Přišlí včas

Výstava Pavla Vošického

Dne 13. července 2015 se od 17.00 hod. uskuteční v galerii Novoměstská radnice (Karlovo nám. 1/23, Praha 2) vernisáž výstavy akademického malíře Pavla Vošického Přišlí včas. Výstava potrvá do 13. září 2015. Jejím kurátorem je David Bartoň, který je autorem níže připojeného textu. Výstavu připravila ve spolupráci s Novoměstskou radnicí nezisková organizace Art for Good, na jejíž webové stránce je dostupná většina vystavených kreseb.

Pavel Vošický je živočich až nesnesitelně politický a daleko méně něco jako „umělec“ ve smyslu konvenčním. Váhal vystavovat svoje práce, protože nevěří, že by jeho obrazy, jejich sdělení a sentimenty (zejména moderovaný vztek) mohl dobře pochopit někdo jiný. Má pravdu do té míry, že jeho život se zahrnutí do obecných dějinných schémat jedinečně vzpírá. Ideologie a jejich režimy, stejně jako státní školská nalejvárna potřebuje bezpohlavní „dějiny“ o všech a o nikom. Takovému výkladu dějin nemůže názor vskutku samostatného člověka připadat, než jako diverze, nevyváženost a konspirační teorie. Vošický v diverzi, nevyváženosti a konspiraci vyrostl a vytrval, zaplať Pánbůh!

Do vězení přišel na konci 50tých let za veřejné projevy čiré „nenávisti k socialistickému zřízení“, kterých se dopouštěl pravděpodobně od dětství. Za totéž jej poslali po umístěnce na Borech i k černým baronům, ale za totéž jej také agilní komunista, rektor Adolf Hoffmeister přijal a udržel na UMPRUM.

Vošický emigroval po 68 roce a v Americe výtvarně - politicky pracoval, agitoval ve volbách prezidentských i senátorských. Řeklo by se - úspěšný art director kampaní. Studoval k tomu všemu ve washingtonských knihovnách, konzultoval svoje navenek bizarní i realistické teorie s ledaským, různě proslulé odborníky na ledacos nevyjímaje, i s pamětníky unikátních dějinných jevů. Letoval z toho všeho svůj jedinečný názor o své době a měnil ho často podle nově nalezených fragmentů. Nemaje systém, věrně sledoval skutečnosti.

Obrazy a kresby, které něco z jeho vizí obrážejí ve formě skoro plakátové nebo komixové, jsou toho pochopitelně jen odrazem. Několik desítek perokreseb z 60tých až 90tých let minulého století zůstalo k dispozici autorovi, ostatní zůstalo někde na jeho cestách. Shodou šťastných nedopatření vznikl na půdě veřejnoprávní televize jako dokument Vošického výklad českých dějin.

Už deset let si P. Vošického všímají v centru Prahy kolemjdoucí, jak usilovně nožíkem seškrabává černý reklamní výlep z obecního mobiliáře a vůbec odevšud. Tímto neokázalým ale permanentním výkonem – performancí a demonstrací svého druhu, přesně zasahuje chabost, resp. absenci praktické politické práce. Zároveň se tím nabízí srovnání jeho výkonu s připitomělostí současného (konceptuálního) umění. Jen místy u svého díla křikne nebo pohrozí, jinak „drží hubu a slouží dál“, což vpravdě „je to nejkrásnější!“.

Zdroj: Artmap.cz