vojensky největších zemí dohromady. USA má 1,400.000 vojáků oproti 766.000 ruských, USA má značnou převahu v loďstvu a letadlech (USA 3,415.893 tun loďstva včetně 11 letadlových lodí oproti 845.730 tun ruského loďstva s 1 letadlovou lodí; USA má 13,892 letadel oproti 3,429 ruských). Jen v tancích má Rusko převahu více 15,398 tanků oproti 8,848 americkým.

Oleg Kalugin, bývalý generál rozvědky KGB, který od roku 1995 žije v USA řekl: "Svobodné společnosti jsou často rozděleny, protože lidé mají vlastní názory, a to je to co se současná ruská zpravodajská služba snaží využít. Cílem je prohloubit toto rozdělení."  Taková strategie je zvlášť výhodná když stát jako Rusko je značně slabší a zvažuje geopolitický boj se silnějším státem jako USA (nepočítaje ještě k tomu NATO).

Začátkem ledna 2017, dva týdny před inaugurací Donalda Trumpa, ředitel Národní zpravodajské služby USA James Clapper uveřejnil zprávu, že Putin nařídil kampaň k poškození volebního úspěchu Clintonové, posílení Trumpa a tím podkopání veřejného mínění a víry v americký demokratický proces.

Před Senátem Clapper popsal ruskou snahu vměšovat se do amerického volebního procesu. Jejich snahu poukázal na nabourání se do emailů Demokratické strany, publikací ukradeného obsahu na WikiLeaks a manipulací sociálních medií k rozšíření "falešných zpráv".

Kritici zprávy poukazovali na rozpory zpravodajských agentur během irácké války, týkající se zbraní masového ničení. Podle mého názoru závisí na definici zbraní masového ničení, kdy např. chemické zbraně, které Irák měl a zabily mnoho obyvatel si můžeme představit při shození bomb např. na New York, kdy lidé  zemřou, ale město jako takové zničeno nebude, oproti např. atomové bombě, kdy budou zabiti lidé a zničen také majetek.

V případě kybernetického útoku během amerických voleb 2016 se sedmnáct federálních zpravodajských agentur jednotně shodlo, že odpovědnost za to nese právě Rusko. Nicméně při senátním slyšení, když byl ředitel FBI James Comey dotazován, aby odtajnil informace pro veřejnost, ten odpověděl, že to udělat nemůže. Na druhé straně těsně před skončením voleb Comey bez udání důkazů oznámil, že emaily Hillary Clintonové stále ukrývají nevyjasněné záležitosti, což jí bezesporu poškodilo.

Pro mnoho politických pozorovatelů i veřejnost je podezřelé, že se Trump nikdy kriticky nevyjádřil o Rusku, o Putinovi, nebo o anexi Krymu či obsazení východní Ukrajiny. Dva týdny před inaugurací byl Obama i Trump informován o 35ti stránkové složce britského zpravodajce Christophera Steela, týkající se informací ohledně Trumpovy návštěvy Moskvy v roce 2013.

Pro mnoho bezpečnostních zpravodajců je hacking emailů součástí většího a hluboce znepokojujícího obrazu. Jde o Putinovo přání poškodit americkou důvěru a podlomit západní spojence diplomaticky, finančně a vojensky. Tedy poškodit ty, kteří vytvořili poválečný prosperující svět.

Dmitry Trenin (který občas vystupuje v americké televizi), politický a vojenský analytik z Carnegie Moskevského Centra říká, že na začátku podzimu před Trumpovým vítězstvím "jsme byli na cestě kolize v Sýrii". Řekl, že Kreml očekával, že když Clintonová vyhraje, zahájí válečnou operaci v Sýrii, možná stanovením bezletových zón, nebo vyprovokováním rebelů k sestřelení ruského letadla.

Sergej Rogov, ředitel Institutu pro Americká a Kanadská studia v Moskvě řekl: "Strávil jsem mnoho let v zákopech první studené války a nechci zemřít v zákopech druhé. Jsme zpátky v roce 1983 a já již nechci být mladší zpátky o 34 let. To je děsivé".

Putinova nevraživost vůči Západu a ambice zahájit protizápadní konzervatismus pochází z touhy obnovení ruské síly a hrdosti.

Hybridní válka

Otcem „hybridní války“ je náčelník generálního štábu ruské armády Valerij Gerasimov. Hacking se využívá k získání přístupu do dat protivníka. Rusko má několik středisek, vybavených poslední počítačovou technologií, kterou obsluhují mladí absolventi předních ruských technických univerzit.

