Walter Berns: Jak hovořit s Rusy

Převzaté se souhlasem bývalé redakce exilového časopisu Západ č.1/1984

V roce 1983 se v Ženevě konalo 39. zasedání komise lidských práv OSN (United Nations Human Rights Commission) a na programu byl bod 22.: návrh rezoluce o tom, jaké kroky podniknout proti "všem totalitním a jiným ideologiím a jejich aplikaci, včetně nacismu, fašismu a neofašismu, založených na rasové či národnostní výlučnosti či nesnášenlivosti, nenávisti, teroru, systematickém popírání lidských práv a základních svobod”.

Tuto rezoluci navrhly státy: Afghánistán, Bulharsko, Běloruská SSR, Kuba, Československo, Německá demokratická republika, Maďarsko, Libye, Mongolsko, Mozambik, Nikaragua, Polsko, Ukrajinská SSR a Vietnam. Americký delegát Walter Berns se k rezoluci vyjádřil před delegáty navrhovateli. Jeho projev posléze vyšel v měsíčníku The American Spectator (červenec 1983) a v r. 1984 i v knize In Defense of Liberal Democracy. Překlad pro časopis Západ realizoval Ota Ulč.

Walter Berns (1919 - 2015) byl americký ústavní právník a profesor politické filosofie na Georgtown University ve Washingtonu, D.C.

------

Pane předsedo, bylo užitečné vyslechnout připomínku významného delegáta Kanady, co že je titul tohoto jednacího bodu. Titul zní “Opatření, jež je nutno učinit proti všem totalitním a ostatním ideologiím” -čili, pane předsedo, kromě nacistických, fašistických a neofašistických, též proti všem ideologiím, jejichž důsledkem je systematické upírání lidských práv a základních svobod. Významní reprezentanti Bulharska, Sovětského svazu a Polska se ve svých vyjádřeních dnes ráno soustředili na fašismus a nacismus a úplně přehlédli tu nejprvnější a tedy i nejstarší totalitní ideologii, totiž komunismus. Vzdor tomu, co zde dnes ráno bylo vysloveno, Hitler nebyl první totalitní vládce, co se kdy dostal k moci; Stalin ho předešel o několik roků. A v otázce upírání lidských práv, pouze soudce s moudrosti krále Šalamouna by mohl rozhodnout o soutěži mezi Hitlerem a Stalinem - ačkoliv každý (aspoň v mé věkové kategorii) si pamatuje, že jak Hitler tak Stalin zabili milióny vlastních lidí. Cokoliv významný delegát Ukrajinské SSR mini si pamatovat (či zapomenout), jeho krajané na Ukrajině si pamatují mnoho. Však proto v roce 1941 přivítali německou armádu s otevřenou náručí. Mysleli, že Hitler bude menší zlo. A kdo by mohl s určitostí tvrdit, že se mýlili? Jak jsem již předeslal, pouze Šalamoun by mohl vynést rozsudek mezi Hitlerem a Stalinem. Ani ten ani onen nevěřili, že lidská stvoření mají lidská práva.

V tomto ohledu byl Stalin následovníkem Karla Marxe. Netvrdím, že Marx byl gangster či vrah - zdaleka nikoliv, ale tvrdím, že Marx pohrdal samotnou ideou lidských práv. Vždy se o nich vyjadřoval jako o "tak zvaných lidských právech” či o "tak zvaných právech člověka”. Tohle zvlášť vyjád­řil ve svém pojednání “O židovské otázce", což nám též vysvětlí, proč antisemitismus, jenž býval fenomé­nem politické pravice, je nyní feno­ménem marxistické či komunistické levice. Není pak proč se divit, když marxistické či komunistické režimy zacházejí se svými lidmi tak, jako za­cházel Hitler. A naprosto není náhod­né, jak by komunisté řekli, že Hitler obdivoval Stalina; Stalin byl muž že­lezné vůle, muž, jenž neváhal jednat (dá-li se tomu tak říci), muž, jenž ne­dovolil, aby se mu lidská práva posta­vila do cesty, když podle jeho úsudku se věci musely uskutečnit - i když to byly hrozné věci. Hitler a Stalin měli mnoho společného, jejich politické systémy měly mnoho společného - ale s tímto rozdílem; Stalinův systém přežil druhou světovou válku.

Připomněl jsem si podrobnosti mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, když jsem dnes ráno vyslechl významného reprezentanta Sovětského svazu. Zřejmě se ledacos naučil od Hitlerova ministra propagandy Josefa Goebelse. Však ten učil, že lež opakovaná často, vášnivě a hlasitě, bude jednoho dne akceptována jako pravda. Že nepravda bude touto komisí akceptována jako pravda - že totiž moje země, byť ne ještě zcela fašistická, míří oním směrem; že je “soft” na fašismus, způsobem, tak jak senátor Joseph McCarthy obviňoval, že je “soft” na komunismus; že dělá všemožné na ochranu fašistů: John Birch Society na příklad, nebo Ku Klux Klanu, všelijakých mladých fašistů a všelijakých starých nacistů. V té souvislosti se zmínil o soudním procesu v Greensboro v Severní Karolíně, kde členové Ku Klux Klanu byli žalováni ze spáchání vraždy a jiných zločinů, ale byli osvobozeni. Též se zmínil o výtržnostech v ulicích Washingtonu vloni na podzim; a zmínil se o potížích, s nimiž se setkal zvláštní vyšetřovací úřad amerického ministerstva spravedlnosti při pokusech o deportaci nacistů; jde o nacisty, kteří pod falešnými jmény žili ve Spojených státech od konce druhé světové války.

