Nový a starý pohled na smrt Jana Masaryka
Pavel Žáček
Na sklonku minulého roku zaslouženě vzbudila nemalou pozornost publikace Václavy Jandečkové Kauza Jan Masaryk (nový pohled). Doznání k vraždě a tajný přešetřovací proces StB z let 1950-1951. Přestože je možné polemizovat s intepretací některých dokumentů či událostí, nezbývá než ocenit autorku za odvahu, se kterou přistoupila k tak závažnému tématu, jakým je smrt syna zakladatele československého státu.
Zmíněná publikace vznikla mimo státní instituce (či státem podporovaných), které až dosud nebyly schopny toto téma, v letech 1948, 1968 i po roce 1989 hýbající společností, řádně a kvalifikovaně uchopit. V této souvislosti můžeme položit otázku. Kde skončily všechny ty ambiciózní plány a projekty z počátku 90. let? Jak šel čas a do čela všemožných institucí byly více méně z politických důvodů postupně instalovány šedé a průměrné myšky, automaticky mizela podpora a kvalita při řešení rozličných projektů o naší nedávné minulosti.
Poslední knihou, výmluvně zachycující institucionální neplodnost, byl sborník Jan Masaryk. Úvahy o jeho smrti, vydaný v roce 2005 Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Policejní útvar namísto zveřejní rozsáhlého a přesvědčivě zpracovaného pohledu jak na smrt Jana Masaryka (zabýval se kauzou téměř deset let), případně i hodnocení vyšetřování z předchozích let, z nedostatku vlastních intelektuálních kapacit vydal alternativní sborník. Jedná se o různorodé příspěvky pamětníků, doplněné texty několika historiků (jejichž některé identické pasáže navíc vznikly za pomocí „ctrl c“ a „ctrl v“ – srov. strany 358–374 a 109–120). Proto v něm také najdeme veškeré myslitelné alternativy, včetně sebevraždy…
I přes značnou společenskou potřebu, zvolila česká historická obec po roce 1989 v případě smrti Jana Masaryka stejný postup, jako při řešení dalších tzv. bílých míst našich soudobých dějin, tj. strčila hlavu do písku. Anebo že by nás tolik vyčerpal dlouholetý souboj o přístup k archiváliím, resp. do fondů někdejších komunistických mocenských institucí? Ať bude odpověď jakákoliv, nezbývá než popřát knize Václavy Jandečkové, aby se stala svého druhu katalyzátorem přístupu k jedné z největších záhad z doby nástupu komunistické moci, smrti Jana Masaryka.
Dne 23. ledna 2016 se uskutečnila diskuse o knize Václavy Jandečkové v sále domažlického muzea. O setkání, které zachytil fotograf Dušan Dostál, byl ohromný zájem.
Pozvánka na domažlické setkání nad knihou Václavy Jandečkové Kauza Jan Masaryk (nový pohled)
Ne všichni se dostali do sálu
Představování hostů, včetně autorky a Jana Bydžovského
Reakce na diskusi v plénu, shrnující všechny varianty smrti Jana Masaryka (Pavel Žáček)
Pohled archivářky na zachovanou dokumentaci o vyšetřování událostí 10. března 1948 (Alena Šimánková)
Odpověď na reakce z pléna týkající se variant (Helena Šlaisová)
Podepisování autorských výtisků
PhDr. Pavel Žáček, Ph.D. (1969) – absolvent Fakulty sociálních věd Univezity Karlovy v Praze. Zakladatel a šéfredaktor Studentských listů (1989–1991). V letech 1993–1998 vedoucí odboru dokumentace a I. náměstek ředitele Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 1995-1996 hostující odborný pracovník na Centru pro středo- a východoevropská studia (CREES), Stanford University, CA, USA. Zakladatel sborníku Securitas Imperii. Vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR (1999–2006), ředitel odboru archivu bezpečnostních složek MV ČR (2006–2007). V letech 2007–2010 zmocněnec vlády ČR, prozatímní ředitel Archivu bezpečnostních složek a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Člen vědecké rady Estonského ústavu historické paměti. Zabývá se výzkumem činnosti zpravodajských služeb i dalších bezpečnostních složek 20. století, protitotalitního hnutí odboje a odporu zejména ve střední a východní Evropě. Autor více než 120 odborných článků, desítek sborníků, monografií a edic dokumentů.