Sám s tím mám zkušenost když v začátcích počítačů v Československu Rusové chtěli dodávat počítač Minsk programovatelný jen ve strojovém kódu. Když jsme se jich ptali jak to chtějí zajistit, řekli že oni vyberou přední absolventy matematických fakult, kteří si toto programování po krátkém čase osvojí. Způsob naprosto neakceptovatelný v Československu. Později programátoři Kancelářských strojů vytvořili pro Minsk programovací jazyk, i když počítač se stejně neujal.

Putin posunul zemi do počítačového věku i když sám počítač používá zřídka. V roce 1996 ruští hackeři  dosáhli prvního průniku do amerických sítí, ukradli desetitisíce souborů včetně návrhů vojenských technologií, map vojenských instalací s umístěním posádek. 

V roce 2007 v Estonsku, v jedné z nejvíce rozvinutých počítačových zemí a krajiny, která světu dala Skype, se najednou "položily" všechny vládní systémy, banky a média. Důvodem bylo odstranění sochy sovětského vojáka z centra Tallinu. Ruská vláda varovala Estonsko předem, že případné odstranění budou považovat za vážnou urážku vlastní historie. Následovaly cílené DDoS útoky (distribuované odepření služby) na estonskou infrastrukturu, které probíhaly dva týdny. I když incident nezaznamenal významnější mezinárodní odezvu, jednalo se o státem organizovaný kybernetický útok z čistě politických důvodů.

Ani ne rok po estonském útoku zaútočily ruské tanky a letadla na Jižní Osetii v Gruzii. Současně s armádním útokem probíhal kybernetický útok, který neutralizoval 54 webových sítí sloužící vládě, bankám, médiím a došlo k odcizení vojenských informací. Celonárodní internet rovněž padl. Gruzínští důstojníci měli potíže distribuovat rozkazy a zmatení občané nevěděli co se děje. Kampaň v Gruzii byla první pozemní vojenská operace spojená s kybernetickým útokem. Přesto všechno to Kreml za úspěch nepovažoval. Nepodařilo se totiž ve stejnou dobu vojenskou operaci propojit s mezinárodní propagandou.

Ruští generálové si tuto lekci vzali k srdci a začali studovat jak média využít v informační válce, což později použili na Ukrajině a v Sýrii.

Na druhé straně Američané ve spojení s izraelskou zpravodajskou službou v roce 2008 uskutečnili první kybernetický útok pomocí počítačového červa, známého pod jménem Stuxnet. Jednalo se o útok na kritickou iránskou nukleární infrastrukturu. Povedlo se vyřadit z provozu centrifugy na obohacování uranu a tím opozdit vývoj v dané oblasti.

V únoru 2013 Valerij Gerasimov, náčelník ruského generálního štábu napsal v malém, ale vlivném časopise pro ruské vojenské stratégy Vojensko-průmyslový kurýr  článek  Význam vědy pro předvídání. Článek identifikoval a urgoval přijmout západní strategie, které zahrnují vojenské, technologické, mediální, politické a zpravodajské taktiky a které za minimální cenu mohou destabilizovat nepřítele.

Podle Gerasimova "se zvýšila role nevojenských prostředků k dosažení politických a strategických cílů a v mnoha případech svou efektivností převýšila sílu zbraní". Tato strategie zvaná "hybridní válka" je nyní v mezinárodních vojenských kruzích známa jako Gerasimova doktrína.

Gerasimova řeč se v roce 2014 ukázala jako prorocká. Rusko v rychlé operaci anektovalo Krym a přistihla americké vedení nepřipravené. Neidentifikovaní vojáci zvaní "zelení mužíci" obsadili ukrajinské základny na Krymu a během pár dní proběhlo proruské referendum.

Na podzim 2014 hackerská skupina zvaná Dukes, v bezpečnostních kruzích známa pod jménem Přítulný medvěd (Cozy Bear) napadla počítačový systém amerického ministerstva zahraničí.

V roce 2013 ruské ministerstvo obrany oznámilo, že vytváří "vědecké" a "informační" prapory za účelem ničit informační systémy protivníka. Podle Olega Demidova, experta na informační bezpečnost, tyto skupiny byly tvořeny absolventy předních technických univerzit. Penzionovaný plukovník KGB řekl časopisu Ogonyok, že Rusko má přibližně tisíc lidí pracujících v online vojenských a bezpečnostních operacích. V listopadu 2016 uveřejnil internetový magazín Meduza zprávu, že několik stovek specialistů odešlo z komerčních firem pracovat pro státní kybernetické týmy.   

Po penetraci ministerstva zahraničí skupina Dukes pronikla i do počítačového systému amerického prezidenta. Toto pronikání do politicky citlivých cílů zalarmovalo Washington a Clapper, ředitel národní bezpečnostní služby při slyšení v Senátu řekl, že ruská hrozba je větší než se původně předpokládalo.  