Pane předsedo, tohle jsou známá obvinění; Sovětský svaz je už udělal dřív, zde a u Všeobecného shromáždění. Bylo by ztrátou času odpovídat na ně podrobné a ze široka. Je zcela samozřejmé, že významný delegát Sovětského svazu nemá žádnou zkušenost s právním systémem, který zaručuje každému - fašistovi, komunistovi, komukoliv jinému - spravedlivý proces před porotou spoluobčanů. V takovém systému i fašisté a komunisté jsou někdy shledáni nevinnými, poněvadž i fašisté a komunisté mají nárok na spravedlivý proces.

Je taktéž zřejmé, že významný delegát Sovětského svazu nemá žádnou zkušenost s právním systémem, který zaručuje lidská práva svobody projevu a shromažďování, i když shromáždění se pak změní v pochody a demonstrace, jež někdy vedou k výtržnostem. Takže on nedovede pochopit, že policie má přikázáno ochraňovat demonstranty, i když to třeba znamená ochranu fašistických demonstrantů. Pokud se nedopustí výtržností, mají právo pochodovat a policie má povinnost je ochraňovat. Významný reprezentant Sovětského svazu nedovede pochopit tento druh právního systému. Jemu je to cizí. Něco takového se v Sovětském svazu nestane. Sovětský svaz má jiný systém; uvedu příklad toho, co mám na mysli.

Před několika roky, skupinka mužů v Litevsku se pokusila unést letadlo s úmyslem odletět do Izraele; neuspěli a byli zatčeni. Za čas sovětský právnický časopis uveřejnil podrobný průběh procesu: obžalobu, řeči prokurátorů a obhájců, rozsudek (odsuzující, samozřejmě) a výši trestů. Krátce, byl uveřejněn celý průběh procesu. Pouze jedna věc byla jaksi v nepořádku, že totiž soud se ještě vůbec nekonal. Došlo k jeho odložení a kdosi zapomněl informovat redaktora právnického časopisu o odložení; buď to se stalo nebo redaktor zapomněl na příkaz. Často mě napadlo, co se asi s redaktorem stalo; významný reprezentant Sovětského svazu by nás třeba mohl osvítit. V každém případě, zkušenost sovětského delegáta je zřejmě omezena na sovětský právní systém a vylučuje americký, v němž obvinění jsou napřed souzeni a pak teprve odsouzeni, a někdy jsou souzeni a shledáni nevinnými.

Pane předsedo, chtěl bych říci pár slov o nacistech, jež se Spojené státy nyní snaží deportovat. Jak významný reprezentant Sovětského svazu dobře ví, to ve Spojených státech vyžaduje soudní proces, a vláda vždy nevyhraje; ale někdy vyhraje. A nacista je někdy deportován. Jiný nacista, u vědomí důkazů, jež vláda nashromáždila. dobrovolné opustil zemi. Ale, pane předsedo, nikdo, kdo je obeznámen s právním systémem záruk spravedlivého porotního procesu, nemůže byt překvapen, když porota hlasuje proti vládě. Tyhle věci se stávají ve Spojených státech, pane předsedo.

Pane předsedo, chci potvrdit pomoc. kterou poskytl Sovětský svaz mé vládě při shromažďováni důkazního materiálu proti těmto bývalým nacistům. Sovětský svaz spolupracoval - plně, výtečně.

Člověk by si byl též přál takovou spolupráci Sovětského svazu s Francií a Británií v roce 1939. Jinými slovy, byl by si přál, aby Sovětský svaz tehdy kladl tak notný odpor vůči nacistickému Německu, jako pak kladl po svém přepadení. Zatím ale v létě 1939 Sovětský svaz podepsal s nacistickým Německem smlouvu o neútočení. Zmiňuji se ovšem o Molotovově- Ribbentropově Paktu. Patrně bych to měl vysvětlit významnému reprezentantu Polska, kde se nepochybně učebnice o události již nezmiňují. Molotov byl sovětským zahraničním ministrem a Ribbentrop byl zahraničním ministrem nacistického Německa, a výsledkem této jejich dohody bylo, že nacisté napadli Polsko ze západu (a tak zahájili druhou světovou válku) a Sověti napadli Polsko z východu, takže pak polskému národu nezbylo vůbec žádné Polsko. Rovněž se cítím povinován upozornit významného delegáta Německé demokratické republiky na některé historické údaje. Stěžoval si, že Hitler vděčil za své úspěchy selhání kohokoliv jiného či jiné země postavit se mu na odpor. To je přespříliš jednoduché vysvětlení. Nebere na váhu pomoc, kterou Hitler obdržel od Sovětského svazu. Podepsáním paktu o neútočení Sovětský svaz zaručil Hitlerovi, že nebude muset bojovat na dvou frontách, východní a západní.

Jak jinak by dnes svět vypadal, kdyby se Stalin byl zachoval podle vzoru řekněme, Churchilla! Jak veliké množství životů mohlo být uchráněno, kdyby místo spolupráce s Hitlerem, místo útoků na statečné Finsko, Sovětský svaz byl spolupracoval s Francií, Británií a Polskem! Kromě jiných kýžených výsledků, Polsko by dnes znovu bylo Polskem.

Pane předsedo, systém, který zplodil Hitlera, je mrtev. Všichni máme důvod být za to vděčni. Ale systém a ideologie, jež zplodila Stalina, není mrtvá; má své reprezentanty přímo v této místnosti. Lze jen vřele doporučit této komisi, aby se zabývala s touto velmi živou formou totalitarismu.

Děkuji vám, pane předsedo.