Československo v (dez)informační válce 1948-1989

Co mají společného minulost - její dezinformační a psychologické operace, aktivní a vlivová opatření - s dnešním online světem alternativních webů, fake news, hoaxů, konspiračních teorií atd? Společným jmenovatelem jsou osoby a cíle. V minulosti i dnes jde o šíření polopravd, lží, strachu, obav a nejistoty, o podkopání stability, resp. zpochybnění hodnotového systému a vazeb, na kterých stojí demokratická Evropa. Mnohem smutnější je fakt, že masová dostupnost digitálních technologií odhalila, že ve společnosti si tento fenomén našel věrné publikum. Kdo však vytváří jeho obsah? Cílem těchto stránek je nabídnout pohled z jiné perspektivy, přispět k další diskuzi a ke vzdělávání na toto téma, ale možná i k hlubšímu zamyšlení...

Čtenářům představujeme nový seriál - Československo v (dez)informační válce 1948-1989, který přináší historii vybraných psychologických, dezinformačních a vlivových operací Sovětského svazu a jeho satelitů během studené války s důrazem na Československo. K historii dezinformací jsme již v minulosti publikovali některá vybraná hesla a terminologii, a dále organizační strukturu čs. rozvědky 1963 - 1989, resp. základní informace k odboru (8. odbor, později → 36. odbor I . správy FMV - odbor aktivních a vlivových opatření), který prováděl dezinformační operace. Přinesli jsme přehled → aktivních opatření - operací tohoto odboru v letech 1970 - 1989.

Podíváme se analogicky na současný fenomén ruských dezinformací v digitální éře optikou minulosti, t.j. přes dobu „neinternetovou“. Čtenářům ukážeme, že se nejedná o nic nového a že současné dění vychází a kontinuálně navazuje na sovětskou éru. Změnila se jenom forma. Z pohledu komunistického bloku pod vedením Sovětského svazu byla (dez)informační válka, směrem k domácí veřejnosti (včetně zemí soc. tábora) a do (kapitalistického) zahraničí, jedním z důležitých pilířů tajných operací. V ideologické rovině šlo o permanentní boj proti kapitalismu a některé operace zaznamenaly v západní Evropě poměrně výrazné úspěchy. Primárním cílem komunistického bloku (a dnes se jeví že i současného Ruska) byl tzv. „hlavní nepřítel“ - USA, a dále NATO, Evropské společenství, „ideodiverzní centra“ (kritici a oponenti režimu z řad exulantů) nebo Vatikán. Masové ovlivňování západní veřejnosti prostřednictvím mezinárodních organizací, "mírových" sdružení, podpory protiválečných manifestací a demonstrací, komunistických a socialistických stran, politiků, novinářů či akademické sféry ukazuje, že společnosti na Západě i na Východě byly ve 20. století pod dlouhodobým, systematickým a subverzivním tlakem totalitní ideologie, kterou nakonec Východ z vlastní zkušenosti zavrhl jako zlou a Západ dodnes zcela nepochopil.

„Hlavním cílem ideologické diverze proti socialistickým zemím je destrukce marxismu-leninismu, narušování a rozbití jednoty socialistických států organizovaných v RVHP a Varšavské smlouvě a hlavně pak jejich odtržení od první socialistické země světa - Sovětského svazu, likvidace vedoucího postavení komunistických stran a rozvracení morálně politické jednoty občanů socialistických států...“
(Viz: ABS, f.2/3, inv.j. 822, Kolegium ministra vnitra ČSSR, Návrh koncepce boje Sboru národní bezpečnosti proti ideologické diverzi, Praha dne 19.9.1975, )

Domníváme se proto, že současné Rusko lze nejlépe pochopit prostřednictvím studia minulosti. Československo bylo až do roku 1989 v (dez)informační válce proti Západu aktivním hráčem a spojencem Sovětského svazu. Dnešní média a analytici spojitost s minulostí sice obecně zmiňují, ale doposud zde chybí pohled na tento fenomén z perspektivy dezinformačních operací před rokem 1989. Ty v celkovém kontextu nabízí možnost lepšího porozumění totalitním, resp. autoritářským režimům a jejich nástrojům. Pomáhají rovněž porozumět dalším aspektům, jakými jsou motivace, cíle, metody a formy, anebo aktérům dezinformačních operací.

V projektu se záměrně nevěnujeme osobě bývalého zástupce náčelníka dezinformačního - 8. odboru čs. rozvědky mjr. Ladislavu Bittmanovi „Brychtovi“, který byl známý především díky → operaci Neptun a tím, že v r. 1968 úspěšně utekl do USA. K jeho osobě existuje hodně mediálních výstupů, resp. publikací a článků a mnohé současné studie k dezinformacím z nich vycházejí. Rozhodli jsme se představit čtenářům méně známe psychologické a dezinformační operace čs. rozvědky, které samostatně, nebo ve spolupráci s „přáteli“ realizovala na americkem kontinentu, v západní Evropě, resp. v třetích zemích s cílem ovlivnit domácí a zahraniční společnost. Přiblížíme rovněž soudobý pohled „hlavního nepřítele“ (USA) na tyto dezinformační aktivity, i to jaký dopad operace měly (viz operace Denver o šíření AIDS, falešná politická závět Konrada Adenauera, atd.). Přiblížime i další nástroje (dez)informační války, které Československo používalo směrem k domácímu publiku. Články jsou rovněž doplněny archivními dokumenty (Archiv bezpečnostních složek, Archiv ÚPN, Woodrow Wilson Digital Archive), fotografiemi a vloženými komentáři.

Na konec celého rozsáhlého dezinformačního tažení proti Západu se režimy vybudované na základě násilí a lži v roce 1989 zhroutily. Vnitřně a duchovně vyprázdněné, bezhodnotové a sešlé stářím nenabídly lidem lepší život ve skutečné svobodě.

„Nic pořádného nedělali, pili jako bezední, kradli sami sobě, brali a strkali úplatky, ve svých souhrnných hlášeních z tribun a na novinových stránkách lhali, vlastní prolhanosti se ještě opájeli a jeden druhému věšeli na prsa metály.“ -  Nikolaj Ivanovič Ryžkov, člen Politbyra ÚV KSSS, v letech 1985-1991 za M. Gorbačeva předseda Rady ministrů (Dějiny Ruska 20. století, Andrej Zubov (ed.), Argo 2014)


Obsah

 

Další články k problematice:

Obr. Definice dezinformační akce z dokumentu  - Provádění účinných aktivních opatření - jeden z hlavních úkolů československé rozvědky, Zdroj: ABS, f. SF 01/11; dole: Rozkaz ministra vnitra Lubomíra Štrougala č. 37/1962 - zřízení dezinformačního oddělení čs.rozvědky. Zdroj: ABS, f. A 6/4, inv.j. 870

Projekt vznikl ve spolupráci: Platform of European Memory and Conscience, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, Living Memory, Konrad Adenauer Stiftung