Obdobná situace existuje ve Francii. Zde se Rusové snaží nejen finančně půjčkou z ruské banky pomoci prezidentské kandidátce Marine Le Penové, ale i znemožnit její protikandidáty, zejména Emannuela Macrona rozšiřovaním falešných zpráv. V Německu útok probíhá proti Angele Merkelové, zastánkyni NATO a EU, snahou ovlivnit federální volby.

V březnu 2016 byl zaznamenán další útok. Počítačoví experti v skupině zvané Rozmarný Medvěd (Fancy Bear) rozeznali původce průniku do počítačového systému Johna Podesty, šéfa kampaně Hillary Clintonové. Rovněž zanechali svůj „podpis“ při útocích proti německému parlamentu, ukrajinským dělostřeleckým systémům a Světové protidopingové agentuře. Dostat se do systémů a emailů Demokratické strany nebylo nikterak složité, důležité bylo využití získaných informací.

Sedmého října 2016 WikiLeaks zveřejnil první část z celkem 50.000 emailů Johna Podesty. Od roku 2010 server WikiLeaks získává pozornost uveřejňováním vládních dokumentů. Jejich zakladatel Julian Assange  se dnes ukrývá na Ekvádorském velvyslanectví v Londýně před vyšetřováním za údajné znásilnění ve Švédsku, což sám považuje za záminku americké snahy o jeho vydání. Je rovněž politicky komunikativní a také je častým hostem na ruské televizi (podobně jako Edward Snowden). V únoru 2016 řekl, že kandidatura Clintonové požene USA do nekonečné, hloupé války, která rozšíří terorismus.

WikiLeaks uveřejňoval emailovou korespondenci každý den až do voleb. Reportéři uveřejňovali zprávy - výňatky z vysoce placených projevů Hilary Clintonové, diskusi o Clintonové vyjádřeních o Benghazi, o vnitřním boji v Clintonové nadaci, přes politický risk zahraničních dotací. Tohle vše ničilo reputaci Clintonové. Kampaň Clintonové měla mnoho taktických chyb. Trump získával bílé dělnické voliče mnohem efektivněji než ve skutečnosti média prezentovala.

Dva týdny před volbami, dne 28. října 2016 ředitel FBI James Comey veřejně oznámil, že se objevily nové emaily Clintonové aniž by uvedl detaily. Tím došlo k dalšímu posunu voličů od Clintonové, zejména z řad méně vzdělaných žen. 

Turbulence

Žádný rozumný analytik nevěří tomu, že ruská aktivní opatření v USA a Evropě jsou hlavní silou, která stojí za vzestupem Trumpa a nacionálních politiků v Evropě. Za daleko důležitější faktory považují odpor k efektu globalizace a ztráty průmyslu. Nicméně západní Evropané se obávají, že Západ a jeho poválečné aliance jsou v ohrožení. Kdyby tomu tak bylo poskytlo by to Putinovi řadu dalších příležitostí.

Je faktem, že Trump  se skepticky zmínil o NATO a Brexitu, přestože ministr zahraničí Rex Tillerson a ministr obrany James Mattis mluvili opačně. Je také fakt, že Trump pronesl v Kongresu velmi dobrý projev, kterému tleskali nejen Republikáni ale mnohdy i Demokraté. Protože se ale jedná teprve zhruba o dva měsíce Trumpova působení v prezidentském úřadu, můžeme očekávat během dalších let řadu "zajímavých" prohlášení, zvláště když mluví z patra nebo používá oblíbený Tweeter. Tweetová prohlášení mu spíše škodí než pomáhají a jsou zbytečně zdrojem kritiky některých předpojatých médií.

Andrej Kozyrev, bývalý ministr zahraničí během Jelcinovy vlády, který dnes žije ve Washingtonu ve své adoptivní zemi vidí znepokojující jevy. Říká: "Jsem velmi znepokojen. Obávám se a co si pamatuju je to pravděpodobně poprvé, že na obou stranách máme stejný druh lidí, jak v Kremlu, tak v Bílém domě. To je důvod proč se navzájem mají rádi. Není to z politických důvodu ale proto, že jsou si podobní. Méně se starají o demokracii a její hodnoty a více o svůj osobní prospěch."  

Když byl Trump v roce 2013 v Moskvě během soutěže Miss Universe dotazován novinářem z NBC na Putina, řekl: "Znám ho a musím říct, že Putin se velmi zajímá o to co zde děláme." Následně, během oběda v tiskovém klubu řekl: "Mluvil jsem nepřímo a přímo s Putinem, který nemohl být příjemnější." Během prezidentské kampaně Trump řekl: "Nikdy jsem se s Putinem nesetkal, nevím, kdo Putin je". V roce 2008 syn Donald mladší řekl, že "Rusové tvoří dost velký průřez našich aktiv."

16. února 2017 byl Trump znovu otázán, zda kdokoliv z jeho kampaně byl v kontaktu s Ruskem. Trump odpověděl: "Nikdo, pokuď vím". Zprávy o ruských kontaktech nazval lží a řekl: "Nemám nic společného s Ruskem. Netelefonoval jsem s Ruskem roky. Nemluvím s lidmi z Ruska."   

Další den, Senátní výbor pro zpravodajské služby formálně doporučil Bílému domu, aby uchoval všechny materiály, které by daly světlo na kontakty s ruskými představiteli. Jakákoliv snaha zastřít tyto kontakty by byla kvalifikovaná jako zločin.

Michael Flynn, Trumpův bezpečnostní poradce obdržel od státní propagační ruské televizní stanice Russia Today, které vysílá do zahraničí, 40.000 dolarů za to, aby při večeři seděl vedle Putina. Flynn byl nucen rezignovat po tom co se objevily zprávy, že se setkal s ruským velvyslancem se kterým mluvil o sankcích a že o tom zalhal viceprezidentovi Pencovi.

Při senátním slyšení kandidáta na budoucího ministra spravedlnosti (kterému je podřízena FBI) řekl Jeff Sessions pod přísahou, že neměl žádné kontakty s kýmkoliv z Ruska. Jak se následně ukázalo, předtím se dvakrát setkal s ruským velvyslancem. Tohle je stále předmětem vyšetřování. Ostatně s ruskými představiteli se sešlo dalších několik spolupracovníků Bílého domu včetně zetě prezidenta Trumpa, Jareda Kushnera.

Možná jako obranný mechanismus Trump nyní bez jakýchkoliv důkazů přišel s tvrzením, že Obamova (Obamu nazval nemocnou osobou) administrativa mu nasadila odposlechy do jeho sídla v Trump Tower. To jistě vyvolá mnoho mediálních dohadů a vyšetřování v Kongresu. A to jsme teprve v druhém měsíci jeho úřadování. Nevylučoval bych ale, že případné odposlechy, pokud k nim došlo, namísto Obamovy administrativy realizovala ruská zpravodajská služba v USA.    

V počátcích členové ruské elity počínaje Putinem oslavovali (dokonce se šampaňským) zmizení Clintonové ze scény a novou vlnu směrem k americkému populismu, který ponechá Rusko v klidu. Pád Flynna a kongresové slyšení tento entuziasmus schladil. 

Fjodor Lukyanov, šéfredaktor předního žurnálu pro zahraniční politiku v Moskvě řekl, že Trump, stojící před tlakem kongresových vyšetřování se může stát "normálním republikánským prezidentem než se původně očekávalo". Jinými slovy, Trump dojde k závěru, že nemá politickou licenci k ukončení sankcí proti Moskvě a umožnění ruských geopolitických ambicí. Jako znak změny nálady v Moskvě, Kreml nařídil ruským televizím, aby byly v hodnocení nového prezidenta rezervovanější.

Alexej Venediktov, šéfredaktor populární rozhlasové stanice Echo v Moskvě (stanici denně poslouchá 800.000 Moskvanů a 1,800.000 lidí v jiných městech mimo Moskvu) a osoba s mnoha kontakty uvnitř ruských elit řekl: "Trump byl pro ruské politické prostředí atraktivní v tom, že narušuje americké politické prostředí."

Venediktov naznačil, že pro Putina a lidi kolem něho byla jakákoliv podpora, kterou ruský stát poskytoval Trumpově kandidatuře jenom krokem v dlouhodobé rivalitě se Západem. V Putinových očích ve věci Ruska jde o jeden z nejdůležitějších strategických zájmů. Ten Trumpa předcházel, a ten po něm bude i pokračovat. Putinovo Rusko musí přijít s řešením co udělat s vlastní ekonomickou a geopolitickou slabostí. Tradiční páky vlivu jsou omezené, a když se nejedná o nukleární arsenál, je nejasné jak důležitou světovou silou by vlastně mělo být. "Takže musíme vytvořit turbulenci uvnitř samotné Ameriky", Venediktov řekl. "Země sužována turbulencemi se uzavře do sebe a ruské ruce tak budou svobodné."

Tato turbulence v Americe je již značně rozvířena. Agresivní kritika od Demokratické strany, která je v nezáviděníhodném stavu, předpojatá kritika některých médií, demonstrace různých skupin atd. Ostatní státy světa si kladou řadu otazníků. Je se tedy do budoucna v Americe a ve světě na co těšit.


Miloš Šuchma (nar. 1940)  v roce 1968 byl členem hlavního výboru Klubu angažovaných nestraníků (KAN). Po srpnové okupaci odešel do kanadského exilu. V letech 19791992 šéfredaktor časopisu Západ. Místopředseda Českého a slovenského sdružení v Kanadě (v minulosti byl celkem pětkrát předsedou).